Poštolky

Posted on 9th Říjen 2012 in Texty

 

 

Blog oslavil pět let a léto se odhouplo, je čas oslavit poštolky, výročí, básně, letošní léto a Boha. Gerard Manley Hopkins a jeho báseň Poštolka a fotky, které pořídil Henry Psanec.

 

 

Hopkinse jsem si plně objevil až toto léto, i když ho doma mám už mnoho roků, a jeho báseň Poštolka si plně prožil – nebo, snad lépe: jeho báseň zažil předminulý víkend, když jsem šel ven někoho doprovodit a spatřil u toho čtveřici poštolek, z těch, které žijí na naší ulici. Neměl jsem fotoaparát a asi to bylo dobře. Prostě jsem jen stál ve vytržení. Slunce už bylo nízko, takže osvětlovalo jen nejvyšší patro – v našem případě osmé, já stál na trávníku vedle domu, někde tady, a náhle poštolka, dosud kroužící ve stínu mezi borovicemi a šestkou (tj. domem č. p. 6) vzlétla prudce vzhůru a já spatřil, jak její světlá spodní strana naplno zazážila v slunci: doslova se prolomila ze tmy do jasu – tak nějak musí vypadat spirituální verze toho, když letadlo prolomí bariéru rychlosti zvuku (viz.). A tak jsem stál a pozoroval poštolky přecházející ze stínu do světla a připadal si jako člen Společenstva prstenu (rozumějte bylo mi fantasticky). I dnes, kráčeje k domu z kopce cestou od psychiatra, jsem viděl poštolky.

Moje fascinace začala předloni den po této mozaice:

Následující den byl myslím nejdůležitější v mém dospělém životě.

 

Letošní rok byl vůbec poštolkami sensační: byl by takový i loňský, kdyby nevím kdo, ale hanba, hanba mu, nezničil hnízdo, které jsme v domě měli (jeho fotky najdete pod názvy Kestrel nest a Kestrel sitting on eggs tady – kupodivu, paní poštolková mne nechala vlézt na balkón a fotit si ji; před tím jsem ji fotil zpoza rohu pomocí výklopného displeje, proto jsou ty první tři trochu nahnuté).

Každopádně, začalo to jako obvykle zásnubními lety, které, čta poezii a poslouchaje Shakiru, pozoruji z okna obýváku. (Zde byla v psaní hodinu pauza, vyplněná tím, že na mě naskákali tři psi.) V květnu jsem na loukách nad přehradou pozoroval čtveřici poštolek. A pak v červnu, čekaje na Pepu a Libora, s nimiž jsem šel k přehradě posedět (mluvilo se hlavně o ornitologii).

 

obloha

 

Fotky z těchto dvou dnů najdete tady.

A když už jsem tenhle článek tak rozpjal (psávalo se kdysi rozpial), počínaje dneškem mám na fejsbůku 366 fotek, na kterých jsem nějak přítomen, takže mám jednu na každý den i v přestupném roce. Tahle je zatím poslední, Henry Psanec s prvohorami:

rybenka

 

A nyní tedy slíbený Gerard Manley Hopkins, všechny tři překlady, které znám, a originál. První dva jsou od Ivana Slavíka a Rio Preisnera, první z knihy Zánik Eurydiky (Torst, 1995), druhý v podobě, která vyšla v jejich výboru z Hopkinse Básně, vydaném v exilu (Křesťanská akademie, Řím, 1970) a je jako varianta přetištěna v dodatcích k výše zmíněnému Zániku Eurydiky, třetí je překlad P. Josefa Hrdličky vydaný ve výboru z anglické duchovní poezie Démant a slza (Karmelitánské nakladatelství, 2007). Obě knihy jsou velmi pozoru-hodné a nejspíš bych se o nich měl rozepsat jindy v Č-č-č-č.

 

 

POŠTOLKA

(Ježíši Kristu, našemu Pánu)

 

Dóféna říše úsvitu, miláčka rána přistih jsem –
poštolku jitrem grošovanou – právě jak projížděla
na plynoucí ploše vzdutého větru, jak vyrážela
tam vzhůru, kroužíc na uzdě bijících křídel v svém

nadšení. Pak sem a tam kmitem se převracela
tak zcela jak ostří brusle svým hladkým obloukem,
výpad i skluz vstříc vichru. – Mé srdce v skrytu svém
nadchlo se zvládnutím, mistrovstvím, které v sobě měla.

Čin, odvaha, krása – oh pýcho a větře zarputilý,
pero, tady se spojte! Co teprv oheň, tisíc-
krát více krásný a krutý, sršící z tebe, rytíři!

Nediv se: postačí strmý nápor – brázdou syčíc,
radlice křísne, uhlíky se zamodrají, milý,
sprchnou a samy se odřou, růžovým zlatem zažíří.

 

*

 

POŠTOLKA

(Ježíši Kristu, našemu Pánu)

Hned zrána spatřil jsem miláčka, prince
světelné říše, poštolku zlákanou jitrem skvrnitým, jak jede
po stálé tečně kolotavého vzduchu a stoupá
krouživě na uzdě tlukoucích křídel

v extázi! Poté dál a dál vzletně
jak hrana brusle zvonivě kreslící kruh: vzestup i skluz
vzdorovaly poryvům větru. Mé srdce potají
rozbušilo se pro toho ptáka – dokonalost a mistrovství tvora!

Divá krása a moc a čin, ó povětří, pýcho, peruť v jedno
se spojte! A plamen, jenž pak vyšlehne z tebe, neskonale
krásnější a nebezpečnější, ó rytíři můj!

Není divu: jen pot skýtá pluhu v hluboké brázdě
lesk, a modrosinalý popel, ach můj milý,
padá, krvavě žíří a zeje nachovým zlatem.

 

 

*

 

POŠTOLKA

Ježíši Kristu, našemu Pánu

 

Za jitra zřel jsem miláčka jitra, prince království
světla, poštolku vábenou rozbřeskem barvitým,
opřenou o pevný vzduch v letu, uchvácenou jím
ve skluzu, támhle je, na uzdě křídel jak se chví
v své extázi! A krouží dál, až nakreslí
jak ostří brusle ladný oblouk, klouzavým
vzletem, vzdor vichřici, a srdce tepem vzrušeným
mi tluče v úžasu z ptačího mistrovství!

Divá krása, smělost, čin, ó vzduch a pýcha perutí
v jednom! Oč víc Tvá výheň ohně, stotisíckráte
násobí strmou závrať krásy té, ó můj rytíři!
Není divu, vždyť pluh se zatřpytí jen potem
a žárem zmodralé uhlíky, můj nejdražší,
palčivě propalují se a žhnou nachovým zlatem.

 

*

 

The Windhover

To Christ Our Lord

I CAUGHT this morning morning’s minion, king-
dom of daylight’s dauphin, dapple-dawn-drawn Falcon, in his riding
Of the rolling level underneath him steady air, and striding
High there, how he rung upon the rein of a wimpling wing
In his ecstasy! then off, off forth on swing,
As a skate’s heel sweeps smooth on a bow-bend: the hurl and gliding
Rebuffed the big wind. My heart in hiding
Stirred for a bird,—the achieve of; the mastery of the thing!

Brute beauty and valour and act, oh, air, pride, plume, here
Buckle! AND the fire that breaks from thee then, a billion
Times told lovelier, more dangerous, O my chevalier!

No wonder of it: shéer plód makes plough down sillion
Shine, and blue-bleak embers, ah my dear,
Fall, gall themselves, and gash gold-vermillion.

 

 

comments: 18 »

18 Responses to “Poštolky”

  1. elfos napsal:

    Přidávám se k hanba mu, velmi. Teď jsem si uvědomila, že paní poštolková na balkóně mi připomněla Indiány.. a pokud jde o poštolku báseň, slovo kouzelná je nedostačující, lze jen tiše a okouzleně povzdychnout….

    • fismeister napsal:

      Bývala mezi kluky taková pravidla, jako že vejce se můžou vybírat, ale aspoň dvě se v hnízdě musí nechat. Tohle ale prostě někdo odstranil – nechápu proč! Navíc je to chráněný druh. Příště se ten balkón v mezipatře musí zamčít a neotvírat.

      Nejlepší adjektivum k básní našel jeden čtenář na DK: “prozářená”.

  2. elfos napsal:

    Modrá na poštolčí mosaice je téměř modř Santorini – nebeská….

  3. D.n. napsal:

    Jako člověk, jehož hlavní hobby je poštovní historie, mám poštolky moc rád. (Mimochodem, včera byl světový den pošty a známka “Poštovní muzeum” skončila v mezinárodní soutěži na prvním místě.)
    Vzpomínám na úžasný zážitek, kdy jsem stál na koruně hráze Slapské přehrady a sledoval kroužení poštolek pode mnou.

  4. zcr napsal:

    Poštolky jsou výborné, taky tu mám léta výhled na poměštělé… aniž bych decimaci hnízda chtěl omlouvat – ono je od nich občas dost kraválu, mladé se pronikavě dožadují potravy a tak, možná to je ten důvod. I tak: hanba mu.

    Et item k 5. založeninám vše dobré!

    • Henry Psanec napsal:

      Tu jsou jak poměštělé, tak původní. Ano, je mi jasné, že jsou hlučné (měli jsme na balkóně holuby), ale tohle byl balkón v mezipatře, a mláďata tam ještě zdaleka nebyla; ostatně u nás v domě to bylo vůbec první poštolčí hnízdo. V domě naproti mají obytný balkón, kde hnízdí každoročně, ti jsou naopak rádi, poštolky to tam mají upravené a na lidi jsou zvyklé. Myslím, že hlučnější než ara ararauna nejsou, a když jsem přežil toho v jedné místnosti se mnou… třeba zahnízdí poštolky u nás. Mohl bych jim postavit cihlovou vábničku.

      A děkuju! Založeniny zní stejně dobře jako polízaniny.

      • zcr napsal:

        vidíš, já bych holuby na balkoně nesnesl (zejména až by snesli) – nemám je rád, a to jejich basové bublání… nicméně nešel jsem cestou eradikace, nýbrž prevence, a holuby usilovně děsil, kdykoli i jen připousedli.

        • Henry Psanec napsal:

          U nás jsme objevili až hnízdo s vajíčky (mazaně ukryté mezi krabicí na jablka a květináči) a to už jsme nedokázali odstranit. Ale od té doby se snažíme holuby plašit, když k nám v dobu hnízdění chodí, protože zejména jejich praktikování holubí Kámasútry na parapetu okna, za nímž spím, pro uši zrovna dvakrát příjemné není.

  5. Alix napsal:

    Maminka tak dlouho krmila holuby na parapetu, až jí jeden holub začal šmejdit po obýváku a samozřejmě spadl za obývákovou stěnu. Maminka ho vyšťourala smětákem a neurvale vyhodila z okna. Druhý den si přivedl kamarády a maminka musí zavírat okno.

    • fismeister napsal:

      Chi chi. To bych čekal spíš od křečka! Nikdo mamince nevynadal, že je nemá krmit, protože je pak všude trus? My musíme letos nachystat pořádně krmítko a připravit tyčku pro lůj pro sýkorky. A já musím umýt okno, aby se dalo dobře fotit. Když dám na balkón plástev, přiletí včelojed?

      • Bára napsal:

        “Když dám na balkón plástev, přiletí včelojed?” Vnuklo mi to spoustu asociací, přemýšlím, čím přilákat tygra, asi kýtou zebry, či pentličkami krásné víly…
        Gratulace k 5. zloženinám (hezké slovo, nemělo by zapadnout)!

        • Henry Psanec napsal:

          Ano, založeniny jsou krásné!

          Pokud budeš dávat plástev, třeba ti z ní vyroste úl. U tygrů jsem jednou viděl kančí hlavu, ale první tygr, který mě napadl, je můj Tygr, kterého z fotek znáš. Potřebuješ přilákat tygra? Včera jsme s kamarádkou Amarantou mluvili o tom, že tygřím trusem se plaší kuny a že seznámíme Tygra a jejího plyšového koně.

  6. nominek napsal:

    Gratuluji blogu k půlkulatinám! :)

  7. ZS napsal:

    Po tolika letech a založeninách jen drobnost: Na fotografiích z roku 2011 není PANÍ Poštolková, ale PAN Poštolka. A je (nebo byl) to fešák…

    • fismeister napsal:

      Á, moc děkuji!

      Škoda přeškoda toho hnízda! Od té doby už u nás v domě na společném balkóně poštolky nehnízdily a teď už ani hnízdit nebudou, protože nám je v létě zasíťovali. Aspoň si loni na okně ložnice postavily hnízdo jiřičky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>