Ronnie O’Sullivan – génius?

Posted on 4th Říjen 2010 in Texty

Jak se tak koukám na snooker, napadá mě něco ke genialitě. Kdo jste neviděli – Ronnie v zápase proti Marku Kingovi zaznamenal rekordní desáté maximum, to jest 147 bodů. Ovšem až potom, co ho k tomu musel rozhodčí Jan Verhaas doslova přemluvit, protože na turnaji World Open se za maximum (které se i hráčům, jež mají na svém kontě titul mistra světa a jsou profesionály přes dvacet let, nemusí podařit zahrát na turnaji ani jednou za celou kariéru) nevyplácí žádná prémie.

Napadlo mě toto – genialita s sebou zajisté nese cenu, kterou se za ni platí. Například s básníky se skoro nedá vydržet. O kolika lidech se říká, že nejde poznat, jestli jsou geniální, nebo blázni? Ale co je odlišuje od Ronnieho je podle mého názoru to, že v tom, v čem jsou geniální, jim to “šílenství” pomáhá dosíci nejvyšších vrcholů. Jistě, jinak to s nimi v jejich společnosti může být hrůza (ovšem i pro ně samé – o čemž se zase už tolik nemluví).
Nemylte se, vím o tom, kolik věcí Ronnieho trápí; od rodinných problémů, které si ani nedovedu představit, po psychické potíže, ale přesto, že mohu souhlasit a souhlasím s tím, že je to od přírody nejvíce talentovaný hráč všech dob, pojem génius mi k němu prostě nesedí.
comments: 21 »

21 Responses to “Ronnie O’Sullivan – génius?”

  1. Oby napsal:

    Ehm, sakra, proč já semteda pořád chodím, když se s Tebou skoro nedá vydržet? To by mě fakt moc zajímalo! ;o)

  2. Henry Psanec napsal:

    Po internetu to se mnou není tak hrozné. Aspoň většinou.

  3. elfos napsal:

    Byl jednou jeden skřivan malý, a ten si jednou umínil, že k nebi už víckrát nevyletí, pokud mu z toho něco nekápne. A věřte, tím nemyslel déšť.. Lítat si jen tak pro radost svou či druhých? Kdepak, já chci ZOB! Věru byl pohled neveselý na zvíře pošetilé, které – z vypočítavosti či pýchy snad? – vzdalo se svých křídel….
    Podobný pohled byl asi v tu chvíli na Ronnieho (příjmení nebudu vypisovat, ne snad z familiérnosti, nýbrž z obav, co by mi tu napáchal ten apostrof).. kdo ví. Myslím si však, že lidé s nějakým velkým nadáním – géniové, jak říkáš – jen těžko dokážou udržet svůj dar v sobě (či dokonce odměřovat a dávkovat podle situace).. jsou toho plni, je to ve všem, co dělají, vyzařuje to z nich.

  4. elfos napsal:

    Ale ještě něco. Souhlasím, genialita bývá často velmi draze zaplacena. Přesto jsem pevně přesvědčena, že s lidmi výjimečnými a obdařenými je to stejné jako se všemi.. Nevím, jestli to řeknu jasně, ale s každým (podtrženo!) člověkem může být život hezký, plný (a jeho společnost vítaná a milá).. tedy, pokud tomu nebrání nějaké těžké vady charakteru. Stačí prostě člověka přijmout takového, jaký je. Na to se, mám pocit, zapomíná – měl by být takový a makový, měl by udělat to či ono, jenže člověk není dokonalý a není ani stroj nebo podle šablony…. je takový, jaký je, každý jiný, každý nějaký – a svůj.. a to je přece dobře.

  5. Henry Psanec napsal:

    Ano, objevit křídla a používat je, a používat je pro radost, to už chce mystika…

    Stále mi připadá, že Ronnie svým nadáním mrhá, což je hrozné. Leonardo byl opačný případ, ten zase nevěděl co dřív. Jenže Ronnie taky kazí jméno jednomu z posledních sportů, který ještě působí gentlemanským dojmem, nejen svoje jméno. O tom, že je genialita destruktivní, nebo může být, jistě těžko může být sporu. Proto třeba neřeším to, že je Ronnie sprosťák, ale to, že, jak svrchu řečeno, si svého daru jakoby neváží – a to je hrozné.

  6. Henry Psanec napsal:

    [4] Ano, s tím souhlasím. Jde jen o to, aby se dva takoví lidé našli.

    Každý jsme jiný, proto nás taky Bůh každého miluje nekonečně, řekl jeden středověký myslitel.

  7. Oby napsal:

    No, možná je tenpověstný zakopaný pes v tom, že genius: http://en.wikipedia.org…ki/Genius nemusí nutně znamenat souběžně i gentleman. Ovšem hezké by to bylo, což? ;o)

  8. Henry Psanec napsal:

    Oby, jako obvykle to říkáš zcela přesně. Na toto téma existují dvě knížky od Paula Johnsona, Intelektuálové, a Tvůrci – o tom, že moralisté mohou být nemorální (káží vodu, pijí víno), a že genialita umělecká neznamená, že ten člověk není zároveň hlupák, případně darebák. (Klasický případ nadání a nemorálnosti je třeba Éluard, nebo Pablo Neruda – jenže většinou se radí užívat si jejich umění a nemyslet na to, jaká to byla hovada.)

  9. Gomba napsal:

    geniální nebo genitální … vždyť rozdíl je jen v jediném písmenku, tak proč se divit ;-)

  10. Henry Psanec napsal:

    To je možná pravda. Už jsem to sem jednou psal, tak to zkopíruju z článku:

    Paul Johnson ve své knize Tvůrci uvádí příhodu o jednom chlapci a Hugovi, kterou sám vyslechl od jejího protagonisty. Když mu byly čtyři roky (1884, Hugovi bylo 82), pobýval onen chlapec na zámku, kde byl hostem i básník. Protože se vzbudil brzy, šel se projít po chodbě, a náhle se před ním zjevil stařec s bílým vousem, divokýma očima, v noční košili. Chlapec si myslel, že by to mohl být Bůh, ale ve skutečnosti to byl Hugo, který se vydal buď pozorovat hezkou služku, či přímo do její ložnice. Hugo uchopil chlapce za ruku, položil mu ruku na svou erekci a řekl: "Drž, můj malý. Zdá se, že je to velmi vzácné v mém věku. Tak budeš mít jednou v budoucnu právo říct svým vnoučatům, že jsi držel ve své malé ručce vercajk Victora Huga, básníka!"

  11. Wicky napsal:

    :-)Co je to býti básníkem? Být básníkem to je být člověkem, který někdy pláče, někdy se směje, někdy je zamilován, někdy ho tlačí boty a zlobí se na svět, někdy podstrčí někomu npínáček na židli a vypadá zrovna pak jako všichni ostatní. Kdo by nechtěl být básníkem…?

  12. Wicky napsal:

    Ronie ;o)… je to jen zábavahttp://stahovak.nova.cz…niku.html

  13. Oby napsal:

    ;o))) No teda Wicky,musela jsi tam dávat ten napínáček? Nebýt toho zpropadeného napínáčku, který jsem dosud nikomu nepodstrčila, mohla jsem se tak lehce stát básníkem… Všechno ostatní pasuje na chlup! ;o)

  14. Oby napsal:

    Henry děkuji; cestouv dešti z obchodu jsem si říkala, že jsem to napsala poněkud zmateně. Je od Tebe moc milé, že mi uděluješ plný počet bodů. A pro jistotu to ještě šikovně doplňuješ, aby to pochopil i ten, kdo to nepochopil. ;o)

  15. Henry Psanec napsal:

    [11] Například Iwan.

  16. Henry Psanec napsal:

    Napsal jsem kdysi o Ronniem, Wicky:

    I když jsem ti
    už 494 bodů neodpověděl
    v tom, jak si podpírám hlavu,
    také něco je.

    Tehdy to bylo ovšem v jiné situaci, protože tehdy ho Higgins zkrátka převálcoval. Ještěže Johna zbavili toho obvinění z podvodu!

  17. Děd nevěd napsal:

    Ronnie je "jen" geniální hráč snookeru. K ostatnímu by bylo nutno napsat studii.

  18. Generál Laudon napsal:

    Nepoznám síce žiadnehoRonnieho O’Sullivana, ale to ste ešte nevideli hrať snooker mňa – pri všetkej skromnosti… :) Okrem toho – to ste ešte nevideli Josefínu, "jak to s detmi umí"… Skrátka a dobre, milý bobre – my, géniovia, to nemáme ľahké… :D

  19. Henry Psanec napsal:

    D. n., upřímně, i o jeho "jen" hráčské genialitě pochybuju.

  20. Henry Psanec napsal:

    [18] Och, málokdo to má lehké.

    O generálu Laudonovi jsem si nedávno četl, přerovnávaje pod stolem knihy, rozhodně se zmohl na více než jen jet skrz vesnici s bílou čepicí.

  21. Vašek napsal:

    Nevím, zda jste viděli Ronnieho čtvrtfinále teď na mistrovství Velké Británie. Vedl 4:0, pátý stůl hrál už vyloženě na 147, volil těžké černé místo “nalitých” modrých, dohrál až na 97, kdy nepotopil černou. A na šestém stole totéž, tentokrát úspěšně až do 147. Evidentně se hrou bavil, hrál pro diváky a ti na oplátku hráli s ním. Úžasný zážitek. Jsem moc rád, že jsem to viděl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>