Henry Psanec

Okolo korespondence týkající se Pískoviště se na J. E. F. BLOGUJE rozpoutala debata (11. – 14. října). Protože se týká i mne, zde je mé připodotknutí.

Neděle 21. září 2008

Výlov

"Síť místo blány mezi prsty – do oceánu hrábla ruka externisty. Aj, co to táhnu, kdo dnes pozná džunku od šalupy a letadlovou od velrybářské lodi? Těch několik Japonců se rozuteklo mými oky. Jen dva brněnští týpci uvízli mi. Admirál co z pískoviště na pobřeží nadělal řešeto a do moře slzící romantický filozof!

V nejnovějším Tvaru, 10/08, se objevila zajímavá úvaha Petra Krále, kterou zde s povolením časopisu i autora přetiskuju. 

Z rubriky Čtenářka poezie časopisu Tvar, kde se ocitla i tato moje básnička z Pískoviště:

Obsypán obří modří

donesenou mouchami,

poslouchá z ohně klinkot skel

čištěných rybami.

Ty suchozemské se oděly

do kožešin cucáčků;

po očku sledují toskánskou cestu,

zda nezašustí kroky

protipřepychové komise.

Modř od much nebledne,

naopak, stává se masožravou.

*

Severně od šílenství

Jan Štolba

Pískoviště Miroslava Fišmeistera

„Potomek dvou admirálů, princ jablečných měst...", tak sám sebe na svých webových stránkách nazývá Miroslav Fišmeister, básnická „štika" z Brna. Z dnešních mladých básníků drží asi několikerý primát: jeho sbírky vycházejí nejrychleji (čtyři během dvou let), jsou nejobsáhlejší (i přes dvě stě stran), přičemž jejich texty jsou zas ty nejkratší. Možná jsou i jedny z nejoriginálnějších?

na Pískoviště a Postel.

Miroslav Fišmeister: Pískoviště

Do české poezie vstoupil rázným krokem: představil se jako „amatérský přírodovědec" a „potomek dvou admirálů" a za dva roky publikoval čtyři sbírky veršů – knihy rozsáhlé co do počtu stránek, a přitom v jednotlivých číslech stručné, ba máloslovné.

Jak rád bych znal

alespoň jedinou

přezdívku kýlu tvé lodi,

toho rozvátého hřebce,

jenž se scelí vždy,

když slanou vodou zazní zvon,

svolávající mořské mnichy...

*