Henry Psanec

Kája Mařík, díl V., kapitola XXVII.:

Pan lesní i Kája to slyší do pokoje a pan lesní otvírá dveře, když paní spráskne ruce a povídá: "Týno, vy jste -"

"No, kmotra," ulamuje hrot tomu, co asi paní lesní chtěla říct -  trumpeta!

Uvážíme-li barvitost nadávek, jimiž své oponenty častuje stará kovářka (viz.), je zajímavé, že se trumpeta zdá býti tak urážlivou. Možná je to kontrast mezi kovářkou a lesními. Mně každopádně trumpeta ošklivá nepřipadá – napadne mne nejspíš dát si do trumpety, což nedělám, pokud se ovšem nepočítají tousty. Slovo pochází z italštiny, kde znamená trombón, zdrobnělina tromba – trombone – trombetta přešla jako Trompete do němčiny a odtud k nám. Že by bylo příbuzné slovu trumbera? To totiž existuje i jako trumpera; že se tu s pravdou potkávám ovšem jistiti nemohu. Každopádně Jungmann slovo trumpeta nemá; zato má trůnovládný.

Liška, medvěd, Karkulín.

Tuto fotografii jsem pořídil speciálně pro tento článek. Dnes je to trochu těžší, protože zastávka už není přímo pod mostem, ale když jsem chodíval domů ze školy, byla. A co jsme dělali? Plivali na tramvaje. Není to nic, na co bych byl extra pyšný, že ano. Tenkrát jsem se ovšem kohoutil, že jsem jediný, kdo dokázal plivnout na noviny pánovi, který v té tramvaji seděl, bočním okýnkem, ne střešním, to umí každej. Po mně nejlepší byl drahý kamarád M., dnes vysoký policejní důstojník.

Hned za tímto mostem je druhý, kde se chodilo (to jsem nikdy neudělal) nad tramvají po vnější straně. Jednou tam kamarády viděla soudružka učitelka, a hned byla ředitelská důtka (je taky pravda, že taková zábava je extrémně nebezpečná). Kamarád M. (jiný), který tu důtku dostal, je dnes vysokým policejním důstojníkem.

A to, co Fantozzi udělal nechtěně svačinou, jsme cestou vlakem na hory dělali chtěně – v zatáčce se spolužákovi podařilo z jednoho z prvních vagónů poslat vzuchem sáček do jednoho z posledních vagónů. Zdalipak bychom to ještě dovedli?

Ucho nezčervenalo. Taky jsem to ovšem nezkoušel.

Ukázka z báječné knihy Vladimíra a Ondřeje Neffových Večery u krbu na téma tramvaj a mluva:

Na zastávce už čekaly dvě dívky, asi tak patnáctileté. Konečně tramvaj přijela, načež jedna z dívenek pravila:

- Hýml, ta je narvaná!

- To neva, povídá druhá, – pojď, pudem do couráku.

Otec jim však nedovolil nastoupit do couráku neboli vlečňáku. Velebně se před ně postavil a spustil – Pěkně zacházíte s naším rodným jazykem, děvčátka, jen co je pravda, pěkně przníte naši mateřštinu, náš poklad nejdražší, hýčkaný generacemi po celou dobu třistaleté poroby! Myslíte snad, že nyní, když žijeme ve svobodné republice a rakouská hydra leží v prachu, můžeme zapomenout na vzor Komenského, Havlíčka a našeho Mistra Aloise Jiráska?

Úžasné na celé příhodě je to, že oslovené dívenky zrudly, sklopily zrak a šly do sebe. Dovedete si představit, že by dnes... Ne, to je mimo veškerý pomysl.

(psáno počátkem 80. let)

V Brně se, nedávno tomu, vlečňáky opět objevily! Takže zase někdy snad vzhůru do tramvaje.

linkuj.cz vybrali.sme.sk