Poznámka k depresi 2
aneb jak jsem zkoušel jít na to chytře
(spoiler: bez happy endu)
Inu, tak. Jak asi většina z vás ví, mám bipolární poruchu, a na ni invalidní důchod. Starší článek na toto – při psaní tohoto slova hraje skupina Toto. Už mě to neděsí. To je pokrok. Díky Bohu za něj! – téma najdete tady, ale není moc veselý ani katarzní; zajímavý, to snad. Vynikající články na téma deprese najdete u Kojota.
Protože vím, že (jakkoli dobře míněné) rady typu "to zvládneš, stačí chtít" jsou pitomost, vždycky jsem je ignoroval. Takže i teď, když se mi zase jednou udělalo hůř, do ničeho jsem se nenutil násilím – donutil jsem se jen vstát na návštěvu k psychiatrovi, to se nepočítá. V neděli jsem, ačkoliv se mi chtělo, nedokázal vyjít nahoru po ulici. Napadlo mne ovšem, jak by se to dalo obejít. Sešel jsem po ulici dolů (což kousek, aniž bych měl chuť začít ječet, šlo) a vyvezl se na vedlejší ulici tramvají. No, to byl teda nápad. Ještě teď jsem rád, že jsem došel v pořádku domů (pár minut).
Poučení: podle mého názoru je poučení toto (a ano, Toto pořád hrají) – když máte něčím těžkým projít, nezkoušejte to ošidit. Dobrá lekce. V čekárně u doktora jsem si přečetl "Přijmout, poděkovat, zvládnout a nekecat do toho." Tak kéž to zvládnu...
Mimo časovou souvislost – při depresi se mi knihy tohoto pána (Philip K. Dick, génius) velmi neosvědčily. Jinak bezvýhradně.
Komentáře
[1] (Kojot - WWW) Vloženo 09.06.2011, 00:49:12
Nu, myslím, že je lepší zkusit to ošidit než zcela rezignovat. Většinou pak člověku totiž nezbude nic jiného, než projít i tím, čemu se snažil uniknout, a tak si nakonec projde tím, čím projít měl, zatímco pokud se neodhodlá ani k tomu ošizení, neprojde si ničím ;-)
Ale ber mě s rezervou, mám v sobě dvě a půl piva a to je v kombinaci s mými léky už celkem silná intoxikace.
[2] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 01:12:34
No, beru to s rezervou, ale možná jsem to nenapsal přesně - nenutím se násilím, protože to nefunguje a poněvadž bych ošidil to, co mě čeká (takže nemyslím, že jsem se snažil uniknout, ale právě JEN šidit). A zkusil jsem, zda by to šlo jinak, takže jsem nerezignoval - což, jak Ty víš, je pro mě poměrně novum.[3] (Kojot - WWW) Vloženo 09.06.2011, 01:20:11
No, a to se mi právě líbí. Lépe šidit než nezkusit. Ale co bys čekal od Kojota? ;-)[4] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 01:28:32
Já to zkusil se šizením. Příště bych měl zkusit bez šizení - což nevylučuje chytrost. Nějak mi to připomíná pohádky, kde se hrdina taky vždycky dává na rozcestí tou nejtěžší cestou. Ale díky![5] (Kojot - WWW) Vloženo 09.06.2011, 01:33:27
A ti největší frajeři se vydávají cestou necestou ;-)[6] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 01:36:46
Vidíš, a já myslel, že nejtěžší cesta a cesta necesta jsou synonyma! Dobrou noc - pořád teď někde narážím na slovo "sandman"...[7] (Kojot - WWW) Vloženo 09.06.2011, 01:54:39
To máš asi pravdu, já četl "těžší" místo "nejtěžší".
Vidím to takhle: Máš rozcestí. Jedna cesta, řekněme levá, je široká, snadná a přímá, druhá, řekněme pravá, úzká, nebezpečná a klikatá. To má základ v Kristově podobenství. No, a jistý typ hrdiny bude obě ignorovat a půjde rovnou za nosem - a prošlape si cestu vlastní. Je to nejtěžší cesta? No, to je vlastně docela zajímavá otázka. Možná ano, ale možná by pro tohoto typu hrdiny bylo mnohem těžší jít po kterékoli z již vytvořených cest, protože by to nebyly jeho cesty. Pro jiného by naopak bylo nesmírně těžké razit si cestu vlastní. A pak je zde ještě otázka: Kam vlastně vede ta levá cesta? Opravdu do pekla, nebo si to jen v rámci vlastní touhy po výjimečnosti a neochoty jít s davem zbytečně ztěžujeme?
Miluju metafory!
Dobrou noc!
[8] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 02:06:43
To jsou fascinující otázky. Samozřejmě, nevím. Například - je ta nejtěžší cesta pro každého stejná? Musí každý prošlapat stejný počet párů železných bot? K té lehké mě napadá "Jen dvě cesty vedou k bráně věčného života / buď člověk zavrtá hlavu do bláta jako červ, / anebo se jako drak vznese vysoko k obloze."
Díky, Kojote. Dobrou. A až nebudeš spát, pusť si něco, co jsem objevil teprv nedávno: http://www.youtube.com...CIACqpidRM
[9] (@Teo - WWW) Vloženo 09.06.2011, 09:48:22
Čéče, Henry, já si občas připadám jako lehkoživka. Každej, kdo má ambice vytvořit něco hodnotnýho, musí občas propadnout zoufalství a depresi. A já furt nic. Nejspíš z toho začnu mít mindrák. Na tyhle nemoci z emocí nějak nedosáhnu. A pak si připadám takovej placatej, vyprahlej, prostě nudnej suchar. Kdysi na gymplu byl největší geroj ten, co si přinesl do školy kocovinu a pak zasvěceně mluvil o tom, jak je mu blbě a jak ho bolí palice. Mě to nebavilo. Ani poslouchat ani zkoušet. Jsem prostě odjakmrtva nějakej divnej, či co... :-?[10] (Liška - Mail - WWW) Vloženo 09.06.2011, 11:18:00
Mně z článku vyplynulo, že je dobrý, že jednak Psanec nechce nic ošidit, vyhnout se tomu, čím je mu dáno procházet, ani se nenutit násilím do akcí; a na druhou stranu ale nerezignuje a zkouší (nápad popojet tramvají), co to udělá a jestli tedy pokračovat ve zkoušení tímto způsobem, anebo ne a co s tím dál.
Tak jsem to pochopila. Pouhá rezignace nafurt, to by teda nešlo.
Z nápisu "Přijmout, poděkovat, zvládnout a nekecat do toho" nechápu to "nekecat do toho." To by mi teda nešlo. Proč bych něco dělala, když bych do toho ani nemohla kecat? Proč dělat něco, do čeho nemám co kecat? To bych tu nemusela bejt, na to nemusím žít, to může dělat někdo jinej, já ne. Nejsem slepý poslušný čehokoli.
Možná ten nápis interpretuju úplně blbě - kdoví, čeho se týkal...
[11] (Kojot - WWW) Vloženo 09.06.2011, 13:22:27
@Liška: Připomnělo mi to klasické magické "Vědět, chtít, odvážit se a mlčet." Ale také by mě zajímalo, v jaké souvislosti to bylo použito.[12] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 13:27:27
[9] Teo, buď rád, že depresi nemáš; ostatně já mám vrozenou, hormonální, z emocí to není. I když teda po psaní jsem často vyčerpanej, jako Jean Marais, když hrál každý večer Leara. Ani si nevzpomínám, že bychom na gymplu v něčem soutěžili. No, spolužák si oholil hlavu a kouřil dýmku a na kecky jsme si psali jména spisovatelů.[13] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 13:28:37
Viky, díky, tak jsem to myslel.
Viz. i následující.
[14] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 13:32:56
Ten text jsem četl v článku o buddhismu a Květě Fialové v Mladé Frontě nebo něčem, že je to její životní krédo. Asi se tím myslí, že se nemáš pokoušet měnit si to, co ti přijde do cesty, protože je to pro tvoje dobro, ale nerad bych se dopustil nějaké dezinterpretace, kdyžtak se do té čekárny kouknu, pokud půjdu na poštu.[15]No...přijmout,m poděkovat, zvládnout a nekecat do toho... (Wicky ) Vloženo 09.06.2011, 18:46:44
když nemůžu změnit, musím se smířit a to je umění se smířit a netrápit se. Tam jsou kecy zbytečný.[16] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 19:58:13
Ještě mít tu moudrost, abych poznal, co změnit můžu, a co ne...[17]:-)) (Wicky ) Vloženo 09.06.2011, 20:08:21
Někdy to poznání přijde samo. Někdy po vlastních zkušenostech a čase, že se nedaří to měnit. Pak je asi lepší skutečnost přijmout a smířit se s daným a vyrovnat se vnitřně se situací. Ale vím, že někdy to jde VELICE ztuha. Pěkný večer, Henry! :-))[18] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 09.06.2011, 20:40:14
Díky. A díky za přání, které opětuju.[19] (Petisee - Mail - WWW) Vloženo 14.06.2011, 22:31:11
Teda - komentáře moc pěkné - tentokrát snad i zajímavější než článek. :)
Když tak zase někdy zavolej, jo? pa
[20] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 14.06.2011, 22:41:27
Ano, souhlasím. Inspirativní diskuse a v ní vznesené otázky.
Zavolám, děkuji!
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)