Henry Psanec

Mně ano, každopádně, tudy se Pú zřejmě nemihne. Nebo ano?

Plinius ve svém spise O přírodě píše, že kolem roku 460 před Kristem se největší sochaři té doby, Feidiás, Polykleitos, Krésilás a Fradmón, utkali v soutěži na sochu Amazonky pro Artemidin chrám v Efesu (jeden ze sedmi divů světa). Všichni čtyři umělci zároveň tvořili také porotu. Shodli se, že nejlepším dílem (po jejich vlastním) je socha Polykleitova. Polykleitovi bylo tedy přičteno vítězství.

Řecko je pro mne běl a modrá obloha, proto obrázek, který k tomu pasuje. Je na něm bílý pes na bílých schodech (bez schodů a psa).

Do obrazu Huga van der Goes, Oltář Portinariů, byly děti (s výjimkou Ježíška) kresleny jako zmenšení dospělí. Tady už jsou to děti. Však také Mistr zaplatil za svou genialitu šílenstvím, a v klášteře, kam se uchýlil za péčí, jej často dobří bratří nedovedli uklidnit ani způsobem starozákonního Davida, to jest hudbou...

Hugo van der Goes, Oltář Portinariů, výřez

Odmalička mám díky dědečkově knihovně rád Hanse Holbeina ml. Zde je tedy příhoda o něm: Jistý baron jej neustále obtěžoval žádostí, aby se mohl zúčastnit malování. Protože se nedal odbýt a nakonec, přišed osobně, strčil nohu mezi dveře, malíř ho shodil se schodů. Baron si šel stěžovat králi, který Holbeina odmítl potrestat. Když se však baron znovu nedal odbýt, král se rozčilil a řekl: „Když se mi zachce, mohu ze sedmi hlupáků udělat sedm baronů, ale ze sedmi baronů neudělám ani jednoho Holbeina." Jaký to příklad, žel málo následovaný!

Hans Holbein ml, Studie rukou Erasma Rotterdamského. Klikněte si pro plné rozlišení.

Přemýšlím o Goyovi. Španělsko mám rád už léta. Tady je tedy obrázek Cádizu (hola, Lydia!) Ty kameny z nichž je postavena zeď, a to moře (šífy které by Davidovi připomněly slavného pana Holbajna, jehož celoživotní ambicí bylo svézt se po vodě v neckách, tam nejsou, promiň!) mne vedou k myšlenkám na přístavní města ve Svaté zemi. Během dlouhého obléhání si jeden rytíř postavil ze dřeva maličký model obléhacího stroje (zřejmě balistu; možná ale i katapult, onager, trebuchet, mangonel nebo něco jiného) a bavil se tím, že v dostřelu jeho projektily roztřískal všechno nádobí. Vskutku, důstojný dědic artušovských tradic!

Na Ostrově kresličovy ženy

na mne skáčou modré cihly,

povzbuzovány rozhodčími rostlinného původu.

Na mramorové lodi,

našed cestu

mezi trebuchety, balistami, onagery a corvem,

s dětským výkřikem

se holub vrhá ze skluzavky.

*

Z málokterého obrazu si lidé tak střílejí jako ze slavného Výkřiku Edvarda Muncha. Zatím jsem nenašel verzi, která by se vyrovnala Duchampově verzi ještě slavnější Mony Lisy, jeho proslulému

L. H .O. O. Q.

Ještě povzdech k ekologii: "Divošství je přirozeným stavem lidstva. Civilizace je nepřirozená. Je to jen momentální shoda okolností a souhra náhod. Divošství a divochům však bude patřit konečné vítězství." (Robert Erwin Howard).

Dva jarloznalci

ve vědrech z ledu nosí sem

tříšť, která plete,

a tuleně, kteří pářou.

I oni se dorozumívají klaněním,

a střízlík,

který existuje vždy pouze v létě,

hledá svého bratra.

K vousům obzoru se odvažuje

jen vyzbrojen uraženým zámkem;

rybářská síť volá: „qq!"

Chléb s máslem.

Na sněhu.

Sova

V Púovi se Sovin strýc jmenoval Robert. Tedy přece...

linkuj.cz vybrali.sme.sk