Henry Psanec

Ano, čtu stále ještě se vzrušením, i poezii, i tu českou, i tu novou. I když je móda říkat, že číst není co, že pořádní autoři nejsou, že poezie už byla (hloupost pořádná, neboť poezie vždycky teprve jen může být, a nikdo neví kde...). Ano, pořád to stojí za to: Okuje i Rok krysy od Magora, Vážná známost od Karla Šiktance, Zpráva o místech od Petra Krále. Ale taky se mnou zamávalo více básní Miroslava Fišmeistera z Brna, který loni vydal sbírku nazvanou To okno je malé!

Není. To okno je dost velké, aby se z něj dalo vidět do úplně jiných míst, teskných, úchvatně teskných, kam bych se přes ten nebezpečný stesk rád dostal. Jsou tam divnosti, kterými se padá do poezie, té budoucí. Jednu báseň za všechny. Je z jednoho verše, chvíli naprosto nesrozumitelná, chvíli srozumitelná krutě. Pořádná báseň. Tady je:

Bezdětný pohled z mostu.

_______

Co se týká samotného výroku, že totiž okno je malé, tady Petr polemizuje s majorem Cowleym. Ale mně to výjimečně nevadí, protože já mám Petra moc rád.

***

Ano, mouchy. Fotku jsou hodně ořezané, aby byly co nejvíc rozklikávací (to je tak programátorsky řečeno, že je to impenetrabilní i pro mě):

Na dřevě... jako žoldák umírající na rakovinu

A před domem byl kůň:

(Nerozklikávací. Jmenuje se "It's you, Charlie", protože jsem si u ní vzpomněl na Čtyři svatby a jeden pohřeb.)

"Na lukách je plno smetí,

býčí rohy dolů letí,

když jdem domů z výletu,

tralalá,

z výletu.

Kdyby boty slunce skryly,

tak by mi tak nečvachtaly,

když jdem domů z výletu,

tralalá,

z výletu."

Tak: utekl pan Nilson v Surabaje a sehnal si místo služebné u jedné staré vdovy?

linkuj.cz vybrali.sme.sk