Tak nejprve, tu chemii: jeden z nejznámějších moderních nálezů údajného plesiosaura zdá se prokázaně být rozloženým žralokem velikým, a to díky přítomnosti proteinu elastodinu. Dr. Šigeru Kilmora nám tak ukázal, že i v našich přesmutných časech drancování všeho dokáže Cetorhinus maximus vyrůst přes deset metrů. Kde jsou však časy pětadvacetimetrových vorvaních býků? Abych rychle zamluvil tu chemii (a nemyslel na tzv. chemii mezi dvěma lidmi), povím jednou větou že jsem omylem místo „sushi" napsal do Googlu „bazooka", našel článek svého vzácného přítele Dr. Karla P. N. Shukera který se jmenuje „Přines mi hlavu mořského hada" (článek, ne Karl) což mi připomnělo album Hawkwind „Bring me the head of Yuri Gagarin" (nahráno 1973, vydáno 1985; v obou případech tedy název dost drsný), a dozvěděl se (letos), že velryby grónské se mohou dožít přes 200 let (jako krajní možnost zatím udávají vědci z University of Alaska Fairbanks 245 let).

Na jedné jediné ulici, cestou od svého nedostižného zubaře MUDr. Walida Awada, jsem potkal pět svých přátel:

Libora „53,000 much" P. (na stále Stálé akvarijní výstavě kde LP – krásné iniciály pro milovníka hudby! – pracuje, je v jednom akváriu půvabný nožovec jehož skvrny tvoří číslo 1988),

Veroničku Vlkovou (skvělou malířku, která teď míří na Island; musím jí říct, že tato báseň je ve staronorštině! :

Hrímgerðr kvað:
"Hvé þik heitir,
halr inn ámáttki,
hvé þik kalla konir?
Fylkir þér trúir,
er þik í fögrum lætr
beits stafni búa."

Atli kvað:
"Atli heiti ek,
atall skal ek þér vera,
mjök em ek gífrum gramastr;
úrgan stafn
hefi ek oft búit
ok kvalðar kveldriður.

- Helgaviða Hjörvarðssonar, sloky 14 a 15),

Lucienne a Kojota, jemuž přeju, ať se mraky začnou rozplývat...

a Martina Švandu.

Připomeňte si tirádu doktora Vlacha proti úpadku řemesel. Toto jsou zkušenosti úplňkopravce: když se napotřetí dostavil vyžádaný elektrikář (předtím nepřišel, zaměniv dny), učinil tak s devadesátimutovým zpožděním a se slovy „Dneska jsem strašně unavenej" požádal o kávu, než se podívá na to, co působí problémy. I jal se úplňkopravec vodu hřáti; než začala vřít, zjistil, že řemeslník usnul na podlaze vedle klece s králíkem! Nebylo ho lze vzbudit, dokud mu nezavolala na mobil nějaká žena, s níž si v polospánku domluvil další práci, vypil kávu a se slovy „Dnes už to nezvládnu" s několika omluvami zmizel. Úplňkopravec sice bydlí v přízemí, do nějž nevedou žádné schody, ale stálo by za tu práci vynést chlapíka do schodů a pak ho s nich shodit.

Cestou domů (vezla mne jedna z našich hypermoderních tramvají, myslel jsem, že je to Anička, ale už jsme nejméně u „F") jsem viděl světlovlasou dívku (paní, jistě, ale přeci jen, při tom slově se mi v momentálním lindgrenovském rozpoložení – to ten Sever, vybavila, ehm, slečna Sovová), která měla před sebou dvojkočárek v němž spala dvojčátka-kluci, a na protějších sedadlech seděla její dvojčátka-holčičky.

***

Šel jsem okolo výlohy s Jungmannovou Slovesností... jenže naneštěstí na ni nemám. (Napadlo mne, umí se antikváři teleportovat? Vyhnuli by se zimě.) Tak se utěšme alespoň tím, že jak jeho Slovník, tak Slovesnost se dají najít v elektronické podobě, a jím přeloženou básní z Řecké antologie:

K SLAVÍKU ULOVENOU KOBYLKU DO HNÍZDA NESOUCÍMU

Attyčane stredný, zpěvavou uchvátě kobylku

Ty zpěvavý za pokrm ptenci nepernu neseš:

Pěvkyni sám ty pěvec, letavý blaholepno letadlo,

Zárovnou letník letnici, hosti ty host.

Rychle ji pusť ubohou, i neníť zapodobno ni právno

Pěsnolibými pojíť ústami pěsnolibým.

Pavel Eisner: „Attičane medový (s medovým hlasem, stred, strď), uchvátiv zpěvavou kobylku, neseš ji, ty zpěvavý, za pokrm neopeřenému ptáčeti: ač sám jsi pěvec, neseš pěvkyni, letec letkyni sobě rovnou; hostem jsa u nás, unášíš hosta (slavík i cikáda se na zimu stěhují jinam). Rychle pusť ji ubohou, neboť nesluší se a není po právu, aby tvor, který má v lásce zpěv, pošel ústy, jež si libují ve zpěvu."

Copak asi nosili tito ptáci?

Phororhacos (to je ten, který v "Cestě do pravěku" pronásledoval Jirku. Dnes se správně píše Phorusrhacos, ale jednak Jirka říkal Phororhakos, druhak nové jméno nezní tolik jako "Fór o racích", jak mi připomněla I.)

Titanis walleri

Kelenken guillermoi (zatím největší objevená ptačí lebka, 71 cm, z toho 45,72 cm zobák)

Argentavis magnificens, zatím největší objevený letající pták (model siluety). Rozpětí 8 metrů. A kdepak, orli neloví jen to, s čím pak zvládnou odletět. K tomu se ale zkusím, jakož i k velikému překvapení týkajícímu se obřích nelétavých ptáků, vrátit jindy. Stejně jako k těm australopitékům, protože jsem našel mapu, která vás potěší.

Jungmann a přírodozpyt: nemůžu si vybavit, kde jsem četl van Leeuwenhoekův objev baktérií popsaný slovy, že spatřil množství „ničemných zviřátek" (v originále "wee animalcules").

Antonie van Leeuwenhoek, 1670, kdy tehdy osmatřicetiletý autodidakt měl před sebou ještě dvaapadesát let pilné práce. Autor: Jan Verkolje (Rijksmuseum)

Ničemný totiž – člověk se stále učí – znamená i "maličký", "titěrný". Jeden z odkazů v Jungmannově Slownjku praví:

"Správa lidu obecného (democratia) ze wšech neyničemněgšj a neyzawrženěgšj gest" (W. pol.)

Hláskování zviřátko používání v básni i Petr Kabeš. Kdo ho neznáš, pořiď si sebrané spisy z Atlantisu!!

***

A teď pozor. Vynikající recept na pudink!

srnec

mouka

sůl

Upečte v čistém hrnci. (Autor: sir David Lindsay)

linkuj.cz vybrali.sme.sk