Henry Psanec

Uff. Teda priznám sa, že nevidím rozdiel medzi tvojimi doterajšími básňami (v poézii?) a touto v próze.
Holt, som (ne)poetický barbar. :-/

Já si myslím opak. Neměly by se přeci lišit.

Henry, uvědom si jednu podstatnou věc: Ty jsi nikdy nepsal prózu v pravém slova smyslu. Tvé "prozaické" prvotiny (BTW: Co bys řekl, kdybych Ti z Apoteózy udělal PDF e-knihu a někam ji vyvěsil?) jsou de facto básně v próze. Uznávám, že žánrově nikoli zcela čisté, jsou tam i čistě prozaické momenty, ale Ty jsi bytostný básník a ne prozaik. Proto i když píšeš prózu, vychází z toho poesie. Dokonce i Tvá blognutí obsahují básně v próze (pakliže nejde o faktografické povídání, ale i tam se poetické pasáže objevují).
Tento konkrétní text není opravdu nijak odlišný od Tvých jiných básní, tedy vlastně ano, ale jen tím, že není členěný jako poesie. Takže když udělám toto:
--------

Sedmý dan
v červené a zelené barvě

Červená barva

Vlak zadupal
představa trávy se otřásala
při myšlence na prázdné děti

Zelená barva

Smích toho páru tančil
a zněl jako déšť
na zádech aligátora

Vozka
schopný ze způsobu kolébání vozu poznat, zda pasažéři usnuli
přemýšlel o provazcích

Čekal jsem

-----
Máme zde Tvou typickou poesii :-)))

Jo, a není to špatné, ale ani dech beroucí. Napsal jsi spoustu mnohem lepších věcí. Ale teřba jen teď nejsem tímto způsobem naladěn.

Ano, já vím. Viď mou odpověď lojzovi a mou neochotu dávat někam A., protože to je možná poetická próza, ale poesie to není, jakož i to, že nejsem s to ani pro peníze napsat román o Conanovi.

Díky. Prostě teď pár věcí přišlo prózou nebo dokonce rýmovaně.

Milý Henry, ono je jedno jak to napíšeš. Na co sáhneš, na co koukneš, proměníš v báseň.

D. n., moje první asociace tvrdo šíjně je Midas. Ale děkuji!

Jo, s tím kouknutím jdeš ještě dál!

Jako dál za zlato?