Dvojím rájem I.

Posted on 17th Únor 2012 in Cizí texty

Koupil jsem si za laciný peníz bestseller své doby, knihu Daneše a Domina – druhého jmenovaného P. T. čtenář jistě zná z Gabry a Málinky v Praze, kde vystupuje a) ze skleníku, a b) jako bytost téměr mystická – Dvojím rájem. Och, to je nádhera! Skvěle napsané, tuny informací, úžasné fotografie, skvělá grafická úprava…

Tady máte pro radost – spolu s mým vřelým doporučením – vybrané výpisky, doplněné obrázky, z nichž dva s laskavostí sobě vlastní poskytla Simona, majitelka skvělého blogu, a oba doufáme, že udělají radost milému lojzovi, který si o ně řekl.

“Malajština jest však i přes svou primitivnost velice poetická, vní zrcadlí se bohatá a bujná fantasie Orientálců vůbec. “Bikin” jest obecně užívané slovo as pro činiti, konati: “Bikin mati” značí doslovně “činiti mrtvým”, tudíž zabíti, ale stejné fráze užívá se na př. i pro zhašení plynu. Nemohl jsem se ubrániti smíchu, když jednou ve východní Jávě ptal se nás domorodec šlechtic posluhující u stolu, zda si přejeme “vejce na měkko”, což vyjádřil “stengga mati”, t. j. na půl zabitá! (14)

vejce

Proslulá dvojžloutková vejce.

*

Podobně i roku 1891 bylo na Jávě v našich letních měsících abnormální sucho, takže veškerá vegetace, zvláště však epifyti, silně trpěly. A nepomohlo ani, že domorodci chopili se krajního prostředku, aby zlomili suchý východní monsun a přilákali toužebně očekávaný déšť, to jest slavnostního vykoupání bílé kočky ve vlnách Tjiliwongu. (16)

CI5

Kočku jsem nekoupal, ale zato jsem byl po projevech její přízně chlupatý málem jako orangutan (který ovšem na Jávě nežije). Tak Homo erectus?

*

Podivuhodné jsou též ohromné zpívající žížaly, tvarem podobné obyčejným dešťovkám, ale nesmírně tlusté a až přes 85 cm dlouhé. Více jsem jich nalezl v sousedství Tjibodas v horské poloze; do Buitenzorgu byl mi jen jednou přinesen skvostný exemplář. Žížaly ty vydávají zvláštní, pisklavé zvuky; abych je uslyšel, umístil jsem ji mezi zemí a listím v bedničce, přikryl a poslouhal ve své laboratoři. Teprve však druhým dnem slyšel jsem zvláštní to pískání, které vyvozují. Nezní to příliš jako zpěv, ale vyneslo jí to přece druhové jméno Perichaete musica. (17)

zpívající žížala

Jediný obrázek, který jsem našel.

*

Ale stejně jako malíř vkládá svou duši, své umělecké nazírání do svého obrazu, tak může i amatérský fotograf voliti motiv podle své individuality a vedle toho ještě zdůrazniti při samotném fotografickém výkonu určité rysy obrázku. I nálada se dá často fotograficky zachytiti, i osobní nazírání amatérovo lze uplatniti. Často jsem fotografoval se svým přítelem ze stejného místa a přece výsledek byl různý, každý vyjádřil svou fotografií něco jiného. (25)

pastelky

České moderní, (c) svr

*

Domorodky jsou většinou sličné, avšak marnivé, jako všude po Jávě. Zvláště děti, avšak někdy i dospělí, malují si na tvářích bílé pruhy vápnem a tím způsobem se zdobí. Takto pobílená děvčátka vyhlížejí skutečně jako malá strašidla. (45)

íránské pastelky

Plechová krabička od fixů, koupeno začátkem 70. let v Íránu – (c) svr

*

Náš kapitán jest postava vzácně svérázná, i při svých zvláštnostech velice sympatická. Jsa rodem Ital, mluví celkem špatně německy, ale v němčině si libuje. [Za celou cestu řekl jediný správný člen, "die schönste Frau".] SMíšeným jazykem italsko-německým líčí dojemně strasti kapitánů, kteří ztrácejí dlouhou službou oči, zdraví a všechno, a když mu jednou náš mladý chorvatský kapitán namítne při podobné příležitosti, že jeho strýc kapitánoval ve zdraví do 70 let, není dlouho v rozpacích a prohlašuje (či spíše křičí) k všeobecné veselosti: “ihre Onkel eine rhinoceronte!” (2)

v 11

Kdo ví, kdepak je dnes tento nosorožec…

Tak ještě to pobílené děvčátko:

Tenggerská dívka

(c) Domin

comments: 6 »

6 Responses to “Dvojím rájem I.”

  1. lojzo napsal:

    Vaše dúfania vyšli, radosť mám! Aj z pastelkových/fixových krabičiek, aj z článku (tá knižka vyzerá zaujímavo!) aj z blogu pani/slečny S. (kam som zavítal po prvýkrát, ale určite nie naposledy). Takže: Ďakujem krásne!

  2. Henry Psanec napsal:

    Tak to mám radost, děkuju!

  3. D.n. napsal:

    Kdesi jsem četl, že v celebeském moři jsou olihně. Žijí jeden rok a po kopulaci umírají.

  4. Henry Psanec napsal:

    Obě pohlaví? U sklípkanů žije samec rok, rok a půl, samice až 49 let. Celebes je krásný, jako kočka!

  5. elfos napsal:

    To je jistě úžasná kniha! Kočka se během koupání asi necítí zrovna slavnostně (vzpomněla jsem si na černé kotě koupané ve vaně.. tedy, byl to spíš pokus, ve vodě strávilo stěží vteřinu, než se osvobodilo bleskovým opuštěním vany plné vody..), ovšem finta je to báječná. Pokud někdy budu mít bílou kočku, a záhony prahnoucí po dešti, určitě vyzkouším.

    A ještě jsem si uvědomila, jak zvláštní je bílá barva.. Někde barva smrti, jinde barva naděje (déšť přivolávající) a krásy, jak vidno na tváři děvčátka. O čistotě sněhu a kouzlu Měsíce se snad ani rozepisovat nemusím….

  6. Henry Psanec napsal:

    Ano, je to skvělá kniha. Mám čím dál raději staré cestopisy, jakož i cestopisy vůbec. Nevím, zda je na to ta kočka zvyklá, ale Bilbo Ivana Wernische se nesmírně rád koupe, ve vaně se studenou vodou. Možná by sis ho mohla při suchu pújčit – možná by ale potřeboval přebarvit.

    Bílá je nesmírně zvláštní barva. Ale mám ji hrozně rád – nevím třeba, jak může mít někdo stěny pomalované nějakou výraznou barvou, to se neokouká? Zlatá bílá! – Ó, to nezní špatně!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>