Tajný jazyk pekařovy dcery III.

Posted on 3rd Leden 2009 in Texty

Tak tedy, článek o australopitécích. Protože však legendy narůstají natolik, že nakonec výsledek nebývá schopen dostát očekávání, článek je vlastně o orlech a jejich loveckých schopnostech, o nelétavých ptácích, kde se mi snad podaří ty z vás kteří nečtou paleontologické publikace docela překvapit; a i o tom, jak si vybrat svědka na svatbu, o znalosti dětské duše, povinnostech gentlemana v úděsném horku, německé gramatice, francouzském slangu, a tak nějak vůbec, doplněný obrázky a tříjazyčným citátem, kterým začneme.

Motto:

Hned jsme si všimli, že Harris se tváří nějak truchlivě. Budil dojem člověka, který prodělal značné nesnáze. Ptali jsme se, jestli se mu něco nestalo, a on povídá:

„Labutě!"

K večeru jsme podle všeho zakotvili u nějakého labutího hnízda, a krátce potom, co jsem já s Georgem odešel, vrátila se domů labutí samice a ztropila kvůli tomu kravál. Harris ji sice zahnal, ale ona si pak na něj přivedla svého starého. S těmi dvěma labutěmi svedl prý Harris vyslovený boj, avšak statečnost a šikovnost měly nakonec vrch a Harris ty labutě porazil.

Za půl hodiny se však vrátily s osmnácti dalšími labutěmi! Pokud jsme z Harrisova podání vyrozuměli, došlo k příšerné řeži. Labutě se snažily Harrise a Montmorencyho odvléci z lodi a utopit; leč Harris se plné čtyři hodiny hrdinně bránil a spoustu labutí pobil, načež všechny odplavaly někam umřít.

„Kolik jsi říkal, že těch labutí bylo?" ptal se George.

„Třicet dva", odvětil ospale Harris.

„Jen teď jsi říkal osmnáct," pravil George.

„Neříkal," bručel Harris. „Říkal jsem dvanáct. Copak neumím počítat?"

Jak to s těmi labutěmi bylo doopravdy, to jsme se nedozvěděli nikdy. Vyptávali jsme se na to Harrise druhý den ráno a on se divil „Jaké labutě?" a zřejmě si myslel, že Georgeovi a mně se něco zdálo.

 

 

Co mne inspirovalo k napsání? Toto, z Wikipedie: "Na počátku roku 2006 bylo oznámeno, že Taungské dítě bylo pravděpodobně zabito orlem (nebo jiným podobně velkým dravcem). K tomuto závěru došli vědci po porovnání lebek Taungského dítěte a současných primátů, o kterých se ví, že byli orlem zabiti."

Taung detail...

Levý oční důlek Taung baby

 

Taungské dítě (Australopithecus africanus) bylo v době smrti asi metr vysoké a vážilo asi 30 kg (jinde se udává 12). Že myslíte, to je pro orla (dejme tomu Stephanoaetus coronatus) příliš velká kořist? Inu, vědecké studie na toto téma mne značně překvapily. Orli totiž neloví pouze kořist, s jejímž celým tělem pak mohou odletět. A dokáží zabít skutečně neuvěřitelně velké tvory. Vycházím zde z údajů Animal Damage Control, a údajů Phillipse, Coppera a Rowea: orel skalní v USA v páru zabil nebo napadl telata (největší napadené mělo 115 kg); útoky byly vedeny na spodinu lebeční. Mezi další cíle patří jelenec ušatý, vidloroh americký nebo srnec obecný. Orlosup bradatý (a dle nedávného zjištění i orel skalní) navíc používají taktiku náletů na zvěř (mezi jinou na jelena lesního) která utíká dolů z prudkého kopce, a způsobí její smrtelný pád.

 

Orel vs. liška

Celá galerie zde

Video důkaz (opatrně): zde

 

Uvážíme-li že veleorel novozélandský (Harpagornis moorei), který vyhynul okolo r. 1400 s vymizením své hlavní kořisti, ptáků moa, vážil více než dvakrát tolik co orel skalní (jeho kořist, moa, vážil nějakých 180 kg), člověk aby se poohlédl po přílbě…

 

***

Phorusrhacidy (očíhněte krásnou lebku) neboli phororhaky zná každý z Cesty do pravěku a z knih o pravěku:

ph B.

Taky jste mysleli, že měli taková směšná křidélka? Před deseti lety si to mysleli všichni. Jo, kdepak. (Promiňte tu odbočku, ale jsou to obdočky které mne dělají Keltem, a tento web zábavnějším – - doufám; ale pokaždé když začnu větu slovem "Jo", vybaví se mi věta – Náhle ve francouzské poezii bojovně třeskl Rictusův verš "Jo hovno, ta zima pitomá je tady zas!") Tato skupina připravila paleontologům dvě obrovská překvapení: nejprve, když se vynořil panamský pevninský most, myslelo se, že šavlozubé a jiné kočky vtrhly na jih a udělaly s těmito ptáky rychlý konec. Kdepak! Nejprve se v šedesátých letech našly jejich fosílie na Floridě (ta byla v jejich době savanou), což znamenalo, že tito ptáci byly konkurenceschopní i tváří v tvář obřím kočkám. A před deseti lety vybuchla doslova bomba. Před ní si ale uděláme exkurs do indiánské mytologie.

"Krkavec – obr s širokým zahnutým zobákem, větší než všichni ptáci dohromady, s nohama dlouhýma jako volavka a silnýma jako bizon, s předními prackami s ostrými drápy místo křídel, to je hrůzopták. Běhá nejrychleji ze všech zvířat prérie a nikdo mu neunikne. Jediným klovnutím rozpoltí hlavu i medvědovi. Je to pták a není to pták. Skřek vydává strašnější než celé hejno krkavců. Běhá po zemi jako zvíře a má přední tlapy místo křídel. Ale má i peří a ohromný zahnutý zobák jako ptáci. Je to kříženec orla s medvědem a má sílu obou. Není na světě zvíře, nad nímž by nezvítězil. A není indiánského lovce, který by ho přemohl." To je popis Indiánů z jihu USA, popis obrovitého krkavce, hrůzoptáka.

Vědci se jako obvykle smáli. Pravda, phorusrhacidi žili na území dnešních USA, ale před dvěma milióny let. Lidé přišli do Ameriky před – podle dnešních názorů – řekněme 20,000 lety. A navíc, co ty drápy na předních nohou? Inu, tak: a bude tomu deset let, zjistilo se dvojí: Titanis walleri (Benjamin Waller je ten nálezce fosílií z šedesátých let) žil v USA ještě před 15,000 lety; a poprvé se nalezly kosti předních končetin. Vypadal takhle:

titanis paws

 

 

Inu, dinosauři se trochu přestrojili. I když už jsem viděl i rekonstrukce Tyrranosaura, na nichž je zpodoben jako opeřená slepice, rychlostí 12 km/h ploužící se za mršinami. Tak či tak! Mýtus nebyl mýtus. A to vyprávění vskutku bylo "trvalejší snah králů", abych zacitoval R. E. Howarda (jehož tři hrdinové, Turlogh O’Brien s Athelstanem, a Esau Cairn, tohoto tvora přemohli – ačkoliv Cairn měl pušku). A teď zpátky k Taungskému dítěti.

 

 

Zleva: nález – naleziště – nálezce:

 

m11

Taung baby, lomy v Taungu, profesor Raymond Dart

Bedna s první zásilkou fosílii přišla k Dartům právě ve chvíli, kdy se Dart oblékal do žaketu. Konala se totiž u nich v domě svatba jeho kolegy, a on byl jeho svědkem. D
art otevřel první bednu a prohlížel její obsah. Jeho paní za ním několikrát velmipohněvaně přišla (Dart později přiznal, že si nic takového nepamatuje). Taungské dítě leželo v bedně druhé. (Od té doby – četl jsem to ve věku předškolním – mám v paměti jména mozkových rýh sulcus lunatus a sulcus parallelus – četl jsem si o nich i na školním výletě, místo abych pil, achjojo). To už znervózněl i Dartův kolega, zvláště proto, že profesor na vše odpovídal "Samozřejmě, samozřejmě" a "Pochopitelně". Dart nakonec svatební smlouvu jako svědek podepsal, ale pak už se vrhl na osvobozování lebky z vápence. Trvalo to přesně dva měsíce a bylo to hotovo 23. 12. 1924. "Snad žádný otec nebyl o těch vánocích tak pyšný na své dítě jako já na svoje Taungs-baby."

 

m22

Mrs. Ples, Sterkfontein, dr. Robert Broom

Ne každý byl (kvůli Piltdownskému člověku) ochoten uznat Taungs baby. Přesněji řečeno, uznali jej dr. Aleš Hrdlička (Američan českého původu) a dr. Broom, v té době jedna z největších kapacit na therapsidy. A Broom se ujal úkolu pátrat v terénu, protože Dart byl v té době zavalen jinými povinnostmi. Broom už měl tehdy 68 let, ale přesto neváhal procházet pěšky strašlivé jihoafrické klima a mluvit o nutnosti nálezů s farmáři, majiteli lomů… a jako správný džentlmen, vždy v černém fraku a tuhém límečku. Takto navštívil i školu v níž žák Gert Terblanche uschovával v kapse kalhot fosilní zuby a další kosti které našel cestou do vyučování. Doktor Broom věděl, co je to být kluk. Když na Gerta před rozloučením přísně uhodil, ukázalo se, že Gert si jeden zub chtěl schovat na památku. Broom jej k oboustranné spokojenosti odkoupil za pět obrovských tabulek čokolády. Práce potom přerušila válka, ale osmdesátiletý Broom se hned po ní vrhl znovu do práce: a objevil, roku 1947, slavnou Mrs. Ples.

 

m33

Pithecanthropus erectus, Trinil, dr. Eugène Dubois

Dnes se soudí, že femur k nálezu nepatří, a vůbec je to celé zamotané, tak si poslechněte aspoň toto: Dubois byl vášnivým ctitelem názorů Ernsta Haeckela na vývoj lidstva (Haeckel byl původně lékař, ale aby mohl co nejvíce času věnovat studiu zoologie, ordinoval jen mezi pátou a šestou ranní), které nesnášel profesor Virchow. Ten prohlásil, že Haeckel si svého Pithecanthropa vymyslel v pracovně a že by ho měl jet hledat do Indonésie, kde žili pragibboni, z nichž se vyvinuli lidé. Tohoto úkolu se ujal Dubois, který naštěstí nevěděl (jako tehdy nikdo), že 1. gibboni nejsou předky lidí, a 2. nevyvinuli se v Indonésii. Když Dubois Haeckelova Pithecanthropa našel, jeden z prvních výtisků své monografie o něm poslal přešťastnému Haeckelovi s věnováním "Vynálezci Pithecanthropa" ("Dem Erfinder des Pithecanthropus"). Je to myslím jediná německá věta v níž jsem schopen použít správné skloňování.

 

 

m44

Sinanthropus pekinensis, Ču-ku-tien, profesor Pej Wen-chung

Sinanthropus zažil dvojí smrt: jednu přirozenou, kdysi dávno, druhou za druhé světové války, na jejímž počátku se celá popsaná sbírka z let 1926 – 1939 ztratila neznámo kde…

 

***

A pokud se chcete dozvědět, proč se tento článek (a jeho dva mladší předchůdci) jmenují zrovna takto, sjeďte si až na konec, pod originál a italský překlad Tří mužů ve člunu…

 

____

 

Harris had a sad expression on him, so we noticed, when we got into the boat. He gave you the idea of a man who had been through trouble. We asked him if anything had happened, and he said-

"Swans!"

It seemed we had moored close to a swan’s nest, and, soon after George and I had gone, the female swan came back, and kicked up a row about it. Harris had chivied her off, and she had gone away, and fetched up her old man. Harris said he had had quite a fight with these two swans; but courage and skill had prevailed in the end, and he had defeated them.

Half-an-hour afterwards they returned with eighteen other swans! It must have been a fearful battle, so far as we could understand Harris’s account of it. The swans had tried to drag him and Montmorency out of the boat and drown them; and he had defended himself like a hero for four hours, and had killed the lot, and they had all paddled away to die.

"How many swans did you say there were?" asked George.

"Thirty-two," replied Harris, sleepily.

"You said eighteen just now," said George.

"No, I didn’t," grunted Harris; "I said twelve. Think I can’t count?"

What were the real facts about these swans we never found out. We questioned Harris on the subject in the morning, and he said, "What swans?" and seemed to think that George and I had been dreaming.

 

***

Per risvegliarlo di nuovo e per richiamarlo alla realtà ci vollero un sacco di urli e di schiamazzi; alla fine ci riuscimmo e scendemmo regolarmente a bordo dove subito notammo che Harris aveva una espressione tristissima; dava l’idea di un uomo che avesse passato grossi guai. Gli domandammo che cosa fosse successo e lui rispose:

- Cigni!

A quanto sembrava c’eravamo ormeggiati vicino a un nido di cigni, e non appena io e George ci eravamo allontanati era tornata la femmina del cigno che si era messa a protestare contro l’invasione. Harris l’aveva scacciata ed essa era andata a chiamare il vecchio cigno suo marito. Harris raccontò che aveva sostenuto una vera battaglia con quei due cigni ma che alla fine il suo coraggio e la sua abilità avevano trionfato e li aveva sconfitti.

Mezz’ora dopo erano tornati con altri diciotto cigni! La disfida dovette esser terribile, almeno secondo la versione di Harris. I cigni avevan tentato di buttar lui e Montmorency fuori della barca per annegarli; lui si era difeso come un eroe per quattro ore, li aveva accoppati tutti ed essi erano scivolati con la corrente per andarsene a morire lontano.

- Quanti cigni hai detto che c’erano? – chiese George.

- Trentadue – rispose Harris quasi dormendo.

- Ma se proprio adesso hai detto diciotto! – disse George.

- Non è vero – grugnì Harris.- Ho detto dodici. Cosa credi, che non sappia contare?

Non riuscimmo mai ai sapere come realmente fosse andata questa storia dei cigni. Al mattino seguente interrogammo Harris in proposito ed egli disse: – Ma che cigni? – e parve convinto che ce li fossimo sognati io e George.

 

***

 

Astrid Lindgren

Přece, Kalle Blomkvist a jeho přátelé!

 

 

 

comments: 26 »

26 Responses to “Tajný jazyk pekařovy dcery III.”

  1. elfos napsal:

    Fantastické!!

    Fascinující osudy. Máš můj obdiv, Henry. Přečtla jsem jedním dechem, a mosaikové trojice taky, jakož i ostatní. Malebně krásný začátek dne! Jdu se poohlédnout po nebi..

  2. Henry Psanec napsal:

    Děkuju krásně!

    Inu, naučil jsem se trochu pracovat s programem Mosaic maker a udělal jsem zkameněliny; kdo by odolal tomu, když ho duchem nepřítomný profesor paleoantropologie utěšuje slovem “Pochopitelně”… no a k tomu se přidalo pár asociací.

  3. Wu napsal:

    Taky se přidám k chvále, vynikající článek.

  4. zuzi napsal:

    Mirku, povedlo se ti to tedy náramně. Přečetla jsem bez dechu!

  5. Děd nevěd napsal:

    Hrome, pardio, hell’s bells, skutečně vynikající!
    K Adamovi jsem se ještě nedostal, dočítám “tygry”.
    Nyní již chápu, po kom se s tím vyplazeným jazykem opičil A.E.
    O čtvrtečních večerech se vracím k TV -H.Poirot.

  6. Henry Psanec napsal:

    Wu, Zuzi, moc děkuji!

    Wu, ty mi připomeň že spolu máme napsat tu knihu; Zuzi, tobě teď brzké uzdravení a budu se těšit nejenom na další kosáky…

    Děde nevěde, děkuji! A je to tak, ostatně je též známé že “ideje Šejkspír krádnul Dostojévskomu” – - a pokud budeš číst Adama poprvé, trochu Ti závidím. Ale jenom trochu. I na po několikáté je to skvělá kniha. Z kterého roku máš vydání?

  7. Děd nevěd napsal:

    Je to vydání z r. 1978. Tehdy jsem ji četl poprvé. Před tím jsem měl za sebou Josefa Augustu ( Z hlubin pravěku a Ztracený svět ). Vše ilustrované Z.B. V sedmdesátých letech jsem žil Semaforem a pravěkem. Se Semaforem jsem žil a žiji i nadále a k pravěku se po třiceti letech vracím. Vůbec se musím trochu podrobněji podívat po knihovně. 12000 svazků asi nemá, ale ty fronty na knihy jsem absolvoval ( takže jsem vlastně jejich absolventem :-) ).

  8. Henry Psanec napsal:

    Tak to máme stejné vydání. Já jsem vyrůstal na Augustovi a spol., a Zdeňkovi Burianovi… jediná kniha kterou jsem jako dítě neměl, byla “Od agamy po žraloka” (zato jsem měl milující rodiče a sluncem prozářené dětství!) A co nemáme dodnes, je “Velká kniha o člověku”, tu vydávala Artia jen na export. A v okamžiku, kdy bych začal ty fronty absolvovat, přišel ’89. Loni jsem si pro radost koupil Velkou knihu o pravěku v 15 různých jazycích. Zrovna dneska jsem ji rovnal pod stůl.

  9. Federica napsal:

    That’s funny :-D Thank you :-D

  10. Henry Psanec napsal:

    Yes, ‘Tre uomini in barca (per non parlare del cane)’ is extremely funny. I’m happy you like it. Di niente!

  11. hanci napsal:

    Henry, pořád přemýšlím, jak to budeš dělat dál s knížkami. Vůbec nemohu přijít na to, kam je budeš “rovnat” příště.
    Ta nová knížka o pravěku musí být výborná. – Jinak, ty zmíněné s ilustracemi Z.B. jsem samozřejmě měla taky a byla jimi jako dítě fascinovaná. Tyhle věci mě hodně “berou”. Jako ostatně všechno staré.
    Ten článek je úžasný!! díky moc.

  12. Henry Psanec napsal:

    Díky za pochvalu! Tady je místa ještě dost, myslím. Dokud nejsou knížky ve vaně…

  13. elfos napsal:

    “Jsem hledač stop, ničitel pavučin a moucha s žihadlem.”

  14. Henry Psanec napsal:

    “Ten člověk měl tik, ale neměl tak; proto nebyl hodinami.”

  15. elfos napsal:

    :-) .. ..
    Elfos zas nemá tik, proto také není.
    :-)

  16. Henry Psanec napsal:

    Vida. Takže setkají-li se dva lidé, z nichž jeden má tik, a druhý tak, jsou hodinami!

  17. Henry Psanec napsal:

    Vidím, že pod tímto příspěvkem nebudu mít poslední slovo. Inu, vždyť je o dceři.

  18. elfos napsal:

    Tak už? Už můžu? :-)
    Mlčet umím krásně. Akorát s pamětí je to horší.. už nevím, co jsem chtěla říct.

    Tak když ne říct, tak zazpívat. (Ne elfos.. někdo mnohem lepší. A jazyk je tam taky krásný.)
    http://www.youtube.com…1I2nCAaodI

  19. Henry Psanec napsal:

    [21] Julie Fowlis! Tus mi kdysi představila ty – skrze Kosa.

  20. Henry Psanec napsal:

    [22] Díky! Co se Titanise týká, Karl mi říkal, že to s těmi předními končetinami prý není pravda; zkusím zjistit detaily.

  21. kranex napsal:

    dik,nahodou som narazil na tuto stranku pri brousovani po nete,prijemne pocteni pred spanim,hlavne o Fororakusoch,este raz dik…

  22. Henry Psanec napsal:

    [25] Moc rádo se stalo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>