Henry Psanec

Já tudy tedy také děkuji. Hele, co se to ze mne u vás stalo?? :)

Napřed jsem vám nechtěla kazit radost, ale když už o tom píšeš i ty ... já bych to neudělala. Nebo bych ty pohledy posílala celému táboru, ale ne jednomu dítěti. A ty další děti dostaly prd? Jak jim asi bylo, když jednomu pořád chodily pohledy, stal se tím trochu centrem pozornosti, a oni nic? A co mu řekly ty ostatní děti, nenaštvaly se náhodou na něj? Možná ne, ale mohlo se to stát.

Stát se tohle, když my jsem byli malí, bylo by to dost smutný. Teď si myslím, že už ne, že přece jen v době telefonů avšude a kontaktu i jiného než pohlednicového, resp. v době úpadku posílání pohlednic, si myslím, že to je jedno, že to je OK.

Ale být to ped deseti dvaceti lety, tak mi to připadá blbý vůči ostatním.

Pet, zase to zopakujeme, Daniel (ten, co poslal tu největší) byl zcela nadšen.

To je Tvá náušnice - fraktál.

Viky, stává se to málokdy, ale tentokrát s tebou nesouhlasím. Pominu-li to, že jsem to pochopil jako součást hry a předpokládal, že ostatním budou chodit taky; tak cítit se špatně kvůli pohlednicím není totéž jako cítit se špatně, protože něčí rodiče nemají na značkové boty nebo si zahýbají. Spíš bych to viděl jako inspiraci pro další roky, a navíc, cítí-li kdo doma nedostatek lásky, to, že někdo dostane hodně pohlednic, už je asi jen detail (usuzuji; já měl dětství šťastné a mí spolužáci též). Když u nás Pet s Dankem byli, byli jsme nadšení z toho, jak se vzájemně mají hrozně rádi a jak se k sobě krásně chovají - takže to třeba naopak pomůže někomu, aby se jeho rodiče případně trochu zamysleli.

Ráda posílám pohledy, kdy naposledy? V červenci a hned několik. ;o))))
Tak zas jindy. :-)

Liška má v něčem trochu pravdu. Pokud by to byla hra spočívající v "kdo dostane nejvíc pohlednic, vyhrává", bylo by to postaveno nefér, protože všechny děti nemají stejné podmínky (spoustu milujících příbuzných a KLAKU dopisovatelů) a nemohly by se o vítězství zasloužit vlastní šikovností a mít ze sebe radost. To by ale byla chyba organizátorů takové "soutěže", nikoliv dětí. A naopak, pokud by šlo o součást hry a oddíly by dostaly v rámci hry ke svému skóre přiděleny body podle pořadí, kolik který oddíl dohromady nasbíral pohlednic, byly by šance vyrovnané, při takové společné akci. Možná by bylo prima zařadit to do úkolů prázdninových her, pohlednice se dnes posílají tak málo, a děti by aspoň ochutnaly, jakou radost dovedou pohlednice přinést (praví elfos, která se už několik dní prohrabuje svou sbírkou).

Jestli jsem z článku Petisee pochopila správně, pohlednice nebyly součástí táborových her vůbec, byly čistě jen pro radost Danovi. A věřím, že mu radost udělaly.

Pokud jde o reakce ostatních dětí na poštu Danovi. Trochu jsem zavzpomínala na dva letní tábory, na nichž jsem (nerada, coby samotář odjaktěživ) byla. Na poštu z domova jsem se těšila, ačkoliv mi přišla jedna dvě za celý tábor - a ano, byly tam děti, kterým chodila pošta každý den, a nejedna. Ale nikdy mě nenapadlo si z toho něco dělat (naštvání, nevraživost, lítost), prostě to tak bylo. A myslím si, že takhle, jako prostý fakt, to braly i ostatní děti. Děti berou věci přirozeněji než dospělí. Taky je možné, že tyhle pohlednice nechodily jen "zachránci Říma" Danovi, ale že se to zalíbilo i dalším dětem a napsaly o tom rodičům. Kdoví.. Nedivila bych se ani, kdyby si ty pohledy společně prohlíželi a bavili se nad nimi. Každopádně mi to přijde jako fajn nápad, který přinesl radost a pobavení, ne lítost.

Henry [4]
jak to, že by se rodiče zamysleli? Ti přece na tom táboře nejsou a vůbec o tom nevědí.

Poslat hodně pof¨hlednic je dobrý, ale poslat předimenzované množství od spousty lidí a jen jednomu dítěti z mnoha, to prostě já bych neudělala, no. Vy si to klidně dělejte, když vás to baví. A to je to, co v tom taky vidím: že je to spíš akce dospělých, které to chytlo a mají z toho dobrý pocit, než že by to bylo pro toho kluka-adresáta. Tomu by stačilo přiměřené množství.

Zkrátka mi to celé připadá jako "zakázka" dospělých, ne toho dítěte.

jasně, že je to akce dospělých! Děti by to asi nevymyslely. Přemýšlela jsem, jak mu udělat radost a napadlo mne tohle. A když to udělalo radost i píšícím, o to líp. Chápu tě, ale to by člověk pak z ohledu na ostatní nemohl dělat nikdy nic většího než "přiměřeného". A to není můj styl. ;)

Hoho, ten závěr zní dobře!

Viky, to s rodiči jsem myslel tak, že kdyby potom doma nějaké dítě smutnilo, že dostalo míň pohledů, rodiče by si řekli "A není to tím, že jsme všechen čas strávili hádkami?" - chápej, trochu to hrotím - - A pak by se třeba udobřili.

[8] Podepisuju! Jde přeci o princip importování dětského nadšení dospělým, a to je krásné.

No pěkně, a mně se nic neřeklo! Klidně bych Dankovi poslala pohlednici taky.

Henry, ta fraktálová náušnice vypadá skvěle! Nemohl bys mi sem, prosím, dát link na program, ve kterém jsi to dělal?

Jejeda, nějak jsem myslel, že se to dozvíš díky facebooku, promiň. No, tak prostě příště...

Fraktál jsem dělal v programu Gimp 2, verze 2.6.1