Henry Psanec

Abych ještě zapokračoval v prvním dni tohoto roku – následovaly I'll Keep It With Mine od Fairport Convention a pár britských klasik ze sedmašedesátého.

Druhého dne jsem na YouTube zamířil za Demisem Roussosem (kterého nemám na CD):

A vida, jeden hlas mu scházel do tisíce palečků nahoru. Ten tisící dala elfos, protože já už hlasoval.

A vybrala skutečně báječný obrázek, což? Mimochodem, pusťte si ten klip, má to kouzlo dávných časů... ty vlaky... a Demis Roussos je v něm prostě úžasný.

Tady to vypadá, že jsem ten tisící byl já, ale nebyl. Ale můžu se tou myšlenkou kochat jako představou řeckého moře.

Maminka mi pak přinesla nová CD (jsem z těch, kteří kupují originály – ostatně kvůli stahování a kdovíčemu dalšímu jsou CD, která mne zajímají až na výjimky přímo směšně levná) – Koncert Simona & Garfunkela z roku 1967 (vida), tři od Sinéad O'Connor (63,50 Kč za jedno!) a konečně jedno, které jsem kdysi propásl v obchodě a pak nemohl sehnat, An Old Raincoat Won't Ever Let You Down Roda Stewarta, takže konečně mám na CD Handbags and Gladrags! Včerejšek jsem vlastně strávil střídavě se Sinéad – myslím, že její hlas je čím dál lepší (najděte si její charitativní singl Chiquitita, předělávku klasiky od ABBY) a vlastně se nemůžu rozhodnout, zda bych na první místo mezi ženskými hlasy dal ji, nebo Sandy Dennyovou (z výše zmíněných Fairport Convention). Její úžasné album Séan Nos-Nua se nijak moc neprodávalo, tak si je kupte; poslouchat hlas Sinéad, to je spirituální zážitek, ona je doslova léčitelka. – a s rozhovory s hudebníky na stanici Absolute radio (nelze než doporučit).

Tato oblaka byla u jedné verse Nothing Compares 2 U live:

linkuj.cz vybrali.sme.sk