Henry Psanec

Pod stolkem, v němž je šicí stroj, mám mimo jiných knih i Tierwunder im Ozean, na jejíž předsádku jsem si napsal: "Dne 7. 2. 1992 byl zrušen ANTIKVARIÁT na České. Proto jsem v něm zakoupil tuto knihu jako poslední z mnoha knih v tomto antikvariátě koupených. Stála 6 Kčs." Tenkrát ji platila maminka. Bylo to pro mne těžké rozloučení s oblíbeným místem, které za dnů mé základní školní docházky bývalo místem skoro mýtickým – tam jsem po začátku docházky na gymnázium ve středu města zakoupil tak úžasné tituly jako Rok mezi gorilami, Svět ticha, nebo kompletního šestisvazkového Tita Livia (tenkrát za 120 Kčs), a dodnes mě trochu mrzí, že jsem nezakoupil knihu ve fialové vazbě jménem Žaponsko.

Ani ne měsíc nato, 2. března, umřel taťka; vážnost jeho zdravotního stavu přede mnou rodina skrývala.

V oné verneovce zmíněné výše, totiž v převzácném prvním vydání titulu Zmatek nad zmatek (1896), jsem ke svému šoku našel paragon, který jsem si schoval proto, abych věděl, kdy jsem tuto bibliofilii koupil – zase platila maminka, která byla v Černé planetě tenkrát se mnou; 170 Kčs! Jaké peníze to tenkrát byly! Vždyť SF román stál tehdy 29 Kčs; doteď mám onu velikou stokorunu, s jasně zelenou barvou a pánem, o němž jsem si říkával že "má legrační čepicu", jakož i ženou držící snop obilí spojenu s neuvěřitelnými výdaji: dlužno říci, že jako dítě jsem pochopitelně věnoval pozornost hlavně knihám a hračkám, a moje zlatá maminka měla vždycky, jak už to maminky mívají, v tajné kapse tenhle zelený vzorek abstraktní sumy. Na paragonu je datum 4. 6. 1992. Den předtím zahynul můj nesmírně milovaný strejda Pepča (viz. Galerie IX. a XX.) A já – a ani maminka – nemáme, přestože si přesně pamatuji, z které police jsem tu knihu bral, tyto dvě události spojeny. Příliš velký šok...

Je v té knize zajímavé "ex libris", vyražené:

Psal jsem pak kvůli informacím o té knížce i Ondřeji Neffovi (aniž jsem přiložil ofrankovanou obálku se zpáteční adresou! Naštěstí byl Mistr velmi laskavý), kdepak byl tenkrát internet, kde se dozvím hned, kdy to první vydání vyšlo...

A konečně, celé léto jsem jako mlsný kocour chodil okolo knihy, kterou jsem znal asi od roku 1978 z jiné knížky, kterou mám nesmírně rád dodnes, Kleiblovy Cesty za Adamem (tehdy jsem se v ní hlavně bál pitekantropusa – můžete se podívat, kterého: tu.) Byla to knížka, která pro mne personifikovala okouzlení paleoantropologií a paleontologií:

(PR)

V uvedené Cestě za Adamem je z ní přetištěn Welozwěr gižný (jejž jsem arciže důsledně četl, a už mi to zůstalo, jako "gižný".  Protože vás nechci připravit o potěšení z obrazové přílohy, tak si klikněte, jsou tam ještě Hustozubec wetšj, Rybogeštěr obecný a Plawnogeštěr dlouhokrký a Křjdloprsták tlustomordý s Kř. dlouhomordým).  Ta kniha byla za výlohou antikvariátu Alfa, tehdy ještě sídlícího ve stejnojmenné pasáži, za astronomických 600 Kčs; každý den jsem se tam chodil kochat, až do okamžiku, kdy tam jednou nebyla. Nu, zmizela, mrzelo mě to, ale co se dalo dělat. A za půl roku jsem ji našel pod stromečkem! Maminka tehdy, protože věděla, jak moc tu knížku chci, vlastně kam až moje paměť byla sahala, mi ji koupila! Abych měl v tom příšerném roce aspoň nějakou radost. Že by koupila něco sobě, to si nevzpomínám. Maminky!

Následující tucet let byl vlastně dost hrozný, tápavý, pocity nesmyslnosti, jako třešnička na dortu i začátek depresí (i když ty byly tenkrát, s výjimkou první, kdy jsem se přirozeně domníval, že umírám, ještě život jako celek ne tak devastující), nejistoty co dělat, pokud vůbec něco, prostě, konec dětství... A pak, po tom tuctu let, se to v jediném okamžiku změnilo. Ale to už je úplně jiný příběh, za který jsem vděčný, ale o něm si radši čtěte v mých knížkách, dobře?

Pokud budete tento článek chápat jako výraz lásky a vděčnosti, pak snad splnil svůj účel.

linkuj.cz vybrali.sme.sk