Henry Psanec

Ve snu o vlasech

jsem se dořezal krve.

Dámy a pánové,

kdo nemá fousy,

mluví myšlenkou o žlutém jeřábu

a jeho pohybu s mezivejci,

nebo mezi nimi,

pokud je přítomen vodotrysk.

Nevím, zda oranžová čára na obličeji

            pomáhá plašit koně.

Děkuji.

Rokle krav.

Okopánci,

ptáci bubáci,

navarští králové:

přestrojme se za člunozobce!

Jak krásné!

Obydlená kapsa!

Nazdárek!

*

Alternativní šachy

v přechodech mezi stády nuláčků.

Kapitán vajec

vypadl ze sochy stromu;

vidí jak oranžové děti

dumají nad špuntovkou,

vidí nožohlavce radostně se houpat 

na hácích na měkko vařených jeřábů,

vidí rošády směrem nahoru

jimiž se přátelsky častují pastýři,

vidí šprýmkované skokany

o tyčích jimiž je nyní;

vidí mne utíkat od tebe,

a vrací se zpět do stromu,

nechávaje za sebou nejistotu.

*

Ijaja!

Další kanibalská tramvaj

ale všichni blázni na zastávce

mají v břiše narvalí roh.

Taiinek?

Ijaja!

Harpunujte mě taky,

spravedlivě ulovení,

poslední napnutí!

Túniiúnek?

Ijaja!

Znalosti o dýchání.

Dýchání.

Zpívej dokud dýcháš.

Takuutínek?

Ijaja!

V obývací místnosti

blázní měsíc.

Vyhřezl kůň.

Tatínek!

*

Další chladné léto s ústy

            přehradních ryb.

Muší píseň,

věžní.

Modrá.

Otevřená zlomenina páteře,

oranžová kyselina

kapající na ultrafialovou míchu;

rozdrobující i tak nebující

claudemonetární systém v písečné kapse.

Naplnit kuchyni!

Naplnit kuchyni cibulí,

naplnit kuchyni písní slunce odráženého oknem,

naplnit kuchyni snad i letadly.

Ale pořád je prázdná.

Příliš starý dunkleosteus.

*

V černošském kotli převařený písek

            zanesený do předsíně.

Bosé chodidlo cítí jeho jednotlivá zrnka,

jeho zbytek pláče bodvláčné slzy.

Rozkvétá mandlovna -

škrobovými květy pod víčky;

smutně přou se žáby -

tak vida, pro smutek je tu olej,

usmažíme si polské oko,

rozpláčeme ruské vejce.

Skutečné Melbourne leží v Kongu.

*

Okno je náš přítel, ví rozkymácená.

Na modré obloze motýli kterým mládnou vousy.

Nekonečná zelená žába a kyblík k přespání.

Axolotli si otáčejí polštář,

protože jeho druhá strana je studenější

- to je definice zeleně.

Mouchy si otáčejí polštář,

protože jeho horní strana je poslintaná

- to je definice modři.

Polévka uvařená

            z prohledávání kapes kotuly

            a z peří velkých papoušků,

protože nerozumím zvířatům v svých snech

- to je definice smutku.

*

V Burundi se rozešly hodiny.

Muž-hodina si našel banánovou dívku,

žena-hodina si našla červeně batikovaného košíkáře.

Ano,

ta slova popisují

i dvanáct betonových soch Caraccioly

            na prázdné či plné ulici.

Až vezmeš kladivo na projížďku trolejbusem,

v Burundi se na chvíli zastaví gepardi.

A tamní hodiny -

*

V Žabovřeskách, v parku z písmen,

hrají si klučička s holčíčkem,

házejí si zčernalým kasuářím vejcem,

dokud jim neuvízne v opuštěné pavučině.

Pasák hus před sebou

žene stohy sena;

murény vyplouvají z panenek tvých očí.

Jistou bezmoc mladých krotitelů vajec

nesvádějte na pavouky,

ale na mne -

bývali modří a žlutí,

než na ně

vítr falešných snů o tobě navál běl,

jež pod topoly opadala z mé masky veselí.

Jak podzim pole

rozrýváš mne pluhem sedlové střechy.

*

Bílý jíl

smíchaný s listy vrb -

kopí vražené do splavu.

Prsty u nohou

tříští kámen.

Ne, stromové provazy se nedotknou

mých jasně žlutých jizev:

důvod, proč se Sókratés

            učil novou píseň

            když uvězněn čekal na smrt,

do mne zapadl

            jako tmavé jeřabiny do sněhu.

*

Několik dalších ukázek a náhled knihy zde na stránce nakladatelství.

linkuj.cz vybrali.sme.sk