Henry Psanec

"Vzácná paní, tatínek s maminkou se budou stěhovat do Nídně. Vždyť jsem jak ten Josef Ejipský! Ani toho neprodala maminka, a mne maminka prodá…" – Kája Mařík, díl III., kapitola XVI.

Přiznám se, že jsem nikdy netušil, o jakého Josefa se zde jedná. Teď už to dokonce vím. Maminka se domnívala, že je to jedna z Kájových zkomolenin, ale ve skutečnosti je to zkomolenina obecnější. A takto jsem na to přišel – prosím, přečtěte si pečlivě text:

Také se divíte háčku nad "g"? V předchozím textu je tak psána i Anglie. Ivan Wernisch mi to vysvětlil: protože se tehdy psalo místo "j" písmeno "g", nad "g", které se jako "g" mělo vyslovovat, se dával háček, vlnovka, nebo jiný grafický znak, který signalizoval "Toto číst jako 'g'". Občas ovšem znak nad g vypadl. A proto se stávalo, že někteří lidé říkali Josef Ejipský.

Kromě Káji je nejznámějším uživatelem tohoto epiteta František Rajman, děkan častolovický, jenž napsal biblický epos o 12 zpěv, Josef Ejipský. Vyšel v roce 1820, stejně jako například Básně drobné od milého Šebka nebo J. Nejedlého překlad Youngova Kvílení – pozorný čtenář zná to jméno z antologie KPP Magnetická pole, neboť Young byl dle Bretona jedním z nejznamenitějších předchůdců surrealismu. Fr. Rajman je zajímavý autor (najdete ho v Iwanových Zapomenutých) – jeho Sedlská svatba je první naše dílo, které používá nářeční prvky; jeho Máří Magdaléna byla, slovy Jungmannovými, "cenzurou zahubena pro podlosť" (rozuměj proto, že nevyhovovala dogmatu). Josef Ejipský je krásná skladba, napsaná původně hexametrem nepřízvučným, poté přepsaná do hexametru přízvučného, ač ne zcela (ponechávajíc tak, domnívám se, to nejlepší z obého):

na zeleném listu žabička jen srká rosičku.

*

Ráno mi přišla smska, abych štěňátkům vyměnil podložku, s tím, že pod podložkou stávající "je čita". Tomu říkám arcikočkovitý překlep!

Z Jazykové komiky Bohuslava Brouka jsem zjistil, že levhartovi se dříve říkalo HOLOFRT (v knize je dvakrát nesprávně uvedeno holofrd). Jaká je etymologie toho slova, to nevím. Ve skvělém Slovníku nespisovné češtiny holofrt = vejtaha. Existuje také středověký obraz Dívka s holofrtem.

*

Pro ty, kteří tak jako já marně pátrali po tom, kdo je to syndik Pichl, zmíněný v jedné z největších českých poválečných knih, Celém životě geniálního Jana Zábrany, mám odpověď! Vděčím za ni Jitce Srbové, Olze Stehlíkové, a Stanislavu Vosykovi. Tímto člověkem, zmíněném matkou JZ se stejnou úctou, s jakou by bývala ukázala na Churchilla, je Jiří Pichl (1872 – 1953) – redaktor, čestný syndik československých novinářů, dlouholetý starosta pražské městské části Královské Vinohrady, narozený v České Třebové, člověk velký a vážený.

*

Z Brouka jsem si vypsal čísla stran, z nichž jsem tady chtěl něco zacitovat. Napsal jsem si je na dva papírky. Ani jeden nemůžu najít. Naštěstí si ale pamatuju, co kde je v té knize. Například český výraz pro generalissima, armádonoš (což by mi pasovalo do toho obrázku výše. Nebo jsem vůbec netušil, ač mě ani nenapadlo hledat v tom názvu Indii, že karma (ohřívač vody) je akronym z firmy Karel Macháček. Ad Indie: krásná studentská nadávka: potvoro indoevropská!

A pozdrav na Slovensko:

"Spisovatelka T. nemohla si zapamatovat slovo bocian. Vymyslila si však mnemotechnickou pomůcku. Vzpomene si na houslistu Kociána a místo k dá vždy b. Při nejbližší příležitosti se chtěla pochlubit svou znalostí slovenštiny. Kolem letí čáp a ona ukazuje: Podívejte se – bubelík!"

Macarát!

linkuj.cz vybrali.sme.sk