Oslovování
známka blogu: 1.12
počet hlasů: 79
e-mail:
neznalekab@gmail.com


Můj drahý Tygr má třicet. Seznámili jsme se v Ostravě, cestou do Vysokých Tater, kde mi ho předal strýc. Tehdy byl větší než já. Tygr. No, strýc samozřejmě taky. Byli jsme s Tygrem v Zakopanem čtyři roky poté, co tam Stanisław Lem napsal Nepřemožitelného.
Anebo ne. Tři citáty a pět portrétů.

Paní Meganeurová
Nové číslo Almanachu Wagon právě vyšlo.
Almanach Wagon naleznete zde. Nebo v Odkazech. A když použijete vyhledávač, psal jsem tu o něm už několikrát. Zvláště zájemce o experimentální poesii upozorňuju na jeho dřívejší dvojčíslo. Mne najdete když kliknete na "Cestující" nahoře. (Tohle není déjà vu, zkopíroval jsem dřívější text.)


27. června se po roční přestávce způsobené upuštěním přehrady zase konala Loď literátů. Článek, i s fotkou mých zad, najdete tady. Trochu jsem se těšil, že bude na novém šífu, Lipsku, ale byla na starém dobrém Dallasu, a dobře tomu tak. Dal jsem si tři sklenice vody a jednu kofolu, a porozprávěl s několika lidmi – než o tom příště. Nyní pár lehkovážnějších noticek, s obrázky.



Dnes navštívila Wimbledon britská královna Alžběta II., poprvé po třiatřiceti letech. Její poslední návštěva se odehrála v roce 1977, kdy Její Veličenstvo přihlíželo finálovému vítězství Britky Virginie Wadeové. Královna přijela po jedenácté hodině; podívala se na kurt číslo 14 na hodinu All England Club's Wimbledon Junior Tennis Initiative, a poté přivítala jednak obhájce titulu, to jest Rogera Federera a Serenu Williamsovou, několikanásobné šampióny Martinu Navrátilovou, Billie Jean Kingovou a Venus Williamsovou a některé významné současné hráče, Caroline Wozniackou, Jelenu Jankovičovou, Novaka Djokoviče a Andyho Roddicka, jakož i čtyři britské hráčky v letošním pavouku, Heather Watsonovou, Elenu Baltachaovou, Anne Keothavongovou a Lauru Robsonovou. Následně navštívila Centrální kurt, kde poobědvala v klubové místnosti s vybranými tenisty – podával se losos, kuře marinované v medu a tradiční jahody se šlehačkou, a svou návštěvu zakončila shlédnutím zápasu Andy Murray – Jarkko Nieminen z královské lóže na Centrálním kurtu. Konečně jsme zase viděli onu slavnou wimbledonskou úklonu. (Více zde – včetně krásných fotek.)
Návštěvu Jejího Veličenstva jsem bohužel neviděl, ale viděl jsem zápas, který zlomil všechny rekordy, a který skončil v 17:49.

Při četbě knihy "Toulavé house", což je biografie Jaroslava Haška, jsem zjistil, že kniha "Cesty missionářské", kterou jsem si nedávno koupil (viď tu) patřila k nejmilejším knihám J. H.
Kromě Toulavého housete nelze nedoporučit Chalupeckého knihu "Expresionisté" a Ripellinovu knihu "Magická Praha"! Tak dva moje oblíbené citáty J. H. a jedna příhoda o něm. S obrázkem.

Vázaná:
Od maminky jsem dostal knihu podepsanou Zdeňkem Burianem.
Navíc jde o "Hlubinami pravěku", o kterémžto titulu jsem snil už od základní školy.

Motto (s článkem nijak nesouvisející): "Soudce Ti procházel podél stěn a prohlížel si Wuovo dílo."
Procházka, při níž jsem potkal další trubku. Ta předchozí je zde – možná stojí za otevření kvůli odkazu na rýnu:
Krajka uvnitř...
Herzliche Grüße nach elfosium!
(Přebírám od Kojota)
Dostala se ke mně informace, že Ústav farmakologie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně nabízí k adopci potkany (jen samičky) a králíky (samce i samice), kteří byli využiti pro praktická cvičení v rámci Veterinární farmakologie. Zvířata, která nebudou udána, budou utracena.
Asi před měsícem nám nahoře nad ulicí vyvrtali na poli tři díry. Byl jsem si tam párkrát fotit, protože kužely bahna, schnoucího, rozpadajícího se a různě na sebe poskládaného mi připomínají nějaký hrad; kromě toho mám rád hlínu. Fotky toho místa najdete tady.
Chtěl jsem si ten den vyfotit "hrad" v zapadajícím slunci, ale nakonec nevyfotil, protože za mnou přiběhl labrador a chtěl si hrát. Tak jsem si hrál s labradorem. A labradorovi spadl míček do jedné z děr.

Na Slovensku začal vycházet nový časopis – Kloaka. Jedná se o "magazín experimentálnej a nekonvenčnej tvorby"; byl jsem osloven redaktorem Jakubem Repickým (vyhledejte si na internetu jeho básně), který četl mé básně, a požádán o příspěvek. Takže zde naleznete úvodní dvojčíslo (a M. na Slovensku. Děkuji. A hurá!)
O Kloace se dočtete i zde a zde.
Dovolím si k tomuto oznámení přihodit fotky – v duchu detektivek – 3 x Rambo.
aneb Severozápadní průliv od Brna (verze M). Minulou středu k nám přijela na návštěvu Liška Ryška.
Pěkné setkání to bylo, FF (fenomenální Foxstück!)

Hned u domu se, navzdory tomu, že poprchalo, koupal kos. Určitě si vzal příklad z Pipi Dlouhé punčochy, která taky zalévala zahradu v prudkém dešti – určitě se na to koupání celou noc těšil.

"...s kolenem opřeným o srdce, na pružinu
zedraných perek jsem brnkal jak na lyru!"
(přel. Fr. Hrubín, oblíbenec D. n., další české verse tady,
originál a doslovný anglický překlad najdete v Odkazech)
měla i stinné stránky.
Kratičký anekdotický článek jako poděkování březnu.

Nemůžu si vynachválit letní čas.

Popůlnoční Love, actually. Viděno poosmé za poslední tři měsíce, a stále stejně skvělé.

(Fotka je zvětšitelná.)

U našeho domu: pohled k nebi.
Koupil jsem si kavkazské pohádky.
Na rozcestí v nich stojí kámen s nápisem:
Tím či oním zvláštní či pozoruhodné obrázky, na které jsem poslední dobou narazil.
Protože si rád cituji "All'alba vincerò!", začnu tímto:

Po čtvrté hodině ranní jsem zjistil, že budu dvoustým tisícím posluchačem této konkrétní verse milované árie.

(PR)
Některé věci jsou jako ti ptáci, kteří se dají chytit, jen když bdí,
aneb "jsou ještě jiná Tasíli".
Kojotovi




Dnia 8go października zebrał się komitet w domu prezydenta Barbicane pod l. 3, przy ulicy Republikańskiej; ażeby zaś zgłodniały żołądek nie przerywał mruczeniem ważnej dyskusyi, zasiedli czterej członkowie Gun-klubu około stołu, zastawionego sandwiksami i potężnymi czajnikami.
Z mnoha věcí. Některé konkrétní z těchto dní.

Z Becketta viděného přes list změněný svinkami v krajku.
"Skoro nikdy na něho nemyslím. To není člověk, na něhož by bylo možné vzpomenout jen letmo, a tak na to nemám čas."
(Joseph Conrad, Zlatý šíp)

Scinkové si hrají na Úrobora
který byl průvodcem po nachu v paláci karmínové královny, nezačíná dvojverším
Kohout mě budí bengálsky.
Bude to asi thá kur.

Motto: "Ha! To dohodly za mými zády ženské z obou rodin!" zvolal doktor Cao. "A všechny ženské jsou husy, pane!"
Soudce Ti si pomyslel, že to je poněkud paušální tvrzení, ale rozhodl se je přejít.
(R. van Gulik, Záhada čínského zlata)

Tohaku Hasegawa (長谷川等伯) , Borovice

aneb za co také může Liga mistrů. (Pokud ji někdo píšete s „M", omlouvám se, ale mám „M" vyhrazeno pro Skříňku Mudrců.)
Můj přítel z nejdražších, Martin, otec malé čtenářky, studoval filosofickou fakultu MU v Brně, kde jsme se také v roce 1994 seznámili. Jedna z věcí, které nás spojují, je zájem o Ligu mistrů. Protože během svých brněnských let Martin bydlel v podnájmu bez televize, prožívali jsme spolu nezapomenutelné „špagetové středy" –

Přátelé, Římané, rodáci, ještě jednou petice – na její stránky přibyla fotogalerie:



Objednal jsem si knihu o Janu Vladislavovi. Den poté překládám článek o profesoru Pej Wen-chungovi do portugalštiny, a do toho jiný článek, pro změnu z francouzštiny do španělštiny, aniž bych kterýkoliv z těchto jazyků uměl. Zvoní telefon. Říkám do sluchátka: "Ústav jazykovědy". Na druhé straně se ozve: "Ústav pro soudobé dějiny. Vy jste si prosím objednával tu knihu o Janu Vladislavovi?"
(Což jsem šlohl siru Edmundovi Hillarymu.) Napadlo mne to minulý týden, kdy mi nebylo dvakrát fantasticky, a vzpomněl jsem si na modř mistrovství světa v plavání, kde se mimo jiné udála tato nádherná věc:

medaile znakařkám předával Bud Spencer!

O poslední kousek moudrosti. Jedno ráno jsem si zkusil zkousnout na osmičku vlevo dole, a vyplivl jsem hrst skloviny. Takže bylo nutno napsat poslední kapitolu příběhu, který začal (pozor, ta fotka je hnusná) tady. Ale zase, mohu teď významně rachtat Skříňkou Mudrců!
Ještě jednou vroucný dík mému skvělému zubaři MUDr. Awadovi. Jako když vyletí zátka z láhve. Mám trhání zubů rád.
Pokud se chcete podívat jak to vypadá když člověku vyrostou zkažené osmičky, v článku máte 2x4 fotky...

a univerzální světový jazyk pro květinářství.
Předevčírem se ukázalo, že v jednom obchodě kam chodíme, je Dáma v nesnázích. Její nesnáze spočívaly v tom, že toaleta k obchodu přináležející je již obývána dvěma pavouky. Maminka která se to dozvěděla a pavouků se nebojí, si pújčila sklenici a přinesla mi je domů.


Do Brna na Skleněnou louky zavítá vynikající berlínské jazz-punkové trio The Hollow Men s multiinstrumentalistou Jonem Kennerem.
Večer 18. 6. ve sklepení Skleněné louky začne v 19.45 projekcí legendárního filmu Alejandra Jodorowského Svatá Hora (The Holy Mountain, dobrodružný-horror-sci-fi, Mexiko-USA, 1973), ke kterému budou hrát živě Jon Kenner na bicí a perkuse a Dimitri Kucharzewski na Fender Rhodes Piano, v druhé části večer pak zahraje v plné síle celé berlínské trio: D. Kucharzewski (Francie) - piano, zpěv, Josh Yellon (USA) - kontrabas a Jon Kenner (Austrálie) – bicí.
Tucet obrázků a kousek knížky...

Kryštůfek vyplazuje jazyk
Nadpis to vlastně říká. Máme malé svinky! Ani ne dvoumilimetrová mláďata se ode dneška hemží v Bullerbynské myšárně.
Obrázky jsou takové radostně neostré a vůbec, leč podívejte se. A nezapomeňte si je zvětšit do plné velikosti!

a další v článku

jednak žlutě, jednak kachličkovaně.
Motto: "Neobdivuji se Flaubertovi, ale když jsem se dozvěděl, že podle vlastního přiznání chtěl v Salambo jen 'podati dojem žluté barvy' a Paní Bovaryovou 'udělati cosi, co by mělo barvu plesnivin v koutech, kde jsou svinky, a že mu byl ostatek zcela lhostejný, nebyly mi tyto záměry, v jádře mimoliterární, natolik cizí, aby mě nezaujaly; naopak."
(André Breton, Nadja) – tuto větu mám založenu fotkou na níž je štětkoun africký.
Rady s obrázky. Nejdřív ale venku rozsviťte před Lahůdkami lampu

Rukopisy Královédvorský i Zelenohorský zná každý, jakož i spory kolem nich dodnes se táhnoucí. Nedávno jsem zjistil, že svou teorii má i Ivan Wernisch, a to teorii neobyčejně zajímavou, a co mne osobně se týká, z těch které znám mně osobně asi nejpravděpodobněji se jevící.


Nové číslo Almanachu Wagon právě vyšlo.
Almanach Wagon naleznete zde. Nebo v Odkazech. A když použijete vyhledávač, psal jsem tu o něm už několikrát. Zvláště zájemce o experimentální poesii upozorňuju na jeho dřívejší dvojčíslo. Mne najdete když kliknete na "Cestující" nahoře.
A zase nám rozkvetl kaktus, kdyby se někdo chtěl podívat:
Aneb tuhleto a támhleto, od albinismu po zemi.
S fotkami.
Motto: "Kdyby se jim daly do vlasů tužky, vypadali by jako penál." (Goscinny)
Příběh největšího automobilového závodníka všech dob,
který zaujme i ty, kteří se o automobilový sport vůbec nezajímají.
Nabízím vám toto – adoptujte si u mne svinku. Co to stojí? Nic. Proč to dělat? Pro radost. Svinku si navíc můžete pojmenovat (v čemž vás nebudu příliš omezovat). Taky vám můžu poslat její fotografii, když řeknete třeba že chcete malou, velkou, šedou, a podobně. V Bullerbynské myšárně ji možná i znovu najdu, ale pokud se budou množit a já jejich potomky vypustím do přírody, za to že je znovu najdu už neručím. Ještě zbývá jednašedesát půvabných zviřátek.


- ale přesto mám doma nová zvířátka.
Začalo to takhle. Včera jsme se s P. pod jírovcem (teda, já pod jírovcem, ona doma) domluvili na poslání těch svinek. Spěšniny už nefungují (jak jsem zjistil na "callcentru" o němž jsem se domníval že je v Brně na nádraží, ale bylo to jakési nahrávané místo kdovíkde; naštěstí mi tam dali na Brno na Hlavní nádraží telefon na kurýrní službu). Tedy jsem zavolal na kurýrní službu u nás. Tam mi sdělili že živá zvířata přijedou buď 19:11 z Kralup, nebo 19:43 z Protivína – tvrdil jsem totiž že čekám zásilku z Krumlova a pak jsem se uskrovnil a tvrdil jen, že v názvu bylo "r" (promiň, P., ale byl jsem ráno po jakémsi zvláštním snu, celý oblouzněný).
Ani prak nepípl, ani puška nepřeletěla... Radúz a Mahulena.
Africká bajka, ošálení, scrotum, svlečka, stromy, verše, kočky...

Pomůcka pro zájemce o tohoto myslitele.
Aneb ze zápisku beatnika. Aneb
"Soudce Ti se obrátil nakvašeně k Tao Kanovi:
'Snad by bylo lepší, kdybych se vzdal místa okresního soudce a dal se na dráhu profesionálního dohazovače. Už jsem dal dohromady dva páry, ale toho nebezpečného blázna pořád ještě nemám.'"
S Martinem Švandou, Veronikou Bártkovou, a dvěma dalšími na telefonu.
Některé obrázky jsou zvětšitelné, tak pod těmi je R.
Kočka dříme
Cestou od lékaře jsem se stavil za přítelem Meganeurou, podívat se co dělá on, paní Meganeurová, malá Meganeuřátka, a padesát tisíc much v příručce o zoologii. Mají kočku Lízinku (viz. ob příspěvek dole), a ta se postarala o jednu z nejbáječnějších fotek jaké jsem viděl – (fotila pí M.) Ale ta fotka je až v článku. Nejdřív ten šumafuk.

Tentokrát zcela bezpečné. Žádní pavouci, zuzi. Z výletu okolo domu.


Zas jednou nad městem letěly šaškovy kalhoty, a s nimi oblaka a s nimi střevíce, vedoucí výpravy chráněn byl roboty, a já, jestli jsem miloval, pak ***** nejvíce...
O cestě k jezírku a zpátky.
S obrázky.
Tak tedy, maminka, já, a neviditelný Dadamax, a jak jsme jeli nahoru.
Příběh částečně v obrázcích.

Tento týden vyšla mému nejoblíbenějšímu básníkovi Ivanu Wernischovi nová kniha, Kominické lodě.
Anotaci si můžete přečíst na stránkách nakladatelství zde. Protože mne Ivan poctil tím, že mi dal knihu přečíst už v rukopise, mám ji přečtenou již několikrát. Neříkám toto slovo často, ale ta kniha je geniální. Bude se smát, budete plakat, budete se bát...
S laskavým svolením nakladatele si zde můžete přečíst ochutnávku:
Druhý z příběhů z Itálie - racconti dall'Italia...
Jednou jsme se s Fede bavili o jakési italské historické osobnosti (možná to byl dóže Dandolo, ten archetyp lstivého staříka). Byl jsem překvapen, když jsem se dozvěděl, že jej v dějepise neprobírali. Proti překvapení, které jsem zažil když jsem slyšel důvod proč ne, to ovšem nic nebylo. Seznamte se s důvodem: signore Roberto.
Změnilo se tvé okolí od roku 1989?
Samozřejmě. Moje milovaná země jde do hajzlu. Co chce dokázat „národ", který nenávidí stromy? Který vyvražďuje aleje stoletých stromů, aby mohl rozšířit silnice, kterými se v luxusních autech prohánějí nabobové, nenávidějící vše živé?
(Humpolecký Magor)
Děkuji Kojotovi za nominaci v této soutěži.
Pokud Henry Psanec patří k Vašim oblíbeným weblogům, učiňte následující dva kroky, které Vás nebudou stát víc než pět minut Vašeho času:
První z příběhů z Itálie – racconti dall'Italia... V Římě, jak možná čtenáři tohoto webu vědí, mám báječnou kamarádku jménem Federica. Už jsem psal o její babičce a taky tady byla Federičina kočka Birba, neboli česky Šprýmařka.
Fede coby kapitánka Pet Shop Ship (ano, odvozeno od Pet Shop Boys, jejichž je náruživou posluchačkou)
Vzbudila mě rána dešťové kapky do parapetu; zdálo se mi, že sovětští vědci mi tím dávají vědět, že chtějí, abych se probudil a oslavoval s nimi, že Petr Hruška se v rozhovoru zastával pro sousloví „bílý sníh" jednoduchého kenningu „Wittgensteinův sníh" místo čehosi delšího, co si už nepamatuju (zřejmě to bylo „lyrické čvaňhání"), a vzájemně na sebe mávali (tedy ti vědci) výtisky Bernhardových Konzumentů levných jídel.

Konec prologu k rosomákům, Keltům a vůbec.
Motto:
„Ale i potom dejte pozor, aby na americkou univerzitu, chtivou starého dobrého chicagského blues, nepřišel někdo jako Muddy Waters, neusmál se tak, jak dovedou jen staří černošští muzikanti a neřekl: ‚Musel jsem k vám přijít teprve po Rolling Stones a Beatles.‘ A černí bluesmani nelžou a nelichotí." (Jiří Černý, Rolling Stones, konec šedesátých let)
„Zkrátka dnes bych už leccos napsal jinak. Třeba to, že ‚černí bluesmeni nelžou a nelichotí.‘ Vím už, že někteří dělají oboje." (Jiří Černý, 1989, Před/o/mluva ke knize Hvězdy tehdejších hitparád v níž je i výše zmíněná kapitola)

"Ve stejnou dobu Dne D commandos z 1. brigády zvláštních služeb brigádního generála lorda Lovata pronikli přes Coleville až k řece Orne, kde se v odpoledních hodinách spojili s výsadkáři britské 6. vzdušné výsadkové divize. Ti už třináct hodin hájili dobytá postavení kolem mostů přes Orne a nyní nevěřili svým očím při pohledu na blížící se oddíl commandos v zelených baretech, v jehož čele kráčel lord Lovat se svým osobním dudákem vyhrávajícím jako na přehlídce. Přitom se ze všech stran ozývala střelba a němečtí odstřelovači měli silnici na mušce."
Nehlídal jsem to, a tak fismeister.eu přišel o Opus 100 (= stý článek), což je dobře, neuměl bych ho napsat. A tak jen maličká koláž přespané hlavy polité francovkou, než, dá-li Bůh, zpracuji pořádně Spallanzaniho, a lorda Lovata. Díval jsem se mimo jiné, které obrázky jsem zapomněl použít v minulých příspěvcích, takže tady jsou... všechny mají v názvu „a".
Tak tedy, článek o australopitécích. Protože však legendy narůstají natolik, že nakonec výsledek nebývá schopen dostát očekávání, článek je vlastně o orlech a jejich loveckých schopnostech, o nelétavých ptácích, kde se mi snad podaří ty z vás kteří nečtou paleontologické publikace docela překvapit; a i o tom, jak si vybrat svědka na svatbu, o znalosti dětské duše, povinnostech gentlemana v úděsném horku, německé gramatice, francouzském slangu, a tak nějak vůbec, doplněný obrázky a tříjazyčným citátem, kterým začneme.
Motto:
Hned jsme si všimli, že Harris se tváří nějak truchlivě. Budil dojem člověka, který prodělal značné nesnáze. Ptali jsme se, jestli se mu něco nestalo, a on povídá:
Tentokrát čistě galerie zvířat, která moji přátelé a známí buď chovají jako domácí mazlíčky, nebo která bych já jako mazlíčky chovat chtěl. Plných 23 obrázků, rozdělených na zvířata všeobecně oblíbená, zvířata ne všeobecně oblíbená, a zvíře zcela záhadné.
This time, purely a gallery of animals which either my friends keep as pets, or which I would love to keep as pets. No less than 23 pictures, divided into three sections: animals most people love, animals most people don't actually love so much, and one totally mysterious animal.
Krátké povídání o svatém Brandanu a jeho legendární cestě, a velká, převážně barevná galerie přerozličných tvorů, hlavně mořských, leč nejen jich.
St. Brendan, The Square Bantry, County Cork
Po nocích občas hrávám s počítačem Scrabble v angličtině. Sehráli jsme několik set partií, za ty roky, a během nich jsem jen dvakrát mohl použít své oblíbené slovo. Zato v předvánočním týdnu

(vánočně vyzdobená třída ve škole v Setúbalu)
a dozvěděl se to.
Motto:
„Netopýří trus!" (Zafod Bíblbrox)
Jak jsem se zmínil 18., potkal jsem cestou od zubaře Kojota s Lucienne, a to v přízemí knihkupectví Academia. Kojota zaujala tato kniha:
Původně článek o australopitécích, potom velmi krátký a nafoukaně odborný článek o chemickém složení zdechlin žraloka velikého a o femuru nalezeném Duboisem v Trinilu, náhle však, následkem toho, že autor je, slovy Haškovými, „trestuhodně ignorantské hovado", článek o něco delší: i o několika setkáních, předrevolučně ozdobené rybě, řemeslnících u úplňkopravce, jazykozpytu a ptácích – avšak nejen v jazykozpytu – , zakončený – zbořte se, kamna! (což je myslím dokonce víceméně citát ze Shakespeara) vynikajícím receptem na pudink.

Foto Chris Gotschalk

Národní park Everglades, součást Světového dědictví Unesco, leží na jihu Floridy. Jeho rozloha 6,104.97 km2 z něj činí třetí největší park 48 států USA mezi Mexikem a Kanadou. Ročně ho navštíví přes milión turistů. V jeho tropických a subtropických mokřadech žije přes 350 druhů vodního ptactva, 40 druhů savců včetně zhruba 100 posledních exemplářů floridské pumy, 300 druhů ryb, 50 druhů plazů, z nijchž nejznámější jsou aligátoři, atd. Ovšem v poslední době se tam lze poměrně snadno setkat s nečekaným – a nevítaným – hostem:
Všechno nejlepší k čtvrtým narozeninám, Birbo! – Happy birthday, Birba! (And thank you again for the title!)
Několik dalších fotek koček, tentokrát od nás. A plyšoví zajíčci. – Some other cat pics, this time from my country. And soft toy rabbits.
Etc.


Pes, který si snědl pelech, stele si sám v sobě.
„Hrát s bílými na remízu je zločin proti šachu."
9. listopadu by se dožil 72 let šachový velmistr Michail Tal, „Čaroděj z Rigy".
Nezní
oslí můstek
trochu jako
Medvědí proutky?
Nedávno zemřelý Jakub Haberl za svého jednapadesátiletého učitelování dle mírného sečtení sobě svěřené mládeži udělil 911 517 ran prutem, 24 010 metlou, 20 988 lineálem a 436 715 rukou. Mimoto rozdal 1 115 000 pohlavků, 12 763 upomínáčků gramatikou a jinými knihami, 777 dětí klečelo na hráchu, 613 na trojhranných dřevech, 5001 školáků chodilo a stávalo s oslovskýma ušima, 1707 žáků metlu nosilo. Mezi třemi tisíci přezdívek měl prý třetinu, kterou sám byl vynašel.

Potápníci kromě obratného plavání dokážou i přelétávat na poměrně velké vzdálenosti do jiných vodních nádrží. Třeba někdy létají i nad básníky.
"Pokojně nevcházej v onen dobrý sen,
stáří má plát a běsnit u konce svých cest;
teď braň se zoufale, že umírá tvůj den."
Dvojice, která se vznesla ke hvězdám:
Čím víc si chystám článek o lodích, tím méně jej mám, takže, třeba vás pobaví něco co jsem našel u Hančí: vytvořte si vlastní mozaiku. (Proč ne? Udělal jsem test Politický kompas a skončil ke své spokojenosti, tohle je zase něco jiného.)
Zadejte odpovědi na níže uvedené otázky do vyhledávače flickr.
Vyberte z první stránky vždy jednu fotku, která se vám nejvíc líbí.
Zkopírujte její adresu do programu Mosaic Maker.
Postup opakujte pro všechny otázky.
Dejte vygenerovat mozaiku.
1. What is your first name? 2. What is your favourite food? 3. What´s your favourite animal? 4. What is your favourite colour? 5. Who is your celebrity crush? 6. Favourite drink? 7. Dream vacation? 8. Favourite dessert? 9. What you wanted to be when you grow up? 10. What do you love most in life? 11. One word to describe you. 12. Your nickname.
Co vědci (a třeba i dinosauři, ale to pochybuji) neradi slyší?
No přece to, že dinosauři do vědeckého světa vstoupili pod jménem šourek lidský.
V roce 1336 vystoupil Francesco Petrarca na Mont Ventoux. První člověk, který takovou věc udělal dobrovolně, a protože hledal krásu. Protože se chtěl rozhlédnout z vrcholu hory.
Jistě, nebyl první kdo vystoupil tak vysoko, ba nebyl ani první na vrcholu oné hory (cestou potkal ovčáka, který mu řekl že před půlstoletím se vyškrábal na vrchol, ale neměl z toho nic kromě námahy, lítosti a roztrhaných šatů). Petrarca byl omámem a rozjitřen pohledem na Alpy a vůkolní scenérii. Vytáhl z kapsy Vyznání svatého Augustina, která si vzal s sebou.
A teď ještě jedna exkurze do krajiny ZA.

Na pokraji ochromení, má postel
a její pahýl co k ní patří
(patrem oka z betonu
které odmítá mrznout.)
Sáčko či frak-
tály ohýbá-neohýbá
strom-nestrom.
Náhlý pohled jakoby
skrz břicho těhotné zebry,
ale vlastně po něm sklouznuvší.
Trojmaska.
Hněď trávy.
Hněď žluti.
*
Nie wiedziałem nic, trwąjac w niewzruszonej wierze, że nie minął czas okrutnych czudów.
Tříšť proto, že mi to slovo připomíná led a ten tu je; a je to kombinace různých věcí. Měl bych myslet na "Roztříštěný jako skleněný skřítek". Nebo radši ne?
***
Jeho žáci mu řekli: Kdy přijde království? On řekl: Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: Podívej, teď je tady, nebo: Podívej, tam! Nýbrž království Otce je rozšířeno po celé zemi, ale lidé ho nevidí.
Motto: "Vůbec se nesnažil přečíst ten text psaný na stroji, ale oči se samy chopily tištěných písmen, jako kluk se tvrdošíjně učil číst vzhůru nohama". (Stanisław Lem)
Můj vzácný anglický přítel Alexander mne včera navštívil, abychom se spolu tradičně podívali na písničkovou soutěž Eurovize. Jako vždy přišel s knihou v ruce. A naprosto mi vyrazil dech postřehem o mém národě.
je nejenom vynikající básník a báječný člověk, ale taky se podílí na vydávání časopisu, na který bych tu rád P. T. čtenáře upozornil:
Nové číslo Almanachu Wagon právě vyšlo. Pokud tento projekt neznáte, věnujte mu pozornost. Každé číslo je možné stáhnout jako pdf, a obsahuje poezii, recenze a další. Zvláště doporučuju úžasné dvojčíslo WAGON III-IV/07, věnované u nás stále ještě takořka neznámé experimentální poezii. V aktuálním čísle naleznete básně mé oblíbené autorky Veroniky Bártkové z její rukopisné sbírky Ententýky bílých psíků...
Na hlavní stránce se ukáže delší perex, neboť většina lidí nemá chuť vidět pavouka, když tuto stránku otevřou. No vida. A já byl rád, že jsem viděl po dlouhé době klip od Talk Talk „Life´s what you make it", kde je nádherná mnohonožka. (Pořád ještě nejsem člověk, kterého nenapadne prostě si ten klip najít na internetu; a to je dobře).
Ale po nocích si hledám jiné věci, totiž knihy. Hlavně v ruštině je jich k mání spousta. Do odkazů jsem přidal dvě bibliotéky, kromě jiných věcí – a myslím, že všechno co jsem tam přidal (i to, co už tam bylo předtím), je zajímavé.
„Тогда Тикакеев выхватил из кошелки самый большой огурец и ударил им Коратыгина по голове." (Даниил Иванович Хармс)
***
Okno je náš přítel, ví rozkymácená.
Na modré obloze motýli kterým mládnou vousy.
Nekonečná zelená žába a kyblík k přespání.
Axolotli si otáčejí polštář,
protože jeho druhá strana je studenější
- to je definice zeleně.
Mouchy si otáčejí polštář,
protože jeho horní strana je poslintaná
- to je definice modři.
Polévka uvařená
z prohledávání kapes kotuly
a z peří velkých papoušků,
protože nerozumím zvířatům v svých snech
- to je definice smutku.
*
a nedostižný úplňkopravec, Daniel Hron, můj přítel.
Penicilín. Záchod v paneláku. Verše.
Pár textů z onoho podivného rozhraní, kdy člověk, přestože uondán, nemůže usnout, ale rozhodně naplno nebdí a hlavou se mu začnou míhat útržky hudby sfér. (Jeden můj přítel takto slyšel koncert Pink Floyd.) Některé – ty bdělejší – jsem si zapsal.
V článku naleznete verše, ale začnu prozaickou větou: "Teprve když jsme pozorovali mořské houby už půl hodiny, přiznal se Dioklecián, že nevěří v existenci falešných zubů."
Píseň o čtyřech hvězdách a jednom motýlovi
para Erika