Gulo gulo - prolog
"Ve stejnou dobu Dne D commandos z 1. brigády zvláštních služeb brigádního generála lorda Lovata pronikli přes Coleville až k řece Orne, kde se v odpoledních hodinách spojili s výsadkáři britské 6. vzdušné výsadkové divize. Ti už třináct hodin hájili dobytá postavení kolem mostů přes Orne a nyní nevěřili svým očím při pohledu na blížící se oddíl commandos v zelených baretech, v jehož čele kráčel lord Lovat se svým osobním dudákem vyhrávajícím jako na přehlídce. Přitom se ze všech stran ozývala střelba a němečtí odstřelovači měli silnici na mušce."
Generál Simon Christopher Joseph Fraser, 17. Lord Lovat DSO, MC, TD (1911 – 1995): 25. náčelník klanu Fraserů, muž, který se, věren tradicím svého rodu, už – moderní terminologií – narodil jako commando. Pro přátele "Shimie" (Shimie je anglická forma galského Shimidh, anglicky Simon).
Jeho rodina přišla na britské ostrovy s Vilémem Dobyvatelem a nevynechala jedinou válku. (Přestávky vyplňovali klanovými potyčkami. Po jejich boku vždy kráčel dudák.) Na internetu se dá vyhledat jejich klanová historie, jakož i historie toho, jak generál Lovat cvičil své muže. Jen pár příkladů: jedenáctý lord Lovat si manželku opatřil únosem během nějž musel tvrdě bojovat, a jeho dudáci museli hrát hlasitě, aby během svatby nebyly slyšet její křičené protesty – po obřadu ovšem lord zjistil že ve zmatku boje unesl nikoliv dívku již si vybral, ale její matku. Protože však i ona byla krásná a navíc mnohem bohatší, lord byl spokojen.
O necelých dvěstě let později generál Lovat tvrdě cvičil své muže na Skotské vysočině, kde k výcviku patřily nejen tradiční běhy na strašlivé vzdálenosti, ale i umění živit se trávou (koho napadne marihuana, liskni se přes pusu) a lov na jelena (jak lord podotkl, „mezi jelenem a Němcem je jediný rozdíl – Němec se nedá sníst".) Následovaly akce – nájezd na Lofoty, úděsný nájezd na Dieppe zaplacený krví skoro všech spojeneckých vojáků (lord Lovat vyvázl nezraněn; splnil se svými muži úkol zničit německá děla, ujistil se že své padlé přikryl britskou vlajkou, a, slovy spolubojovníka, „prošel bitvou ve starejch manšestrákách klidnej jako ryba"). A potom Den D.
Sloop Stork zasignalizoval „Dobré ráno a sakra hodně štěstí!"; lord odpověděl „Díky, budeme ho sakra potřebovat!" a pak přišel čas vylodění. Jako by se vrátila dávná historie. Lord vypochodoval na pobřeží se starou vinčestrovkou přes rameno, s bílým rolákem s vyšitým „Lovat" na límci pod betldresem, a navzdory zákazu (pocházejícímu ze ztrát z první světové války) se svým osobním dudákem Billem Millinem po boku, a jednadvacetiletý Millin hrál na pláži SWORD "Hielan' Laddie" a "The Road to the Isles".
Nejznámější fotka lorda Lovata (vepředu u pláže vpravo; 6. 6. 1944, 8:40). Bill Millin nejblíž vpravo.
Probojovali se k 6. vzdušné výsadkové divizi a přestože podle legendy lord řekl „Omlouvám se, máme dvě a půl minuty zpoždění", ve skutečnosti velitel výsadkářů řekl lordu Lovatovi „Doktor Livingstone, předpokládám." ("Doctor Livingstone, I presume.") Inu, Britové!
Desátník Phillott vzpomínal, že když se lord skláněl v hlavním stanu nad mapou, do stolu se náhle zaryla německá kulka. Lord zamyšleně vzhlédl a na poli u Němci obsazené výšiny spatřil šedého koně. Usmál se a prohlásil „Vsadím se, že dneska ještě chudák nedostal napít." Načež se v manšestrácích, bílém roláku a puškou přes rameno odebral na pole, koně dovedl napojit k rybníku a pak jej odvedl zpátky. To vše pod palbou německých snajprů. Tomu se říká zvednout mužstvu morálku. Inu, Kelt!
Bill Millin hrál i na lordově pohřbu o 51 let později.
***
V Černé zmiji (poslední díl poslední série je jednou z nejlepších věcí, jaké jsem měl tu čest kdy shlédnout; je myslím na Youtube, ale varuji vás, že není veselý) je Edmundovými ústy řečena věta: „Jediní lidé s nimiž jsme bojovali rádi byli šedesát centimetrů vysocí a ozbrojení suchou travou." Příště se nad touto větou zkusím zamyslet.
Zde jen tři krátké poznámky: „Od Búrů nečekej férový boj jako od Súdánců" (Kitchener). To znamená že nestojí a nenechají se postřílet kulometem. V boji s mahdisty (predikovaném v Sienkiewiczově Pouští a pralesem) se objevil i Winston Churchill. Něco mi říká, že navzdory tomu, že jsem ji viděl v jakémsi edičáku už před lety, jeho druhá kniha vůbec, Říční válka dodnes nevyšla, na rozdíl třeba od jeho prvotiny, Příběhu malakandského sboru. Nejsem sběratel autogramů, ale trochu mě píchlo v břiše, že nemám na podepsaného (za 14000, tak levně jsem ho ještě neviděl).
Nejkratší válka byla ta mezi Británií a Zanzibarem. Trvala 40 minut (27/8/1896).
A oslím můstkem k závěru: na rozdíl od Buďonného (teď jsou na řadě Britové v Rusku, proto mě maršál napadl; někdy musím napsat jak se s ním setkal Ivan Wernisch) byl lord Raglan velmi příjemný, dobrotivý a přívětivý pán. Podařilo se mu neuvěřitelné, za krymské války se jel středem bitevního pole projet na jeden vršek, a když se pokochal vyhlídkou, nechal tam přivézt dvě děla. Z těch pak jeho štáb rozstřílel ruský vůz s municí a Rusové domnívající se být v obklíčení opustili svá děla. Nejznámější je ovšem samozřejmě kvůli Útoku lehké brigády. Je zajímavé že Britové, národ který má slovo „fair" tak pevně v duši, citují názor na tuto akci vyslovený francouzským maršálem Pierrem Bosquetem jen z prvních dvou třetin: „Je to úžasné, ale není to válka. Je to šílenství."
Lord Raglan
V Raglanově případě šlo spíše o tragické nedorozumění, ale někteří vojevůdci byli skutečně blázni: jeden se domníval že je pták a jídlo zobal, cvrlikaje (R. S. Ewell), další že mu jeden Francouz ohřívá podlahu aby mohl chodit jen po špičkách, a k tomu je těhotný a otcem dítěte je slon (L. von Blücher!), jiný že má nohy ze skla, případně z cukru a nemůže proto z postele (G. Hajianestis, nakonec chudák popravený za neschopnost).
***
Rosomák sice taky bojuje jako blázen, ale pokud ho zaženete do kouta...
Když Hrólf Tyčka viděl, že se k němu Adils blíží, vzal náramek Švédské prase a hodil ho před něj s výzvou, aby jej přijal darem. Král Adils dojel k náramku, nabral ho na hrot kopí a nechal si jej sklouznout po násadě do ruky. Hrólf Tyčka se ohlédl a spatřiv, jak se král Adils shýbá, pronesl: "Jako to prase k zemi se přede mnou sklonil nejmocnější Švéd." A s tím se rozešli. Proto se zlato nazývá setbou Tyčky nebo též setbou Fýriských polí. (Skáldskaparmál, LIV)
[1] (Kojot - WWW) Vloženo 11.01.2009, 23:17:51
Líbilo (a Lucienne taky, četli jsme to spolu). Jen pořád nevíme, kde je na fotce lord Lovat. Nemůžeš sem vložit ještě jednu fotku, kde ho označíš něčím jako šipkou? ;)[2] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 11.01.2009, 23:30:51
Děkuji!
Popis fota praví: "Lord Lovat can be seen striding through the water to the right of the column of men."
[3]znám to jen z vyprávění mé babičky (bicarbona - WWW) Vloženo 12.01.2009, 05:12:10
ale můj pradědeček, o němž ti jednou dozajista hodlám vyprávět u piva, prý na samém konci války ještě s jedním chlapíkem vyběhl někde u Žďáru nad Sázavou na ustupující německou skupinu, která se v tom všeobecně nejistém čase dala na útěk, páč si mysleli že jich je tam víc (jakože nějaká partyzánská skupina), no a jak tam všechno nechali, tož za chvíli tam byla celá vesnice a všichni se docela napakovali (babička tuším použila výraz "rabování"), teda všichni až na pradědečka, kterej neviděl nic kromě koně s hvězdou a tak se vyprdl na všechny šperky a podobně a odvedl si domů akorát toho koně, kde se o něj vzorně postaral. no a druhej přišli rusáci a koně mu sebrali...[4] (Kojot - WWW) Vloženo 12.01.2009, 12:30:39
A odkud to vlastně čerpáš? Je to všechno z (His Majesty‘s Minesweepers, London 1943, s. 39 – 41)? Jsou to úžasné informace.[5] (hanci - WWW) Vloženo 12.01.2009, 13:10:19
Nad tou lordovou fotkou jsem taky přemýšlela, sice jsem si říkala, že je to ten ve vodě vpravo - ale jak ho na té fotce mohl vůbec někdo identifikovat??
Je to úžasné psaní, připadám si opravdu jak ve škole - ale hodně zábavné. Díky moc.
Škoda, že si nepamatuji vyprávění mého dědečka z první světové války, jak zapomněl pušku pod smrčkem, kam si musel odskočit, jak byl jako zajatec několik let v Rusku,jak poté utekl a o jeho strastiplné cestě domů.... Byla jsem fakt moc malá na to, abych si to pamatovala. - Zapamatovala jsem si jen tu ztrátu pušky a pak to, jak jako zajatci kdesi u Alma Aty chodili tančit do nějakého stanu, místní dívky a ženy měly na sobě bílé zimní kabátky, které byly okamžitě černé od blech (od zajatců) - takže vyšly ven, tam je setřepaly a hned šly zase zpátky. To mě jako dítě nejvíc zaujalo - hmmm.
[6] (Liška - WWW) Vloženo 12.01.2009, 16:27:51
A tu ho máme, Šimyho!
Musím říct stejnojmennému kocourovi, jakého má pozoruhodného jmenovce!
[7] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 12.01.2009, 17:46:02
To vybrakování něčeho mi připomíná moment, kdy jsme s bratrancem koupili opuštěný domek u Žďáru nad Sázavou (nyní už jen jeho, což je dobře, u něj mu je líp) a jakýsi žoviální soused se u nás zastavil, aby se seznámil, a vyprávěl asi toto: "Jó, když tenkrát tendle barák zůstal vopuštěnej, všichni sem vlítli a každej si něco vzal, i vokna vzali... já si vzal magnety."[8] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 12.01.2009, 18:07:33
Kojote, ne, třeba ten citát z His Majesty's Minesweepers byly jen ty čtyři odstavce; tenhle článek je kombinace Invaze (Hubáček), Ocelové pěsti (Butler), Wikipedie, náhodně nalezených článků o historii na internetu, Černé zmije z paměti, Knihy vojenských omylů (Regan), Snorriho Sturlusona kus po paměti kus z internetu (staronorsky) a tak, a toho, co mě zrovna k tématu i mimo napadne (jako třeba Sienkiewicz a Wernisch); protřepat, zamíchat.[9] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 12.01.2009, 18:13:14
Hančí, ten lord musel být identifikován nějakým pamětníkem, nebo našel sám sebe (ani na velké fotce vepředu muže s puškou přes ramenO nejsem schopný spolehlivě rozeznat), ale takto je to zase takové mýtičtější.
Můj dědeček taky bojoval v první světové válce v Rusku (legionář), ale umřel dřív než jsem se narodil, takže vím jen tak něco. Kromě pár carských bankovek rozlohy menšího kulečníkového stolu si přivezl babičku - a to je jistě to nejdůležitější.
[10] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 12.01.2009, 18:14:09
V., Šimůnkovi posílám pusinku na čumáček![11] (Děd nevěd - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2009, 16:02:32
Nejsem dojímavý člověk, ale v Caen v muzeu vylodění se mně vyloudila slzička, když jsem uviděl československou uniformu. Zul jsem si pak boty a šel do vln. Vzal jsem do ruky první kámen a byl to plačící kámen. Pláče na mém psacím stole navěky.
Jako vždy, milý Henry Psanče, skvělé!
[12] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 13.01.2009, 16:45:51
Děkuju.
Ano, spousta dojetí je tam... Přiznám se, že sem raději píšu články které mají podtext jakéhosi humoru a dobrých konců - jako je britský způsob komentování věcí a jejich úcta k veteránům...
[13] (Wu - WWW) Vloženo 18.01.2009, 22:08:27
Lord Lovat je fascinující postava. Četlo se to jedním dechem.[14] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 19.01.2009, 00:56:39
Ano, fascinující muž. Doufám připsat pokračování o Skotech a jejich odvaze.[15] (Oby - WWW) Vloženo 11.05.2010, 19:48:02
Mno, co k tomu ještě dodat? Jedině snad, že jsem si zas přečetla něco, k čemu bych se o své vlastní vůli nikdy nedohrabala. Tož děkuju, Henry. ;o)[16] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 12.05.2010, 16:41:54
Moc rádo se stalo, Oby. A vlastně Tě sem přivedl facebook.[17] (Oby - WWW) Vloženo 13.05.2010, 00:11:36
To je pravda, když jsem prskla do googlu tu staronorštinu, nabídlo mi to jakousi knihu a taky Tvůj blog. Nejsouc moudrá z knihy, zabrousila jsem tedy na blog. Tam jsem se nebála, tam už to znám... ;o)[18] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 13.05.2010, 19:53:38
Ale kniha stojí za přečtení. Vyšla i česky - Snorri Sturluson.Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)