Henry Psanec

a klasickým příkladem barevného slyšení (které ostatně není až TAK vzácné):

A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek,
já jednou vypovím váš různý vznik a druh.
A, černý korzet, plný rudých much,
jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek,

zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch,
šíp ker a bílých králů, chvění vrásek;
I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek
ve hněvu, anebo kajícný bludný kruh.

U, božské vibrace, U, zeleň moří s vesly,
mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí
prst alchymie pilným čelům vševědů;

O, zvučná polnice, klid vesmírného vřídla,
jímž poletují planety a archandělská křídla.
 – O, modrý paprsek jejího pohledu.

a v originále

A noir, E blanc, I rouge, U vert, O bleu : voyelles,
Je dirai quelque jour vos naissances latentes :
A, noir corset velu des mouches éclatantes
Qui bombinent autour des puanteurs cruelles,

Golfes d'ombre ; E, candeur des vapeurs et des tentes,
Lances des glaciers fiers, rois blancs, frissons d'ombelles ;
I, pourpres, sang craché, rire des lèvres belles
Dans la colère ou les ivresses pénitentes ;

U, cycles, vibrements divins des mers virides,
Paix des pâtis semés d'animaux, paix des rides
Que l'alchimie imprime aux grands fronts studieux ;

O, suprême Clairon plein des strideurs étranges,
Silence traversés des Mondes et des Anges :
 – O l'Oméga, rayon violet de Ses Yeux ! -

a tím se dostáváme k mé málem jediné dnešní větě: fotil jsem proti obloze naši orchidej, což obnášelo odhrnout záclonu, protože dát ji na křeslo by znamenalo vystavit nebezpečí natržení přebal Atlasu pravěkého člověka v islandštině (a odhrnovat záclonu je práce – je-li to vůbec práce – velmi půvabná a dobrodružná, plná zvláštní hudby a pohlednic jako trapézový sval nakreslený po políbení Múzou, jako ptačí budka vytesaná Pygmalionem, jako řeka na jejímž břehu stojí Ona – poslechněte si něco – - a to samé z encore, a tedy více showmansky pojaté, přesto stále tolik rmutné – spíš Weinen než Lachen, pro některé... – zde) a učiniv tak, hledal jsem Posici Pro Focení Orchideje, která se ukázala nacházet se na místě jež vyžadovalo abych své levé ucho přitiskl na televizi – no a tam právě končil koncert z Musorgského Obrázků z výstavy a bumho! -

pán bouchl do činelů a tím mne přiměl vzpomenout si na Arthura (hned jsem dal do Odkazů jemu věnovanou stránku), a Zb. Havlíčka..., vyfotit si pána který si filmoval či fotil Sira Simona Rattlea -

a pořídit tři imaginární portréty starce ze Sedmi statečných

-

(pro případ že by si ho někdo nevybavil... tohoto archetypálního Mexičana hrál v americkém filmu Rus, mimochodem, což jen dokazuje universální nádheru stáří, a s dnešním kultem mladosti a rychlosti mi nejen dnes večer polibte, abych poněkud nesprávně zacitoval Daniela Boona)

- tady jsou, a dokonce rozlikávací

Na konci zahrady jsou vejce.

Na konci zahrady jsou schody.

Schodů se nebojím.

Bojím se vajec na konci zahrady.

Nechodím na konec zahrady.

linkuj.cz vybrali.sme.sk