Chováme zvířata – útěky a jiné svízele

Posted on 3rd Srpen 2010 in Texty
Zvířata chovám asi stejně dlouho, jako umím číst – i když jsem na prvním místě amatérský přírodovědec; to znamená asi od tří let. Začali jsme pakobylkami, pokračovali akváriem – jejich počet postupně vzrostl na čtyři, choval jsem i larvy potápníka a potápníky samotné a dodnes mne mrzí, že jsem nikdy nechoval splešťuli blátivou, tu jsme chytili s bratrancem a dali ji do jeho akvária, kde ji vzápětí spolkl kančík červenooký (mně zase rájovec dlouhoploutvý – dobře krmený, podotýkám hned! – sežral naráz pět neónek), postupně se přidávali brouci -

jednu návštěvu na chalupě jsem udivil tím, že jsem přišel ke stolu a zeptal se maminky, zda už kousek masa, který jsem měl ve sklenici, dost smrdí (byl totiž do pasti na brouky), strejda Pepča mi pro chrobáky sháněl ovčí trus (ten jsem pak měl v bílomodrém sáčku od mlíka ve svém pokoji pod stolem), v roce 1990 přišlo první terarijní zvíře, sklípkan Phormictopus cancerides, dárek od taťky, zvíře tehdy prakticky neznámé a taky za tehdy závratných 600 Kčs, na oslavu maturity jsem si koupil morče a vzápětí přibyla další dvě, a pak už se k nám stěhovali další – pavouci, ještěři, hadi, mnohonožky… Jen vyměnit Heideggerovo Bytí a čas za párek štírů Pandinus imperator mi maminka nedovolila. Ne kvůli lásce k Heideggerovi. Míval jsem doma devětatřicet zvířat. Dnes je jich tucet, polovina sklípkani, polovina ještěři. Když si kliknete na rubriku Galerie, najdete tam mých miláčků bohatý výběr.
Povím vám o dvou svízelích. První se týká útěků. Jednou jsem v teráriu pohřešil samečka blavora (Ophisaurus apodus, turecky oluklu kertenkele). Našel jsem ho kousek od jeho domova, v košíku s prádlem. Co tam dělal, nevím, ale vím, že když jsem měl před lety číst v Praze z Okna, už jsem tak daleko nemohl, a proto za mne četla šéfredaktorka Wagonu; omluvila mne tak, jak jsem ji požádal – woodyallenovským “autor se nenechal vylákat z koše na prádlo”.
Druhý útěk se podařil Kryštůfkovi. Tři dny jsem netušil, kam z mého pokoje zmizel. Tilikvy jsou ovšem proslulí gurmáni (a jedlíci) a jeho mlsnost ho prozradila. Ohříval jsem si k večeři párky, když vtom se zpod sporáku ozvalo kýchnutí. A Kryštůfek byl lokalizován – jenže to neznamenalo odchycen. Pod sporák jsem se neměl čím dostat, abych ho přiměl vylézt ven. Nezbylo tedy než sporák střežit, a maminka sjela o dvě patra níže za naším báječným sousedem Péťou Ficem, který umí sporák odpojit od přívodu plynu. Odpojil ho, nadzvedl, já pod něj strčil hlavu a ruku, a už byl Kryštůfek vytažen. Jen jsme se oba, jak Petr, tak já, během celé operace trochu báli – Petr, že ho Kryštůfek kousne, a já, že ho Kryštůfek kousne a on mi nechá na hlavu ten sporák spadnout. Nestalo se, a Kryštůfek má dnes terárium v kuchyni, kde může čichat jídlo stále (maminka je výtečná kuchařka) a ještě na sebe s maminkou vyplazují jazyk.
Kryštůfek
Protože považuju za samozřejmé, že než si člověk obstará nějaké zvíře, musí mít o něm načteno první poslední a všecko připraveno, největším problémem pro mne zůstává vymýšlení jmen. Protože mám svoje zvířata moc rád, potřebuju, aby měla hezká jména. Jména, která se k nim hodí. (S cihlou to bylo snazší, tu jsem pojmenoval Eric – a ano, já vím, že cihla není zvíře.) Maminka naštěstí vyniká i v tomto. Vymyslela Chrastítko (to byl scink šestipruhý), Slizoun – který je tak suchý a příjemný na omak – – a podivuhodnou shodou okolností (náhody neexistují) se španělsky jmenuje el eslizón, což jsem zjistil teprve před dvěma týdny!, Žihadla i Puntík.
Puntík
Puntík v různých světelných režimech fotoaparátu je ke shlédnutí tady. Caro Puntino má totiž v teráriu UVA/B zářivku, takže si Canon i MF vyhrají, a Puntík se vyhřeje a vůbec – září jako vezír z Farsístánu, můj oranžovec!
Zbylá zvířata jsem pojmenoval já; např. George (po Cowleym), Jacky (po admirálu Fisherovi), Chloé a Kristýna, Tommy, Kryštůfek (po Robinovi), moje první agama (vyměněná za anglická vydání O původu druhů a O původu člověka) se jmenovala Sir Humphrey de Tour de France (po siru Humphreym z Yes, (Prime) Minister s přídomkem vzniklým tak, že jsem si pro ni jel do města a tím pádem zmeškal rozhodující časovku Armstrong versus Ullrich)… Ovšem i se jmény je občas svízel, a to dosti nečekaná.
Byl jsem s plazy dvakrát u veterináře, kde si do databáze zaznamenávají i jejich domácí jména. Poprvé jsem tam byl s blavory, jen tak se na něco zeptat. Když si paní doktorka vyplňovala kolonky, řekla “Domácí jméno… Pojmenované je asi nemáte, že?”, na což jsem – myslím, že mírně dotčeně – odpověděl “Mám, jistěže ano. Jmenují se Adam Williams a Rachel Bradleyová.” Paní doktorka si napsala jen Adam. Adam a Rachel už roky žijí u kamaráda ve skleníku. Podruhé jsem tam byl se svým milovaným varanem; mám bohužel jen jednu jeho fotku:
Archie
Je z března 2007, krátce potom umřel stářím. Podívejte se mu dobře na ocas – jednoho dne mu totiž doslova přeskočilo v hlavě (což buď výstrahou pro ty, kteří si myslí, že ochočenému varanovi se dá bezezbytku věřit; nedá, a navíc i poměrně malý varan, kterého jsem měl já, ani ne metrový Varanus exanthematicus, dokáže člověka hodně zřídit) a roztřískal si ocas na kaši o stěnu terária. Pan doktor, který mu ho amputoval, prohlásil, že to v životě neviděl. Mimochodem, varani mají rozeklaný jazyk, i to z nich činí tak nádherné tvory. Při vyplňování dotazníku zase došlo na domácí jméno. Jmenoval se Archie Mannister (to je malíř z Jirky, postracha rodiny). Paní doktorka si napsala jen Archie. Že ho napsala foneticky, to už jsem jí ani neřekl. Varan spí v mém tričku v Komíně, nad řekou – je to jedno z nejkrásnějších míst, která znám, a před ním i za ním jsou báječné restaurace, tak mu tam při příznivém větru vane vůně svíčkové – varani jsou pověstnými jedlíky…
krychle
Foceno při noční křižákové procházce s maminkou (o téhle procházce doufám brzy více).
volské voko
Spousta mých zvířátek má ráda vejce. Jim je ovšem nesolím.

 

Les.
A nová ulice.
A mezi nimi zvláštní nic.
Ve sloní pasti trojice střepů,
obrovských jako odstěhovavší se pavouk.
A u zahrádek –
mám v tašce porcelán –
myješ mne vodou nepřítomných slunečnic.
*
comments: 24 »

24 Responses to “Chováme zvířata – útěky a jiné svízele”

  1. Oby napsal:

    Jasne, Henry……a amatersky ctenar az na druhem miste! ;o)
    Skoda, ze jsi tehda jeste nefotil, ted abych tu zminenou pa-havet hledala v siti.
    Rájovec dlouhoploutvý je jak nas dobre ziveny pes. Taky hnedle po obede zhltne na co prijde – pokud je to podle jejiho gusta.
    Vida, taky bych mela nandat nejake milacky do galerie. Ta porucha pocitacu me docela rozhodila.
    "autor se nenechal vylákat z koše na prádlo" – asi malo lakali. Nebo mohli zkusit pritahnout na besedu kos i s autorem.
    Nas Escape (krecek) utekl dvakrat. Blbe bylo, ze jsme meli lovuschopneho kocoura. Nastesti jsme to obakrat zjistili zavcasu, kocoura evakuovali a Escape byl vlakan do pytliku s dobrotkou. Treba bys Krystufka taky nalakal na kus zvance. ;o)Ty jo, ale jazyk ma delsi nez Amber! ;o)))
    Puntik je on nebo ona, da se to poznat? Teda, mozna vis, pises, jako by to byl on.
    No nic, to staci, at taky druzi maji nejakej prostor ke komentovani.

    Pozdraveni pro skvelou maminku, co umi vyborne varit a vybirat jmena. ;o)

  2. Henry Psanec napsal:

    Lepší jedna fotka než žádná… Archie byl fantastický.

    Puntíkovo pohlaví neznám. Dalo by se to zjistit buď sondou, nebo tím, že bych si nechal implantovat Jacobsonův orgán – to bych ale asi musel být taky agama.

    Třeba pavouci, tam pohlaví znám, ale stejně mají holky mužská jména.

    Za pozdravení mnohokrát dík!

  3. lojzo napsal:

    Fascinujúce príbehy.
    A mimochodom, ako sa darí svinkám? – dlho som o nich nepočul. ;-)

  4. ještěrka napsal:

    Miluju ještěrky a ještěry :) Jednu maličkou hnědou jsme potkali při nedělním výletě do okolí Týnce nad Sázavou. Než jsem stihla vytasit kanón, byla v kanále :( Ale byla rozkošná a potěšila mě :) A tilikva má teda šílenej jazyk!

  5. elfos napsal:

    Všechna tvoje zvířata měla – a mají – štěstí a ten nejlepší domov, Henry. Milována a respektována.

  6. Oby napsal:

    Henry, to foceni alenebylo k Archiemu Mannisterovi. To bylo k tem mazankum, kdyz ti byly 3 roky! ;o)))
    Archie vypadal moc dobre i v tom uctyhodnem veku – skoda jeho ocasu. By me zajimalo, zda ho to bolelo, kdyz si ho rozdrtil na maderu…
    Tak to radej nebud Agama a vykasli se na urcovani pohlavi. Myslela jsem, ze kdybys je chtel mnozit, tak by bylo dobry vedet, co mas a co do parku dokoupit. ;o)
    U pavouku maji holky muzska jmena – a dokonce i kluk ma, kupodivu, muzske jmeno! ;o)))
    Tentokrat posilam pozdraveni pro tebe. ;o)

  7. Děd nevěd napsal:

    Až budu na světě podruhé, chtěl bych být henryovo zvířátko.

  8. Henry Psanec napsal:

    Díky, lojzo. Vidíš, zrovna včera jsem koukal na svinčí fotky, které mám připravené na blog už skoro půl roku – nebo víc? – tak bych je měl taky použít.

  9. Henry Psanec napsal:

    Ještěrko, tady jsou určitě ještěrky obecné – viděl jsem totiž bohužel jednu přejetou.

    Tilikva má takovej jazyk schválně, ona je poměrně snadnou kořistí, ale zastrašuje tím jazykem predátory – a můžeš mi věřit, že hodně úspěšně!

  10. Henry Psanec napsal:

    Díky, elfos. Já hrozně rád zvířata ochočuju – ještěrky vesměs žerou z ruky.

  11. Henry Psanec napsal:

    Aha, Oby. No, máme nějaké staré fotky s kočkami na chalupě (sousedovic, žejo) a máme morčata. Ty sem taky někdy dám…

    Archieho to bolelo určitě, ale varan v ráži je jako berserkr. Množit agamy bych mohl – mám oranžovou formu, ta je dokonce žádanější. jen vždycky ten strach, aby se dostaly do správných rukou.

    Děkuji za pozdrav.

  12. Henry Psanec napsal:

    D. n., u nás zvířátkům vaří i maminka, a taky kupuje krmení, na mne je občas zverimex moc daleko. A občas je na mne daleko i pokoj s terárky. Ještěže maminka má ta zvířata vesměs ráda.

  13. elfos napsal:

    "Tady máš zase křídla," řekl Muž z Měsíce, když byli u věže. "Teď leť a bav se! Neproháněj měsíční paprsky, nezakusuj mi mé bílé králíky a vrať se, až budeš mít hlad nebo tě bude trápit něco jiného."

  14. nominek napsal:

    Jé, báječný článek :-)
    Jedno z těch našich morčat si zas oblíbilo nedostupné místo plné kabelů (za TV stolkem) a specializuje se na antény. Taky občas problém ji odtamtud dostat… (čerstvá tráva to jistí) :-)

  15. Wicky napsal:

    Henry…tobě taky!Co kdybys náhodou chtěl koukat dnes v noci někam jinam na něco jiného. Tak zkus zase jednou zvednou hlavu a zahledět se na nebe, nebe plné… uvidíme čeho. :-))

    http://www.lidovky.cz…ln_veda_jmt

  16. Henry Psanec napsal:

    "Ó mé bílé, bílé kvítky."
    "Ó mí bílí, bílí… králíčkové."

  17. Henry Psanec napsal:

    Děkuju krásně, nominku.

    Naše morčata se spíš schovávala v předsíni za shrnutý závěs. Taky se ráda vyhřívala na rameni, když jsme se dívali na televizi, ale občas byl film dlouhý, a počurala mi tričko.

  18. Henry Psanec napsal:

    Wicky, na hvězdy jsem teď koukal každou noc, když nebylo zataženo, naposledy včera – ale moc děkuju za tip, zkusím se kouknout, severní obloha je zatím jasná.

  19. Wicky napsal:

    Henry tady je taky jasno,ale Oby má nejvíc jasno – ono to bylo prý ze včera na dnešek, mně jeden den vypadl, jak jsem byla na tom pohřbu a místo středy mám furt úterý a teď vlastně nevím, která v noci bije. Ale pro jistotu budu koukat i dneska – co kdyby… že jo? ;-)))

  20. Henry Psanec napsal:

    Aha, taky koukám, že je v televizi Conan. No ale včera jsem koukal na oblohu od půl jedenácté do tří, na sever, a neviděl nic.

  21. nominek napsal:

    [17] Jo, Henry, je fakt, že s čuráním a tvorbou "slunečnicových semínek v čokoládě" si ony slečny nějaké štráky nedělají. Jedna je taky ramenní, druhá zas zdrhací :-)

    Včera jsem zapomněla napsat, že mi ten Tvůj článek úplně ohromně připomněl Gerryho :-)

    No, a představ si, co mi před chvilkou napsal tatík – "Jel jsem na kole, něco mě štíplo do ruky, ta hned celá zčervenala, zajel jsem raději hned do nemocnice – tam se tři lékaři nedokázali dopátrat o co jde a stanovili hypotéhu "uštknut nějakým létajícím hadem"… (nebo to prý mohl být pavouk)
    To by jeden nevěřil, co na Karvinsku poletuje… :-)

  22. Henry Psanec napsal:

    Óch, no tak k Gerrymu mě ještě nikdo nepřirovnal, mnohokrát děkuju!

    Doufám, že budou mít vaše morčata taky kilo a půl.

    Víš, že jedna z mých nejoblíbenějších kryptozoologických knih se jmenuje Od létajících žab po okřídlené hady? Je od Karla P. N. Shukera, kterého mám třikrát v Odkazech. Vynikající kniha skvělého autora. Aby to nebyl nějaký tvor záhadný, tedy! Iwan Wernisch má zajímavou zkušenost tohoto druhu. Mohl bych o ní napsat článek…

  23. nominek napsal:

    Konkrétně se mi během čtení Tvého článku ohromně živě vybavila ta scéna malých štírků utíkajících po stole… :-)

    O záhadném tvoru určitě napiš!

    Tak po dnes získané informaci by mě ta kniha docela zajímala…
    Víš, že mě docela překvapilo, že mu nevzali ani krev na rozbor, co to třeba mohlo být za jed? Se jim tam potuluje v okolí takové létající uštkávající kdoví co, a oni hrají mrtvé brouky… :-)

  24. Henry Psanec napsal:

    Jéje, nomi, no vidíš, to mě nenapadlo; ale maminka štíry nechce – a k tomu myšovitá zvířata s ocasem. Na axolotly by si doufám zvykla, ale ty stejně nemám kam dát a je na ně tady moc teplo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>