Čas od času dostanu od některého kamaráda legrační fotku nebo fotky, jistě to sami znáte. Tak jsem dostal tuto:
Upřímně řečeno, nepřipadá mi veselá, alespoň ne v první řadě. Spíš dojímavá. A na něco jsem si u ní vzpomněl.
Na toto:
Na fotce – za kvalitu se omlouvám, je to fotka z paperbacku (Julie Summers, Fearless on Everest), který nejde bez zničení vazby rozevřít – jsou George Mallory (vlevo) a Sandy Irvine na kolotoči ve vesnici v Sikkimu. Fotografii pořídil Noel Odell při anglické expedici v roce 1924, což, jak jistě víte, znamená, že je to jedna z posledních, na které jsou tito dva naživu. Dole je přiložen výňatek z Irvinova dopisu, v němž nakreslil kolotoč, který viděli v několika vesnicích. To znamená, že kolotoč na první fotce není žádnou výjimkou. Což je skvělé po mnoha stránkách.
A ještě dvě fotky kolotočů, které v Ádžméru v Rádžastánu pořídil můj vzácný indický přítel, dr. Ajay Sharma, geolog z university džajpúrské – s jeho svolením, za které mu tímto děkuji!
A přeju těm dětem na té první, ať se nemusí bavit v odpadcích.
Ale toto predsa nie sú kolotoče, to sú ruské kolá! ;-)
Na kolotoč nevleziem, tam sa mi krúti hlava, ale toto dráždi len žalúdok. :-)
Tak človek napíše čosi o ruskom kole a potvrdzovací kód znie BOAMA – evidentne agenti NSA bez fantázie len prehodili prvé dve písmenká. ;-)
[1] Pravda, a přitom anglicky je tam merry-go-round! Vida vida, Mallory na ruském kole.
Na klasickém kolotoči se zvířátky se mi hlava nikdy netočila. Velikánské ruské kolo si pamatuju z Prátru, ale nebyl jsem na něm.
[2] Nevím, co si mám myslet o svém antispamu: KKKOA.
Jako vždy tady, žasnu. První obrázek jsem považovala za nějaký důmyslný důlní nástroj na točivé nabírání ČEHOSI – než jsem si všimla dětí. Není to legrační, ale podstatné je, že mají radost (domnívám se). Fotografie.. kolotoč nerozpoznám, ne ten vyfocený (namalovaný ano), ale věřím ti. A kola na fotkách A. S. jsou tak lehounká, vzdušná, vznášecí!
Nikdy jsem na ruském kole nebyl (a že jsem jich už pár viděl). Raději si vylezu na městskou věž či katedrálu.
Kolik ruských kol asi připadá na jednoho Inda? Hm, pošetilá otázka.
Antispam IDOPC – nikdy jsem ho ale nedělal.
no ako vidím, kolotoče sú v Indii wellmi obľúbené ;-) kolotoče mám rada, pripomínajú mi detstvo, ale chodiť na ne nemôžem, bo môj žalúdok výrazne protestuje ;-)
Úplně chápu, proč není žádoucí, aby děti "adoptované na dálku" navštívily bohaté země, ze kterých jim přichází drobná výpomoc. Možná už by se v těch nuzných podmínkách nedokázaly radovat tak jako dosud. A zkouším si představit ty zástupy pod indickými kolotoči. Jestli mohou povozit současně nějakých pět stovek dětí – to už je slušná škola…
Hm, anonymně jsem to poslat nezamýšlela… ;-)
[5] Tak to zase nenapadlo – a je to díky tomu kolotoči pod Everestem! – mne.
Myslím, že se domníváš naprosto přesně: dekuji, žes to takto formulovala, mně se to nějak nepodařilo, ale to jsem chtěl říct.
Ten druhý kolotoč jsem zkoušel najít na internetu, ale nenašel jsem; a knihu už víc nerozevřu, aniž bych zničil vazbu.
Ano, rádžastánská kola jsou úžasná!
[6] D. n., škoda, že "necestuji", v Brně je přístupná Stará radnice i Petrov. Ale tam si koneckonců můžeš zajít sám. Já bych mohl zkusit vylézt si tady na nějaký strom.
Počet kolotočů v Indii bude jistě značný, ale netuším, jak ho odhadnout, aby výsledek nebyl komický.
Antispam ONKAM: to se k Tobě hodí! Fotografické cesty.
[8] Přiznám se, že na řetízkáč jsem se nikdy neodvážil – ale až Rusku vyprší pronájem Bajkonuru a tento bude darován lojzovi, nechám se třeba přemluvit na centrifugu: pokud to bude ta, v které trénoval Mac Mac Mac!
[9] Ano, to by asi musel být světec. Jen mě tak napadá – samozřejmě – jak se u nás, kde je hned zastávku od domu momentálně kolotočové ejchuchů, lidé nudí a stěžují si, a v Bangladéši si dítě hraje s uraženým uchem od hrnku, celé blažené.
Díval jsem se, že do Londýnského oka se vejde 800 lidí, to už je město!
[10] To je v pořádku, já stejně v editoru vidím IP adresu. Sluha Tulipán by jistě jméno k ní vypátral.
Keď už budem tým majiteľom Bajkonuru, centrifúga je tvoja, milý Henry MacFish!
(mne by bola úplne nanič, tam by ma nikto nedostal, mne sa krúti hlava už po minúte valčíku)
Spomienka na Mac Mac Maca potešila… ;-)
Už se těším, až budeme po povrchu Měsíce pořádat závody lunochodů.
Vzpomínka na Mac Mac Maca potěší vždy: mně snad promineš, že jsem si myslel, že do centrifugy nechceš proto, že do té doby plánuješ ztloustnout – včera jsem totiž přemýšlel o kapitánovi Dlouhé punčoše, a ten byl tlustý (a ne v souvislosti s tebou, ale v souvislosti se mnou, protože bych se rád občas zavřel na černošském ostrově do chýše a přemýšlel o životě).
To je zajímavé, já na té druhé fotce (z přebalu) vůbec nikoho nevidím. :)
Na sedačce vlevo dole je Mallory (viz. bílé ovinovačky!), vpravo jsou Irvinovy nohy.
a joooo :)
No vidíš.