Henry Psanec

Stanu se sběratelem podkladků? Bůh ví.

Obrázky jsou až na Výjimky rozklikávací. Výjimky jsou označeny N.

Včera jsem byl ošálen na Fialovém poli – ach, Lúthien! -

(to jest, nechal jsem se pobláznit a ošálit; nikoliv opatřit šálou). Neustále se mi zdálo, že mne po pravici doprovází víla, v nepopsatelném odstínu zeleně listí a zlata a soumraku, ale pak jsem zjistil, že je to na okraji mého zorného pole a tedy přeludně vypadající poletující moje ofina. Alespoň jsem byl úspěšný na lovu, zachytiv několikrát – ač abstraktně – čmeláka skalního (spolu s polním jediného kterého bezpečně určím, hanba mi!)

Samička hledala místo pro hnízdo. Na chalupě je mívali v zadní straně našeho sklepa, postaveného jako domeček z velikých kamenů mimo vlastní chalupu. Na jednom z nich byla ideální plošinka, kamenné česno vedoucí do útrob zdi. 

Dvakrát N:

Tohoto zvláštně trochualbinotického kosáka jsem pojmenoval Albín Nezaostřitelný. Trvalo mi několik dní než jsem udělal aspoň trochu ostrou fotku. Přesto mu to jméno ponechám – odehnal od své dívčiny jiného kosáka, a Albín je přece ohromně silný – bim! – a dostanete ránu do nosu. (Kousek od něj se koupal jiný kos.) A cestou k němu (což jest přes chodník, ale přesto je to už na pokrají Velké Expudice, víme...) jsem zastihl venku potkana! Báječně krásný, hned jsem si vzpomněl na Krysu ze Žabáka, a na Solaris ... a na Čhačhúndru – ale tato se odvážila více než její indická kolegyně. Ach, segaulíský generále!

(plná verze zde)

Budou-li vám tvrdit, že Facebook je nebezpečný, věřte tomu! Já si na chvíli, ku poctě svého vzácného přítele Daniela R. který si dal do profilové fotky svého labradora dal ono zde tolikráte již traktované Scrotum humanum. Když jsem si to pak přenastavil na púvodní fotku, uřízlo mi to všecko od nosu doulu! Ochlokratúra jakási.

Místní zkamenělinolom se bál budoucnosti. Utěšit se jej snažil

Sir Emery Bothwell.

A snad pomáhá ta věta tu dole pod Heideggerem.

***

Pocta Africe – Otevřený a Uzavřený naslouchají bubnům z lusků

Bajka africká:

Krab vylezl z vody, a z dobrého rozmaru štípl Džanga do place. Džango se rozzlobil a sekl sekerou do palmy. Z té spadl ořech a bouchl do hlavy kohouta. Kohouta to nepotěšilo, tak šel a rozhrabal mraveniště. Mravence to taky nepotěšilo, a kousli hada do ocasu. Had tedy kousl do nohy prase. Prase kvůli tomu začalo hrabat pod banánovníkem, probudilo netopýra, a ten, jak byl rozespalý, vlétl do ucha slonovi. Slon z toho taky nebyl šťastný, i vzal kámen a hodil ho na chýši babičce, a tu chýši tím zbořil. Babička se šla slona zeptat, – Pročs to udělal? Slon jí vysvětlil, že kvůli netopýrovi, který mu vlétl do ucha. A tak babička chodila od jednoho zvířete k druhému, až došla k Džangovi, a ten ukázal na kraba. Krabl ale vlezl zpátky do vody.

Kdo může za to, že babiččina chýše byla zbořena? 

Může za to Džango. Co má co zlostně sekat do stromu? Proč se nechá tím pocitem ovládnout? Zlost je špatná. 

(Vyslechnuto od Libora na Akvarijní výstavě, on sám to vyslechl od Afričanů kteří hráli divadlo dětem, a on tam zavedl svého syna Teodora.)

Po Hvězdných Válkách zůstalo jen 

zelené ňadro (N) a

jolly roger... Ale,

Sparhawk stále miluje!

Slyšíte? Stále miluje!

Ponaučení pro stavitele hřišť:

Nenechejte uletět čáry, jinak se Shakira Unplugged stane ještě smutnějším podkresem pro ženskou polovinu Roland Garros.

A když stavíte hřiště, nestavte je na něčem co je z kopce, protože se neujme. Rozhodcovská sedačka osiří

, bude připomínat Rider

- no ovšem zas na druhou stranu, kde bych našel tak krásnou svlečku?

Zespoda je barva místy podobná hrabáči kapskému.

Ty starý šrouby mi připomněly, jak strašně byl strejda – R. I. P. – nešťastnej v Ústavu racionalizace práce.

***

Byl jsem dotázán, zda mám nosorožce. Mám medvídky (hlavně), a Tygra. S velkým T, protože jako v Púovi. Dostal jsem ho v roce 1980 od strýce z Ostravy (který byl úplným opakem druhého strejdy... R. I. P. Strýce už nemám žádného, a dědečka jsem zatím vystopovat nedokázal...) v Dolní Lhotě cestou do hotelu Patria v Tatrách. Z celých Tater si pamatuju jen jedno pleso a to, jak chodím hotelem pořád s Tygrem pod paží. Dodneška spí Tygr na druhé púlce letiště.

Dvakrát N:

(Tu si čteme o Hölderlinovi v Heideggerově pojetí, poznámky sepsal PhDr. Martin B., můj přítel z nejmilovanějších, otec malé čtenářky.)

***

Po tunách, rozumíte, po tunách vám seberu, co jste mi po gramech vzali!

***

Mňau:

***

Aleksander Peršolja

***

Znáš ten stín!

Je od krve.

Nohy mi umdlévají v pohybu k tobě.

Ten stín je propast mých úst,

a nic nevíš o snech

krásných nocí.

Krása bolesti mizí v nic.

Nic tady, nic nikde.

Nic jenom řeka do dáli,

do dáli tekoucí řeky.

Obrovské sítě.

(přeložil František Benhart. in: Krajiny za slovy)

***

Lúthien...

linkuj.cz vybrali.sme.sk