Henry Psanec

Dívám se teď v noci často na Simpsonovy, protože mám rád pravidelnost (abych už neřekl rituály). Včera začal Homer provozovat outsider art, což je mimořádně zajímavá věc, na jejíž bližší představení zde na blogu snad taky jednou dojde – například nahý generál Kijoši Jamašita – což zajímavě koresponduje s tím, co si čtu o Picassovi, obrazech malovaných zvířaty a podobně. (Zajímavý výrok Homera, z jiného dílu, směrem k Marge u televize nebo rádia: "Rychle něco nalaď, začínám myslet!")

Kadopádně, s Michelangelem v minulém článku – a Neronem v jiném – souvisí další zajímavá věc, tady už zmíněná – sousoší Láokoónta, které vytvořili asi roku 25 před Kristem rhodští sochaři Hagésandros, Polydóros a Athénodóros. Fotka z Vatikánského muzea, mně propůjčená Wicky – děkuju! :

Když byla socha nalezena, roku 1506 u byvšího Neronova Zlatého domu, papež požádal Michelangela, aby ji restauroval, protože chyběla Láokoóntova pravá ruka, levá ruka mladšího syna, a některé závity hadů (ty se ale našly, odlomené). Michelangelo ovšem řekl, že na to nestačí. Našel se nicméně někdo jiný, kdo si na to troufl (a jeho jméno neznáme!).  Umělci  a znalci umění se přeli, jak chybějící ruka vypadala – Michelangelo říkal, že byla ohnutá přes rameno, ostatní si mysleli, že byla vztyčená v heroickém gestu. Papež uspořádal neformální soutěž mezi sochaři, jíž předsedal Rafael, její vítěz pak připevnil svou verzi ruky (ve vzpřímené pozici) na sochu. V roce 1906 našel Ludwig Pollak kus ruky, o němž se v padesátých letech prokázalo, že patřila Láokoóntovi, a byla na sousoší připevněna, zároveň s odstraněním renesančních doplňků. Jak vidíte z fotky, pravdu měl Michelangelo. V roce 2005 profesorka Lynn Cattersonová tvrdila, že sousoší je renesanční podvrh, který vytvořil právě Michelangelo, ale její teorie byla naprosto odmítnuta.

Sousoší zavdalo podnět k četným úvahám a esejím. Winckelmann psal o paradoxu, že pociťujeme krásu, když se díváme na scénu smrti a zmaru; Lessing psal v úvaze o rozdílu slovesného a vizuálního umění o tom, že na rozdíl od Aeneidy – najděte si příslušné verše v její druhé knize; mimochodem, Vergilius považoval báseň v dnešní podobě za "neuhlazenou" a chtěl jí věnovat ještě tři roky, aby vytříbil verše a odstranil drobné věcné nedostatky, zabránila mu v tom smrt – tomu, že se báseň, která měla být dle autorovy poslední vůle zničena, dochovala, vděčíme císaři Augustovi, který její zničení přímo zakázal -  sochaři nemohli zobrazit utrpení postav skutečně realisticky, protože by to bylo příliš bolestné, místo toho museli i při zobrazování bolesti zachovat krásu.

Florentský sochař Baccio Bandinelli (1493 – 1560) udělal kopii sousoší pro florentské Uffizi na příkaz medicejského papeže Lva X.; byla tak neobratná, že někoho – možná Tiziana – inspirovala k parodickému dřevořezu, kde jsou místo lidí vyobrazeny opice.

Zmiňme ještě jeden spor – a že je jich tolik, že by naplnily celou knihovnu! – týkající se tohoto sousoší. Lidé se přeli o to, zda vyjadřuje odboj nebo bolest. Goethe, který se této pře zúčastnil, se přiklonil k bolesti (přečtěte si mimochodem mimořádně krásnou Goethovu knihu Italská cesta). Zde zacituji Zamarovského a vysvětlí se kocour – "jeden z německých docentů, živících se omíláním a rozváděním Goethových myšlenek, vytyčil po mistrově úsudku další otázky: Vyjadřuje Láokoón a) bolest duševní, nebo b) bolest tělesnou? V případě a) má tato bolest svůj původ α) v tom, že tuší neodvratný konec Tróje, nebo β) že vidí smrt svých synů, anebo γ) že cítí svou smrt? V případě b) je bolest způsobena tím, že α) ho hadi svírají, nebo β) že ho kousli? A tak dále."

***

Na stromě rostou tři obličeje.

Skleněná kuřata pohybují

vějířem slunce.

Zvyšují hlasitost,

dokud se bubny oken

nezmění v plavání.

Čas odvážného zranění:

nejlepšími pozemskými skokany do výšky

jsou kopce.

Když ze zkracujícího se šílenství

vyhřezá

březen,

slibující jeho znovuprodloužení,

z úst ti vytéká moře

(nasedám na svou loď,

stlučenou ze slaných žertů),

a v moři je Láokoontova smrt.

*

Vergilius a Múzy Kleió a Melpomené, mozaika z Tuniska

linkuj.cz vybrali.sme.sk