Recenze

Posted on 3rd Červen 2010 in Z

 

Až příliš bezpečný svět Z

Karel Piorecký, Tvar 11, 27/05/2010

 

K recenzování Fišmeistrovy sbírky Z mě nakonec přesvědčil až způsob hodnocení, které na ni uplatnil Jakub Vaníček a zveřejnil ve svém internetovém Literárním zápisníku (http://www.jakubvanicekbloguje.cz). Vaníčkova esejistika a kritika je, myslím, velmi cenná svým úsilím o očištění pojmů, jako jsou ideologie, angažovanost, marxismus či formalismus. Teprve nyní mám příležitost s ním nesouhlasit, což mě vlastně těší. Poslední ze jmenovaných pojmů se stal klíčovým ve Vaníčkově hodnocení sbírky Z.
Formalismem Vaníček rozumí "obrat umělců k pouhé formě a odsunutí významu nebo sdělení do pozadí". Ve Fišmeisterově poezii Vaníček nenalézá "invenci sdělovaného", ale pouze potřebu "něco říkat, chrlit ze sebe verše jeden za druhým bez jakékoliv tvůrčí ambice o jejich významové (nebo dokonce zvukomalebné) sepětí". Pro to by se ovšem hodilo spíše staré dobré označení grafomanie než "sofistikovaný" formalismus.
Myslím, že formalismus dnes nelze vymezit postavením formy proti obsahu, resp. převahou jednoho nad druhým. Myšlení o literatuře tuto nesmyslnou polaritu už dávno překonalo (a Vaníček to jistě ví – "nezapomněl" na to náhodou jen vinou rychlého psaní pro blog?). Přesto souhlasím s tím, že by pojem formalismus mohl být rehabilitován a znovu zapojen do jazyka literární kritiky. Za formalistní jsem ochoten označovat dílo, které imituje formálními prostředky, (zne)užívá forem tradičně pociťovaných jako typicky básnické a spoléhá na to, že spolu s touto ověřenou dikcí vnikne do veršů také smysl. Příkladem z poslední doby může být třeba Fajkusova Prašivina – nikoli ovšem Fišmeisterova sbírka Z.
Ta slovo neužívá způsobem, jenž by neměl vzbudit pochybnost, že jde o lyriku. Slovo je mu především stavebním kamenem při vytváření umělého světa, který má skutečně (a pohříchu) volnou vazbu k realitě, v níž žijeme. Forma ve sbírce Z není přeceněna, ale naopak podceněna. Fišmeister sází všechno na imaginaci, ale poněkud se míjí se základním předpokladem, který je na počátku každého uměleckého konání – totiž s reflexí materiálu, z něhož se staví imaginární konstrukce. Poněkud korigovat tuto výhradu by mohl případný ortodoxně surrealistický anti-umělecký postoj. O něm mi ovšem není nic známo a nesvědčí o něm ani dostupné paratexty.
Co sbírce Z chybí nejvíce, je kontrast. Imaginace, která naráží opět jen na imaginaci, stává se neviditelnou: "Správkaři uplynulých koček a použitých cigaret, / v třísce pobřežní vesnice. / A každá osada dostala / jen tisíc mozků z černého kamene / k házení po omylech nezpůsobených ornitology." Nejsilnější je Fišmeisterova poezie tam, kdese imaginativní sekvence vrhá proti stěně reality – bohužel se tak stává jen velmi zřídka: "Náhlé zrychlení vyzváněcího tónu / je žlutý tulipán rakoviny. / Ach, otočiv polštář k rackům klábosícím k regatě, / spatřil jsem tvou modrou tvář." Střípky imaginárna a reality se po nárazu zachvějí, rozhýbou, naruší a ztratí něco ze zautomatizovanosti. Totiž i imaginace v případě zcela nekriticky rozsáhlé sbírky Z podléhá zautomatizování. Fišmeister střídá úzký rejstřík verbálních postupů, jimiž obrazy vytváří, a čtenáře tak záhy strhne proud – lépe: čtenář záhy uklouzne po bahýnku do pomalého toku stovek veršů, které jsou co do struktury podobné, a mohly by z nich být poskládány další stovky básní.
Nakladatelství Vetrné mlýny sbírku vydalo ve vynikající grafické úpravě kateřiny Wewiorové. Ale to je bohužel vše, čím této knížce prospělo. Knize zoufale chybí redakční dialog nad textem sbírky, jejím rozsahem a kompozicí. Odpovědný redaktor Milan Ohnisko se své role bohužel nezhostil příliš zodpovědně. Bývalo by možné z textů vybrat soudržný, vnitřně rytmizovaný celek, který by mluvil už svým promyšleným uspořádáním. Ohnisko naopak do tisku poslal 280 stran, na nichž je hrst vynikajících básní zamíchána do nastavované kaše bezbřehého fantazírování a textových polotvarů.
Sbírka je zásobarnou obrazů a nápadů spíše výtvarných než básnických. Nápadů originálních, kterým by snad bylo lépe v jiném jazyce (ve vizuálním jazyce fotografickém či malířském). "Za určitých okolností je včela knihou," píše Fišmeister v jedné z miniatur. Ale za jakých okolností? Tato sentence/báseň je spíše konceptuálním zárodkem uměleckého textu než jím samotným.
Fišmeistrovy básně jsou z hlediska textové syntaxe nesoudržné a významově nekoherentní, neleze je ovšem označit za fragmentární. Nejčastějším principem, na němž Fišmeister komponuje své texty, je juxtapozice jednotlivostí – nápadů a záblesků představivosti. Mnohé z nich jsou působivé, někdy dokonce fascinující. Ale potíž je právě v tom, že se nejedná o fragmenty z potenciálního celku. mezi jednotlivostmi není možné najít logické, ale ani asociativní vazby. Verše pak leží nehybně vedle sebe, zdánlivě dohromady skládají text básně, resp. celé sbírky – ale to je, domnívám se, iluze, které podlehl zřejmě i její autor. Co tu chybí, není celistvost (ve smyslu uzavřenosti), ale možnost ji v rámci recepčního a interpretačního dotváření textu zkonstruovat.
Co mě na Fišmeistrově poezii fascinuje, je její schopnost sugerovat prostřednictvím velmi vysoké syntaktické a stylistické úrovně vět (nikoli textu), samozřejmost a logičnost výpovědí, které jsou přitom ale zcela mimo rámec toho, co považujeme za samozřejmé a logické. Jistota tahu, který je veden ručkou mimozemšťana… Co mě na jeho poezii naopak mrzí, je pohodlí, které si dopřává – lebedění si v domečku, jejž si autor postavil z představ a slov a nechce se mu z nej ani na chvíli ven. Pozice "na prahu" by byla mnohem méně pohodlná, ale o to umělecky účinnější. (Nutno dodat, že v předchozích sbírkách k ní měl blíže než ve sbírce Z.)
Směr, kterým se Fišmeister vydává, je správný – budování imaginární reality, sugerující každou básní a každým veršem svoji jinakost, totiž svobodu a nezávislost na "konvenční" realitě, se všemi jejími stereotypy, které by měla poezie ze své podstaty narušovat. Realizace ovšem troskotá na neschopnosti zakládat vazby mezi oním imaginárním, básnickou kreací stvořeným světem a vesmírem, který ho obklopuje. Sbírka Z je dokonale fungující model umělého světa, jenž je ovšem jakoby uzavřen do skleněné krabice. Nám, kteří jsme se narodili na jiných planetách, je dána jediná možnost – přes sklo pozorovat, co se děje uvnitř krabice. A to je málo. Chybí tu možnost, resp. nebezpečí zásahu, který nás znejistí a přinutí alespoň na chvíli vnímat, uvažovat a snad i mluvit trochu jinak.
Dívám se z okna na předvolební billboard a představuji si, že místo nehorázně cynických sloganů typu "Nemocní se chtějí uzdravit, ne uspořit" by vedle hlavy politika někdo umístil Fišmeistrovo "Vytváříme ohně, / které se rozho
ří až zítra. / Ohně z ledu."
Ale to už je, s prominutím, poezie vzešlá z mého lelkování, nikoli ze sbírky Z.
***
Trochu jsem si vzpomněl na Johnsonův nápad dát volně ložené listy do krabice – v mém případě by sitak každý mohl poskládat svou Z. Jenže to bych se sám sobě zpronevěřil, což nesmím. Zajímavé je, že pokud jsem občas něco v minulých knihách cítil jako eskapistní a snové, tady je to úplně naopak – čili se s recenzentem naprosto míjím. Což mi samozřejmě nemůže zabránit v tom, abych mu na našich cestách při jejích protnutí se přátelsky nezamával tropickou helmou.
comments: 13 »

13 Responses to “Recenze”

  1. elfos napsal:

    Někdy si říkám (nejen při čtení této recenze), jestli jsme četli stejnou knihu.. Neuvěřitelné, jak moc se mohou pohledy různých lidí na totéž lišit….

    Že je tvoje poesie plná obrazů a barev, je asi nepřehlédnutelné. Líbí se mi, jak probouzejí, provokují, povzbuzují fantazii, a když se člověk čtoucí tvé básně nad některou zasní, může dojít k dalším překvapivým věcem, obrazům, objevům.. vzpomínkám….

  2. elfos napsal:

    A svět tvé poesie není ani bezpečný, ani klidný, ani umělý, ani.. stojatý, nehybný, za sklem. Míním.

  3. Henry Psanec napsal:

    [1] Já si vzpomněl u nepopsaných okolností na to, jak Larry radil svému bratru, jak lovit divočáky. U téhle básně mi přišlo, že doříkávat tu okolnost by to jaksi umrtvilo, zatímco bez ní je to otevřeno jak pro pušku, tak pro přeskok.

  4. Henry Psanec napsal:

    [2] Musím po pravdě přiznat, že i přes závěrečnou katarzi svět "Z" za únikový taky nepovažuju.

  5. Děd nevěd napsal:

    Henry promiň, ale já čtu recenze jen potud, pokud nemám co číst. To se mi ale zatím za posledních 55 let nestalo.
    Ano, rady Larryho. Často si na ně též vzpomenu.

  6. Oby napsal:

    Nó, jak tak na to koukám ze zorného úhlu komentů, recenze nejspíš nic moc, takže to asi tentokrát nechám plavat. ;o)

    Opatruj se, pozdrav pro maminku!

  7. Kojot napsal:

    "Nejsilnější je Fišmeisterova poezie tam, kde se imaginativní sekvence vrhá proti stěně reality" – to je přesné a je to pravda. "bohužel se tak stává jen velmi zřídka" – ne, stává se to snad u každé básně, ale recenzent to tam neviděl.
    Nicméně: Já to tam viděl proto, že Tě znám. Nevím, jak bych na Tvou poesii pohlížel, kdybych Tě neznal.
    Ty hlasy doporučující externí redakční práci asi mají cosi do sebe. Rozuměj: Já vím, že to tam je, že to tam je všude. Ty to samozřejmě taky víš a je to jasné i Tvým obdivovatelům, ale nezlob se na ty, kteří Tě neznají a vidí to tak, jak to vidí.
    Doporučuji pro příští sbírku využít někoho, kdo Tě osobně moc nezná (nejlépe vůbec) jako redaktora. Nabídnout čtenáři jiný pohled na Tvou poesii. Tvůj pohled a Tvůj výběr už mají k dispozici v pěti vydáních. Proč neuposlechnout a nezkusit změnu?

  8. Wicky napsal:

    Já nečetla ZETtak se asi nemůžu vyjadřovat, nicméně, to není recenze, ale nějaká hloubková pitva, ani nevím, kde jsem se ztratila, tak jsem se už nehledala. ;-) Kdybych sbírku četla, asi bych spíš hodnotila jedodušejc: Líbí\nelíbí. To by bylo asi srozumitelnější. ;-)) Dneska převládala zlatožutámodrábarva… snad vydrží i na zítra. :-))

  9. Henry Psanec napsal:

    Kojote, kdysi mi Iwan říkal, že mne jednou čeká úkol udělat "To nejlepší z MF". Ad sbírky, Ty víš, jak je pociťuju, jako ucelené výpovědi. Ostatně, jak Stolek, tak Pískoviště měly redaktora – Ohnisko v případě Stolku mě ještě vůbec neznal, a Marek Stašek v případě Pískoviště mě znal jen z předchozích knih, a nechal je celé, i když na jednu nebo dvě básně se zeptal, zda tam musí být. Možná by bylo lepší, pokud toho vydám víc a někomu to bude stát za to, udělat svůj vlastní výběr – protože třeba u Z se všem líbí myslím jenom báseň na str. 69 – 71. Děkuji za obsáhlý a jako vždy k věci komentář.

  10. Henry Psanec napsal:

    Wicky, já to mám s knihami taky líbí / nelíbí. Tady bylo včera zelenomodro, a dnes je zase, díky Bohu!

  11. Pokud jde o "stěnu reality", cožpak se jí nestává nejsilněji právě to, co ji zdánlivě zamlčuje, neodkazuje k ní, nepodá jí ani malíček, a přesto každým slovem implikuje, že zde stále "někde" je, že ji nelze setřást, nelze se jí definitivně zbavit? – Jaké syntetické, vykládající a uklidňující sdělení by si recenzent přál slyšet? – Neodráží se z jeho slov o absenci střetu imaginárního a "reálného" světa jeho vlastní strach z toho, co by se stalo, kdyby onen zdánlivě bezpečný a uklidňující "reálný" svět, svou vsugerovanou antropologickou konstantu, opustil, kdyby přetnul lano a nechal se unášet k "jiným planetám"? – Tzv. "tento" svět byl již miliónkrát probrán a přebrán a má-li autor přijít s něčím novým, musí jej opustit a vydat se na výzkum, protože je možné, že tam někam, kde to neznáme, vede vlákno věčného života. – Ale recenzent, paradoxně, s tím jak volá po novém, touží po starém a známém. – "Ano, dejte mi vzrušení, dejte mi něco nového, životodárného do mé šedé každodennosti, ale zůstaňte zároveň v tom, co ji spolehlivě a rozpoznatelně stváří, neboť TO je pro mne jediná platná REALITA." – tak by se dalo parafrázovat esteticko-poetické východisko recenzenta. – a mluví-li o "sklu krabice", je to jeho vlastní sklo, které si svým postojem vytváří.

  12. ugg boots grey napsal:

    ugg boots greyNeodráží se z jeho slov o absenci střetu imaginárního ugg boots grey a "reálného" světa jeho vlastní strach z toho, co by se stalo, kdyby onen zdánlivě bezpečný a uklidňující "reálný" svět, svou vsugerovanou antropologickou konstantu, opustil, kdyby přetnul ugg boots baby lano a nechal se unášet k "jiným planetám"?

  13. ugg boots uk napsal:

    Wah Fu Restaurant, 1005 Brown St., will close in late October or early November after 20 years of business, according to an article published by the Dayton Daily News on Monday, Sept. 27.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>