Peter Cook

Posted on 23rd Září 2011 in Cizí texty

Možná největším, a téměř jistě nejvlivnějším poválečným britským komikem byl Peter Cook (1937 – 1995).

Peter Cook

zvětšitelná

Překlad jeho skeče, v podobě, v níž se objevil v Beyond the Fringe.

Věnováno Christabel


Ano, mohl jsem být soudcem, ale nikdy jsem neuměl latinu, neuměl jsem latinu pro soudcování, nikdy jsem ji neuměl dost, abych prošel těmi přísnými zkouškami na soudce. Zkoušky na soudce jsou velmi přísné. Jsou známé svou přísností. Lidé se od nich vypotácejí a říkají „Můj Bože, to byly tedy přísné zkoušky“, a tak jsem se místo toho stal horníkem. Podařilo se mi projít zkouškami na horníka – ty nejsou moc přísné, zeptají se vás jen na jednu otázku, řeknou „Kdo jste“ a já dostal za svou odpověď 75%.

Je to samozřejmě zajímavá práce, sbírat celý den hroudy uhlí. Uhlí je velice zajímavá látka, protože, víte, byla stvořena opravdu neobyčejným způsobem. Poněvadž Bůh neřekl prostě „Budiž nějaké uhlí“, tak jak to udělal s většinou ostatních výhodných věcí. Na uhlí šel nepřímým, a zajímavým, způsobem, aby pro nás všechny byl svět trochu zajímavější. Strhnul větrem všechny stromy. To udělal, poslal pořádný vítr a všechny je skácel. A pak, velice pozvolna, během tří miliónů let, je změnil v uhlí. Takže průměrný kolemjdoucí si toho vůbec nevšiml. A tohle všechno bylo součástí jeho úžasného dlouhodobého plánu. Část jeho úžasného celkového plánu pro vesmír.

Jistě, tehdy to lidi takhle neviděli. Třeba lidi, kteří stáli pod těmi stromy, těm to příliš nedošlo. A místo aby volali „Hurá, za tři milióny let bude uhlí“, vyjadřovali se spíš nějak jako „Jéje, padají na nás stromy. To je to poslední, co chceme“, a samozřejmě, pro většinu z nich to bylo to poslední, co dostali. Jejich modlitby byly vyslyšeny, oklikou, protože pokud si o něco řeknete, vždycky to dostanete.

Ale je to zajímavá látka, a je to báječná látka pro toho, kdo s ní pracuje, to uhlí. Napsal jsem o svých zkušenostech s hornictvím knihu, napsal jsem knihu založenou na zážitcích, které mě potkaly v dole. Jmenuje se „Moje zkušenosti s hornictvím“. Je to báječný příběh. Je to příběh muže, který sfárá do dolu, a blízko sebe uvidí hroudu uhlí. „Helemese“, povídá, „přesně to, co hledám.“ A ohne se a uchopí ji a zvedne ji asi tak do výše břicha. A pak ji strčí na vozík, a vozík odjede dlouhým tmavým tunelem a on už ji nikdy neuvidí. To je ten příběh. Je velice krátký, ale je extrémně nudný.

Vzal jsem ten příběh k nakladateli, a ten se mnou souhlasil. Řekl „Tohle je extrémně nudný příběh, tohle je nejnudnější příběh napsaný v celé historii vesmíru“, a to to přitom není člověk, který by si liboval v superlativech. Řekl „Hlavní problém s tímhle příběhem je všechno. A nejvíc ze všecho v něm chybí sex, tak nezbytný v těchhle těžkých časech, kdy nad námi všemi visí temný stín vodíkové bomby.“

Takže jsem to teď přepsal, abych do toho románu přidal trochu sexu. Do románu „Moje zkušenosti s hornictvím“, přidal jsem tam nějaký sex. Je to stejný příběh, ale trochu oživený třemi nahými ženami, Beryl, Stellou a Margaret. Třemi nahými ženami, které si přišly do dolu trochu zatancovat, všechno ostatní jsem nechal, jak to bylo, jen jsem přidal několik nových odstavců, v nichž se píší věci jako „… a mezitím ty nahé ženy stále tancovaly okolo“. Pro tu knihu to bylo jako živá voda, teď ji stěží dokážu odložit.

Báječný příběh. Samozřejmě, to je důvod, proč je tak báječné být spisovatelem, můžete do knihy dát tolik nahých žen, kolik chcete. Moje další kniha se jmenuje „Milión nahých žen“. Je to o hornictví, příběh miliónu nahých žen, které se toulají po poušti a hledají, kde by se posadily… a putují dlouho a dlouho, až náhle jejich vůdkyně, Beryl Jarvisová, spatří nepoužívaný důl. „Vzhůru, děvčata!“, vykřikne. Musí křičet, protože poslední z žen je od ní asi devět a půl kilometru. „Vzhůru, děvčata, tady je konečně nepoužívaný důl, rychle do něj. A zatančíme si.“ A tak všechny ženy rychle následují Beryl Jarvisovou dolů a začnou tančit. Je to scéna, která v historii hornictví nemá obdoby. Celé dny tančí a tančí a tančí, když vtom náhle velmi křehká nahá žena jménem Stella Whittingtonová padne vyčerpáním na zem s výkřikem „Aaaaach! To už je moc!“

A tak ty nahé ženy poznají, jaké to bylo bláznovství, a vrátí se zpátky po vlastních stopách přes poušť ke svým manželům, kteří celou dobu seděli na kraji té pouště a dávali si tam drink.

Je to báječný příběh, byl by to báječný film. ŠKYT! Všimli jste si, že bez viditelné příčiny jsem najednou udělal ŠKYT? Je to postižení, které jsem si přinesl z dolu. ŠKYT! Prostě, jednoho dne jsem šel potmě ŠKYT! a uviděl jsem tělo mrtvého důlního poníka a překvapením jsem udělal ŠKYT! a od té doby dělám nečekaně ŠKYT! a to je další důvod, proč bych nemohl být soudce.

Ničí to totiž důstojnost soudního dvora. Škytající soudce není zrovna vítaný. Ale stejně si přeju, abych se býval dostal do soudcovských kruhů, protože problém, který máte, když jste horník, je ten, že jakmile jste příliš starý a unavený a nemocný a zhlouplý, abyste mohli pořádně dělat svou práci, musíte jít. Zatímco u soudců je to přesně naopak. Takže kolem a kolem vzato bych byl radši soudce než horník.

Víte, vždycky jsem chtěl spadnout do osidel velkého bohatství, vždycky se mi líbila. Ale upadl jsem do osidel velké chudoby. Upadl jsem do špatných osidel. A jsou to teda pěkně pitomá osidla.

comments: 6 »

6 Responses to “Peter Cook”

  1. Christabel napsal:

    Henry,děkuji!
    Pokud bych se přece jen vydala na literární dráhu, vezmu si ty spisovatelské rady k srdci:)

    Dnešní právníci se už latinu povinně neučí, jen několik latinských citátů jsme museli umět, možná je to trochu škoda.

  2. elfos napsal:

    Hledala jsem teď článek o P. C. na české wikipedii, nenašla. Možná mám ale jen nějaké před-usínací zatmění. Místo toho přečtla jsem si tam informaci, že česká wiki vznikla v roce 2002 a teď je na ní již 207 361 článků. Nevím proč, připadlo mi to v tu chvíli na téměř deset let udatné spisovatelské činnosti spousty lidí dost málo. Jako, že jich tam ještě spousta – včetně článku o Peteru Cookovi – chybí.

    Budeme se muset trochu víc přičinit. I ty elfos – i ty, elfos.

  3. Henry Psanec napsal:

    Rádo se stalo!

    Ta rada je stará jako literatura.

    Mne osobně to velmi mrzí, že se latina neučí. Můj dědeček – to byl ovšem lékař – četl klasiky v originále, tj. i Řeky. Jistě používáš "Quo usque tandem…"

  4. Henry Psanec napsal:

    No, to je nějakých šedesát článků denně; navíc česká Wiki je teď už vůbec nejrozsáhlejší českou encyklopedií – jenže Ottův slovník má sice míň hesel, ale zato trošku jinak zpracovaná… Alois Vojtěch Šembera například má na české Wiki heslo, které ve srovnání s německou bledne.

  5. D.n. napsal:

    Bůh odložil stvoření uhlí o tři miliony let – je v tom humor i poučení. Co víc si vlastně můžeme přát!

  6. Henry Psanec napsal:

    To’s řekl moc pěkně, D. n.!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>