Henry Psanec

Dante

„Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli."

*

1302: vypovězen do vyhnanství, jeho rodný dům zbořen; kdyby se vrátil, byl by upálen.

„S pohnutím jsem zjistil z Vašeho listu, jak velice Vám leží na srdci můj návrat do vlasti. Má vděčnost je tím větší, čím vzácněji nalézá vyhnanec přátele. Byťsi má odpověď sotva bude odpovídat přání některých mrzkých lidí, prosím Vás, abyste ji neodsuzoval dříve, než ji posoudíte s nezaujatou myslí.

Z Vašeho listu, z listů mého synovce a četných jiných přátel jsem se dozvěděl, že ve Florencii bylo právě vydáno nové opatření ve věci amnestie psanců: kdybych prý se podvolil zaplatit jistou částku peněz, mohl bych dostat pardon a okamžitě se vrátit.

V té amnestii, Otče, jsou dvě směšné a neuvážené věci: myslím neuvážené od těch kdo mi k nim otevřeně radí, neboť ve vašem dopise, neseném zcela jinými zřeteli a ohledy, o nich není zmínka.

Tak tedy vypadá blahovolné zrušení ortelu, jímž je po utrpení vyhnanství téměř patnáctiletého povoláván do vlasti Dante Alighieri? To tedy mu vynesla jeho očividná nevina? To je odměna za jeho pot a jeho neúnavná a nepřetržitá studia?

Muž obrněný filosofií se ze slabosti srdce nikdy nepoblázní tak, že by strpěl stát na pranýři jako kdejaký Ciolo nebo jiní nestoudníci. Hlasatel spravedlnosti se nikdy neskloní, aby platil odškodnění těm, kdo mu ukřivdili, jako by ti, kdo ho nespravedlivě odsoudili, byli jeho dobrodinci.

Ne, Otče můj, to není způsob jak mě přivést do vlasti. Jestliže naleznete nějakou jinou cestu a ostatní s ní budou souhlasit, cestu, která neposkrvní jméno a čest Dantovu, vydám se po ní kroky nikoli pomalými. Ale jestliže se takto do Florencie vstoupit nedá, nevstoupím do Florencie nikdy. Ostatně co na tom? Což nebudu moci všude, kde se octnu, pozorovat koloběh slunce a hvězd a hloubat pod klenbou nebes o svých přesladkých pravdách, aniž bych se proto musil předem podrobit potupě, ba opovržení lidu a veškeré obce florentské? Ani krajíc chleba mi nebude chybět." (květen 1315)

Ať už je pravý nebo ne, tento dopis stojí za to si pamatovat.

*

Obec Florencie jej nakonec rehabilitovala: letos v červenci. V Itálii okolo toho byl docela poprask, zkusím se k tomu někdy vrátit.

***

Giotto

Když mu bylo deset, nakreslil při hlídání ovcí jednu z nich ostrým kamenem na jiný kámen tak, že okolojdoucí Cimabue si od jeho otce vyžádal svolení přijmout Giotta za svého učedníka. Giotto se mu bohatě odměnil: jako Dante, otevřel novou epochu.

*

Vyslanec papeže Benedikta IX. který požádal Giotta o ukázku jeho práce, dostal toto: „Giotto vzal list papíru a štětec s červenou barvou, opřel si ruku o bok, aby mu sloužila jako kružítko, a udělal jedním tahem kruh." Dvořan nevěděl co si má myslet, ale po Giottově ujištění, že nic jiného nedostane, odnesl papír do Říma. Papež, když se dozvěděl, že Giotto kruh namaloval jedním tahem bez jakékoli pomůcky, okamžitě jej povolal k sobě. Od té doby se v Toskáně vychloubačům říká „Jsi kulatější než Giottovo kolo." (Tondo je nejen kulatý, ale i hrubý, krásné úsloví.)

***

Petrarca

na Mont Ventoux

***

Donatello

s košíkem v dílně, z nějž si mohl kdokoliv brát peníze. Řekněte "košík", odpovím vám "Pú na pikniku".

***

Cosimo de' Medici,

Kosmas Medicejský, florentský Otec vlasti

***

Alberti

Polyhistor. Mimo to, pro co je nejslavnější, také kryptograf, jeden z nejlepších jezdců na koni své doby, a – dnešní terminologií – výtečný skokan do výšky. καλοκαγαθία – byl jejím (zatím?) posledním výhonkem anglický gentleman?

***

Lorenzo de' Medici

Vavřinec Medicejský. Škoda, že poesii nevěnoval tolik času jako politice.

***

Leonardo

„Jsme často svědky, jak Nebesa zahrnují některé lidi nesmírnými dary, mnohdy přirozenými, občas i nadpřirozenými; někdy se však spojí v jediné bytosti taková přemíra krásy, půvabu a schopností, že ať se takový člověk obrátí kamkoli, každý jeho čin je tak božský, že předčí všechny ostatní, a už tím jasně dokazuje, že jde o dar Boží a ne výtvor lidského umění."

*

K tomu co víme všichni, byl Leonardo navíc i výborný zpěvák, loutnista, vegetarián, a silák (dokázal v prstech ohýbat podkovy). Ach, renesanční člověk. Určitě navštivte: Leonardovy kresby

***

Machiavelli

"Už jste se někdy ptali na cestu Ira?"

***

Michelangelo

Netroufl si opravit Láokonta, kdosi dnes neznámý si na to troufl.

V Sixtinské kapli namaloval Poslední soud v němž jsou postavy nahé, a chudák Daniele de Volterra který jim přimaloval bederní roušky vstoupil do dějin jako "Kalhotkář" ("Il Braghettone").

***

Dürer, Modlitba

„Dobrý umělec je plný nápadů, a kdyby mohl žít navždy, mohl by stále přinášet něco nového."

***

"Nemysli na to, co to krve stojí..."

Sova nakreslená strejdou Pepčou do skvělé knihy Jana Vladislava "Výpravy bez konce"

***

Πύρρος Δήμας (Pyrros Dimas) v Athénách 2004. Nepředpokládalo se, že bude závodit, před olympiádou mu operovali koleno, a v týdnu v němž se konala soutěž si poranil zápěstí (všimněte si bandáže). Ale Dimas chtěl závodit – pro svoji vlast. 90% Řeků sledovalo závod v televizi. Třetí pokus v nadhozu, 207,5 kg na zlato. Činka jde nad hlavu, ale Dimas pod její váhou padá dozadu. Na chvíli si dává ruce přes obličej, a zatímco diváci vestoje aplaudují, posadí se a pohladí činku. Pak si zuje boty, nechává je na pódiu, posílá polibek divákům a odchází. Když si později přebírá bronzovou medaili, poprvé v historii musí být medailový ceremoniál na nějakou dobu přerušen, protože celá hala stojí na nohou a volá "Dimas, Dimas!", zatímco Dimas stojí na stupních vítězů, pláče a posílá polibky. Na tiskové konferenci, když jeden novinář řekl: "Mám otázku pro bronzového medailistu", vítěz, Gruzínec George Asanidze, odpoví první: "Dimas není bronzový medailista. Je to trojnásobný olympijský vítěz."

Hérós

linkuj.cz vybrali.sme.sk