známka blogu: 1.08
počet hlasů: 115
e-mail:
neznalekab@gmail.com
Možná největším, a téměř jistě nejvlivnějším poválečným britským komikem byl Peter Cook (1937 – 1995).
zvětšitelná
Překlad jeho skeče, v podobě, v níž se objevil v Beyond the Fringe.
Věnováno Christabel
Skeč z britské benefiční akce Hysteria 3 (1991)
Skeč Monty Pythonů, který byl původně napsán Cleesem a Chapmanem pro Létající cirkus, ale z jakéhosi důvodu ho nepoužili, a tak byl poprvé předveden až v jednom dílu show The Secret Policeman's Ball. Známý je i z Live at the Hollywood Bowl.
Je založen na skutečné historické události, o čemž se tady taky dočtete.
Skeč z anglického komediálního pořadu At Last the 1948 Show.
Napsali John Cleese a Graham Chapman, 1967
Toto je zajímavý, ba zábavný (aspoň se tak domnívám) článek o žčešťování Homéra. Vyskytuje se v něm totiž – vlastně v jeho české verzi – výraz "strakové na vrbě". Proč, to si ukážeme dále, v perexu jen podotknu, že s výtečným nakladatelstvím Michaela Bronce to nemá co do činění, jeho jméno je odvozeno z úsloví o malování.
Pro ty, které nezajímá translatologie, jsou na konci jedny kalhotky.
Poslední dobou jsem si místo vypsání na papír uložil výpisky a citáty, na které jsem narazil, do konceptů v mejlu. Protože pak pošta vypadá, jako že mám poslat nějaké dvě desítky mejlů, přepíšu si je sem.
Na konci je pavouk, tak se nelekněte.
Básnířčina smska z roku 2005
Pamětní deska na českém domě (autentická):
ZDE BYDLEL SLAVNÝ RABíN
DRANÁTH THÁKUR
aneb "Tak tvrdo, dívko, šíjná jsi".
Tuhle jsem si četl ve skvělé knize Z českých luhů do háje,
jejímž autorem je Vladimír Fux, o přebreptech na prknech, která znamenají svět.
Včera jsem si na to vzpomněl znovu, díky tomuto:
Motto: "Copak je po jméně? Co růží zvou, / i jinak zváno vonělo by stejně."
(Shakespeare, Romeo a Julie, II, 2)
Velmi zábavný článek Karla Shukera o nezvyklých vědeckých jménech živočichů,
převzatý s jeho dovolením z jeho blogu.
"Kdokoli však přijde ke dveřím básnickým bez šílení od Mús, jsa přesvědčen, že bude dobrým básníkem již pouhou znalostí umění, je sám nedokonalý, a také básnické dílo rozumného zanikne před dílem šílících."
(Sókratés v Platónově dialogu Faidros; Platón, Faidros III, 245)
Jednou z nejvíce fascinujících knih, které jsem jako dítě četl, byla "Žijí ještě dinosauři?" (Динозавра ищите в глубинах), vydaná v edici Čtení o... Jejím autorem je ruský renesanční člověk Alexandr Michajlovič Kondratov – Александр Михайлович Кондратов (3 октября 1937, Смоленск – 16 апреля 1993, Санкт-Петербург). Včil se mi konečně dostalo možnosti přečíst ji rusky. Pro ty, kteří ji rusky nemají, alespoň moje nejoblíbenější pasáž, s mým komentářem.
První z portrétů zahraničních autorů.
Nora Nadjarianová, kyperská básnířka
Nie wiedziałem nic, trwąjac w niewzruszonej wierze, że nie minął czas okrutnych czudów.
Jeho žáci mu řekli: Kdy přijde království? On řekl: Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: Podívej, teď je tady, nebo: Podívej, tam! Nýbrž království Otce je rozšířeno po celé zemi, ale lidé ho nevidí.
Toto není můj text (kéž by byl!), ale divadelní hra kterou napsal Prokop Chocholoušek (1819, Sedlec u Sedlčan – 1864, Nadějkov u Sedlčan). Vydal knihu "Kocourkov, čili pamětihodnosti převelikého města Kocourkova a obyvatelů jeho", v roce 1848. Objevil ji Ivan Wernisch a publikoval ji ve druhém díle svého vynikajícího edičního počinu, knize "Píseň o nosu / Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948)" (viz nakladatelství Petrov, autoři, Ivan Wernisch) – kniha vyšla v roce 2005 a je stále k sehnání (a určitě stojí za to). Přál bych vám, abyste si ji poslechli v přednesu Ivana Wernische, jako se to poštěstilo mně na FF MU před dvěma lety...
