Výlet
Tak tedy, maminka, já, a neviditelný Dadamax, a jak jsme jeli nahoru.
Příběh částečně v obrázcích.
Já že mám být uondaný? pravil jsem vylézaje z postele. – Já, jemuž večerní hrnek k zapití přivezl Rúdi?
Ano,
ta slova popisují
i dvanáct betonových soch Caraccioly
na prázdné či plné ulici.
Až vezmeš kladivo na projížďku trolejbusem,
v Burundi se na chvíli zastaví gepardi.
A jemuž "EINZUGLIEDERN" z "Michael bot den Teil des Filmerlöses, der auf seinen Vater und ihn fiel, der britischen Kolonialverwaltung Tanganjikas an, um Land anzukaufen und es den Schutzreservaten einzugliedern" přeložil přítel pouštních myslivců? To ne! Chudák Karatsch, tomu někdo šlohl hvezdičku. Ale Dadamax vylezl z Dadaměsta
, rozhlédl se, a dí, bezpečno, a to já si vyjedu s vámi. Tak jsme nastoupili a vyjeli jako k nám domů – čtyři patra nahóru. Terra skoro incognita – -
Pravé oční víčko hraje šachy,
pod levým se ukrývá homole soli.
Slunný dech.
Bezobratlý most.
Uvítací výbor přišel včas – -
- Vždy s honórem!
- – pak přišla Dadamaxova otázka a on se odebral za zvukem na balkón.
Kde je lžíce dne,
v níž byla jednoslabičná barva
kormoráního trusu?
Dřevěný zvuk schnoucích per.
Pohlédl dolů 22 a 1/2 m.
"Hm!", pravil pak
a otočil hlavu k spoluobyvateli domu
- Lapač ptáků znovu, dokonce? zeptal se.
Mumlal si. Díval se do dáli teleskopickým očkem, domnívaje se, že domek na střeše, ve skutečnosti výtahová šachta, jest krytem. Chudák, dlouho byl již ve světě snů. A navíc, byl dobrák starý pán. Nic ho již nemohlo zadržet.
- Raději se rozloučím, děl.
- Vždy s honórem!
A než se vrátil do lesa
, zarecitoval Dadahanse:
Panenky sedí na vejcích,
v bordelu plném komfortu.
Praotec a s ním pranostik
veš věší jen tak ze sportu.
Holub se odebral vylepšovat dál svůj balkónek na klepání koberců
, my odešli též, maminka na svůj guláš, já vyhlížet aspoň zpěvaččin stín který mne vrací do časů Okna sbíhajícího po částech ze schodů a vybíhajícího do kopce...
Oranžový pes té cesty
je jako refrén deště
do nějž se zamiluješ na první poslech,
Jen začátkem. Ale o to vroucněji – -
[1] (zuzi - WWW) Vloženo 24.03.2009, 08:12:50
To je teda síla, příteli! Povedlo se. Jen neznám autory obrazů, a to mě mrzí. Ta oranžová kompozice vypadá jak kdyby v tom měl prsty Max Ernst. Nadchlo mě to celé, ale asi nejvíc překvapil kontrast pohledu dolů z okna na šedivé cesty a dalšího obrazu. Nevím zda je to rychlá reflexe (myslím že spíš) nebo jsi ten sled budoval delší dobu ... ale je to opravdu velmi tajemné.[2] (zuzi - WWW) Vloženo 24.03.2009, 08:14:58
Vlastně i ten obraz za autem je nepochybně dílo Maxe Ernsta. Toužím po jeho monografii, asi si ji budu muset někde vypůjčit.[3] (bicarbona - WWW) Vloženo 24.03.2009, 09:08:55
život nebo literatura? obojí...[4] (bicarbona - WWW) Vloženo 24.03.2009, 09:13:52
nebo podobojí?[5] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 24.03.2009, 15:20:44
Zuzi, to je všechno Max Ernst. Shora Dadaměsto (kolem 1924), Katharina Ondulata (1920), Zahrada - lapač avionů (1935), Červený les (1970). Mám jeho monografii z Odeonu (1993), která je senzační (přemluvil jsem tenkrát maminku, ať mi ji koupí). Katharina Ondulata v ní není, ta je z Pijoana.
Díky za kompliment. Hned jak jsem ten chodník viděl, ten obraz mi naskočil. Jen jsem k tomu na konec přidal tu Shakiru jako hudební podkres (2006 je pro mne totéž co pro hipíka 1967).
[6] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 24.03.2009, 15:21:17
[3] Obojí naráz.[7] (Děd nevěd - Mail - WWW) Vloženo 24.03.2009, 19:59:57
Milý Henry Psanče, opětně jsem se nenudil. A ta fotka v kombinaci s obrazem - není nad nápady!
Hochachtungsvoll
D.n.
[8] (Kojot - WWW) Vloženo 24.03.2009, 20:13:34
Paráda![9] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 24.03.2009, 20:25:22
Milý Děde nevěde, to všecko Max - a moje múza...[10] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 24.03.2009, 20:27:41
Kojote, děkuju!
Nebýt tak mizerný prozatér, zkusím tu knihu pro děti...
[11] (Kojot - WWW) Vloženo 24.03.2009, 21:09:02
Zkus ji. Jsem Ti k dispozici jako korektor.[12] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 24.03.2009, 21:16:45
Děkuju moc za nabídku. Ale víc než korektora potřebuju talent... Ale zkusit to můžu. To je pravda.[13] (Liška - WWW) Vloženo 26.03.2009, 09:43:58
Max - (an)imální inspirace.[14] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 26.03.2009, 15:32:37
Díky, Viky! Myslel jsem u tohoto příběhu i na Iwana, ale kocoura (on má totiž taky kocoura) jsem nahradil štěnetem, kocoura s nímž si za domem hraju jsem letos ještě neviděl.[15] (hanci - WWW) Vloženo 03.04.2009, 18:57:36
Ten Max Ernst je výtečný. A jak to dáváš do celku - paráda.[16] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 03.04.2009, 20:44:19
Max je skvělý.
Díky. Holubi už zase stavějí!
[17] (Oby - WWW) Vloženo 18.10.2009, 16:18:37
Já asi nejsem normální. Z celého toho krásného článku s obrázky mě nejvíc zaujalo těch 22 a púl metru... ;o)[18] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 18.10.2009, 16:45:46
Vida, tak potom je tedy dobře, že jako dítě jsem si změřil jak hluboko je to od našeho zábradlí na trávník.[19] (nominek - WWW) Vloženo 06.12.2009, 22:48:41
Teda, skutečně ten obraz v porovnání s tou fotkou - bezvadné!
A nevím, nepodceňuj se, skutečně si myslím, že bys (ad 10 a 11) nějakou tu knížku pro děti zkusit mohl! Dobrého základu máš víc než dost - napsat dětem pro radost...
Nechybí Ti ten hravý pohled na dění kolem sebe. To je dar, který každý nemá!
[20] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 07.12.2009, 11:43:48
Díky, nominku. Já se nepodceňuju; leda že bych to zkusil napsat najednou, aby to mělo aspoň trochu jednotný styl.Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)