Henry Psanec

Z POZDNÍCH BÁSNÍ

myslíš si                    s ďasem

že půjde to,

jak tenkrát? založit totiž chtěli

království krásy. Přitom však

zapomněli na vlastní zemi

a bědně se rozpadlo

Řecko, země nad jiné krásná.

Teď jinak věru

se věci mají.

Měli by totiž zbožní

            a po všechny dny plála

by slavnost.

            Proto nesmí

poctivý (mistr)

***

1802

smrt Diotimy

1804

definitivní selhání duševních sil

1807

lékaři mu předpovídají nanejvýš tři roky života

1807 – 1843

žije ve věži u Neckaru v domě truhláře Friedricha Zimmera

Návštěvy titulují básníka pane magistře nebo pane knihovníku, on je Vaše královská Výsosti, Vaše Svatosti, Excelence.

Podepisuje se Scardanelli.

„Ach, já jsem přece ubohý člověk:

Rozmanité jsou čáry života

Tak jako cesty a jak hranice hor.

Co zde jsme, může tam docelit Bůh

harmonií, odplatou věčnou, mírem."

Celý půlden nedělá nic jiného, než že vytrhává trávu. Smeká před dvouletým dítětem, pokud není příliš pohroužen do sebe.

„Já už, pane, nemám stejné jméno, jmenuji se teď Killalusimeno."

Dává si do kapes květiny, hraje si s kapesníkem, prozpěvuje, mluví sám se sebou a odpovídá si na své otázky jednou ne, podruhé ano. Vymýšlí si nová slova, jeho oblíbeným je PALLAKSCH.

„A víte, co se stalo se mnou? Zbláznil jsem se, zbláznil, zbláznil, zbláznil."

1843

umírá

*** 

SLZY

...

Vy měkké slzy, nezhaste docela

světlo mých očí; nechejte paměť přec,

ať umírat smím ušlechtile,

podvodné slzy mé, dále žíti.

(překlad č. 1 Rio Preisner, překlad č. 2 Jan Zahradníček) 

linkuj.cz vybrali.sme.sk