Paměťová pomůcka

Posted on 7th Květen 2012 in Texty

pro čeleď banánovníkovité

strelície

Už pár let obdivuji v květinářství na Kubíčkové 8, které je báječné stejně jako jeho paní vedoucí, tuhle rostlinu, strelícii. Jenže si pořád ne a ne zapamatovat její jméno, kdo ví proč; občas to tak bývá. Tak jsem si vymyslel, jak to občas dělám, pomůcku.

Nikdy jsem nečetl Zajatce na Zendě. Ta kniha se odehrává v Ruritánii, jejímž hlavním městem je Strelsau. Strelsau zní podobně jako strelicie. Takže si u téhle báječné rostliny stačí vzpomenout na “Nečetl jsem Zajatce na Zendě”.

*

Mezi všemi jasnými vodami jen poezie se nejméně zdržuje zrcadlením svých mostů.

René Char


comments: 12 »

12 Responses to “Paměťová pomůcka”

  1. Simona napsal:

    Ta fotka je jak z nějaké zenové zahrady.
    Ta metoda je jak z učebnice aplikované pedagogické psychologie.
    Ten HP je prostě ObdivuHodný!
    :-)
    S.

  2. D.n. napsal:

    Henry, ta Tvoje mnemotechnická pomůcka je snad až příliš jednoduchá. Zkus prosím příště něco složitějšího.

  3. Liška napsal:

    Kreativní fotograf s neutuchající inspirací.
    Třikrát sláva medvědu!

  4. Henry Psanec napsal:

    Já myslel, že HP = hovado pitomé (viz. Neználek).

    V květinářství je krásně. Pod tímhle světlem ve stropě jsem loni napsal jednu báseň.

  5. Henry Psanec napsal:

    D. n., bude to nutné, protože jsem například zapomněl poděkovat Simoně (v komentářích nad Tebou) za ten Charův citát.

  6. Henry Psanec napsal:

    Viky, děkuji, pozdravuju, objímám a přečti si, kam jsem dneska spadl, je to v dalším článku.

  7. Simona napsal:

    [4] Objednám tě (samozřejmě jen JAKO) na konzultaci k mé guru – Katce; téma lekce:
    Jak se naučit přijímat pochvalu!

    absolventka téhož
    S.

    Neználka (včetně toho nového) a spoustu dalších knížek "řešili" s několikadenní návštěvou. Byl to takový zásek do časové osy, že o tom (možná) napíšu příspěvek na blog. Jen raději nezmiňuju KDY :-). Znám svou schopnost plnit termíny jak své boty…

  8. Anonymní napsal:

    Zajímavé, o tom jsem dnes mluvil, jak a jaké přijímat…

  9. Wu napsal:

    Já mám asi nejkomplikovanější mnemotechnickou pomůcku pro hlošinu. Vůbec totiž nefunguje a není to pomůcka :).
    Vždycky když tenhle omamně kvetoucí (a mě spolehlivě nutící ke kýchání) keř vidím, snažím se vzpomenout na jméno. Vybavím si škumpu a pak různě dlouho přemítám, a převracím slova, dokud mi nepřeskočí správný spoj a ze škumpy je hlošina. Ať jsem vymyslel cokoliv, jakoukoliv pomůcku, vždycky jsem ji zapomněl. A začínal zase od škumpy.
    (teď mimochodem taky, samozřejmě).

  10. Simona napsal:

    Já "jdu" na hlošinu úzkolistou (která mi mimochodem voní po pomerančové kůře :-)) téměř přímočaře: přes řidiče, pana Hošinu, jednu z vedlejších postav románu Kafka na pobřeží od Haruki Murakamiho.

  11. Henry Psanec napsal:

    [9] Já bych to bral přes hlušinu, ale ta Tvoje "pomůcka" je přímo zenová, tu si nechej!

  12. Henry Psanec napsal:

    [11] To je krásné, Simono – i proto, že to jméno, Hošina, zní v češtině stejně doma jako v japonštině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>