Posted on 9th Říjen 2008 in Texty

Read more about this..

V roce 1336 vystoupil Francesco Petrarca na Mont Ventoux. První člověk, který takovou věc udělal dobrovolně, a protože hledal krásu. Protože se chtěl rozhlédnout z vrcholu hory.

Jistě, nebyl první kdo vystoupil tak vysoko, ba nebyl ani první na vrcholu oné hory (cestou potkal ovčáka, který mu řekl že před půlstoletím se vyškrábal na vrchol, ale neměl z toho nic kromě námahy, lítosti a roztrhaných šatů). Petrarca byl omámem a rozjitřen pohledem na Alpy a vůkolní scenérii. Vytáhl z kapsy Vyznání svatého Augustina, která si vzal s sebou.

Vyznání se otevřela na následujících slovech:

„Et eunt homines mirari alta montium et ingentes fluctus maris et latissimos lapsus fluminum et Oceani ambitum et gyros siderum et relinquunt se ipsos nec mirantur. A lidé podnikají cesty, aby se mohli diviti horským velikánům, obrovským vlnám mořským, mohutnému toku řek, širému oceánu a pohybům hvězd – sebe však zanedbávají." (Kniha X, Hlava VIII)

 

„Knihu jsem zavřel rozhněván na sebe, že i teď obdivuji věci pozemské – já, který jsem se měl již dávno poučit od pohanských filosofů, že mimo ducha nic není hodno obdivu a že před jeho velikostí nic není veliké.

(…)

Jak často, myslíš, jsem se toho dne při návratu obracel a vzhlížel k vrcholu té hory – a zdála se mi být sotva na loket vysoká proti velkosti lidského myšlení, kdyby jen se neponořovalo do bahna pozemské hanebnosti."

(Dopis zpovědníku Dionysiovi di Borgo San Sepolcro, Malaucene 26. 4. 1336; překlad A. Rausch)

 

Renesance, říká James Hillman, začala nikoliv výstupem na onu horu, ale sestupem z ní – „návratem… do údolí duše". Alpinisté zase berou Petrarcu jako prvního z nich. Kdosi (Bergier?) zase řekl, že jednou se stejně lehce dostaneme do čtyřrozměrného prostoru; před Petrarcou nikoho nenapadlo šplhat nahoru, takže jsme žili dvojrozměrně.

 

Pro mne má Větrná hora

Mons Ventosus

osobní kouzlo v tom, že v roce 2000, kdy na ní končila jedna z etap Tour de France, vyhrál snad jediný milovaný pirát silnic, Marco Pantani.

Jeho památce je věnována tato básnička:

 

šel jsem po písku

a padal déšť

jak slzy světce z Assisi

ohnout tu ohnutou zem

kameny zatoulaných ovcí

a první životopis napsal Tomáš z Celana

 

(Bítov, 1. 10. 2005)

 

Já náhodně otevřel dnes poštou přišlou knihu (díky za doporučení, Martine!), „Listopadový uragán" Bohumila Hrabala: „Dole byl modrý bazén a tam plavala nahá ******". Dovolte mi zacitovat T. S. Eliota: „Oh."

 

Petrarca a Laura (jeho jediná láska):

„Opravdu bych si přál abych mohl říci, že jsem nikdy nepodlehl svodům těla, ale lhal bych, kdybych to tvdil."

Našel jsem náhodou lístek na který jsem si poznamenal jméno jednoho druhu gavůnka, duhounek vidloocasý; pod ním je napsáno rčení (které se ovšem nevztahuje na Petrarku!): „Nežli s ženskými hampejznými obcovati, to raději plodníkem svým třikrát o zem udeřiti." Co tak člověk nachází…

 

Zpět do hor:

O „nejvyšší člověkem dosažený bod" se lidstvo začalo zajímat až v souvislosti s mapováním Himálaje v polovině 19. století. Surveyorové (tak si říkal i Old Shatterhand) vylezli na tucty hor vysokých mezi 6,100 a 6,400 metry. Neexistuje důkaz, že by se někdo pokoušel na některý z himálajských vrcholů vystoupit před Evropany (ačkoliv místní lovci jistě stoupali i k 6,500 m vysoko).

Nedávno byla nalezena těla tří dětských obětí na vrcholku 6,739 m vysoké hory Llullaillaco v Andách (asi ze začátku 16. století). Existuje rovněž nález kostry lamy guanako na vrcholovém hřebeni Aconcaguy (6,962 m) který by mohl naznačovat, že inkové dosáhli vrcholu nejvyšší hory mimo Asii už v předkolumbovském období.

 

„Proč chcete vylézt na Mount Everest?"

„Protože existuje".

George Herbert Leigh Mallory, 18. 3. 1923

 

„Jistě, není to k ničemu, vylézt na Everest. Vůbec nic se tím nedá získat, snad krom maličko poznatků o chování lidského těla v extrémních výškách, což lékaři využijí například v aviatice. Ale jinak nic. Nesneseme dolů ani kousek zlata nebo stříbra, drahokam, uhlí či železnou rudu. Není tam ani místečko, na němž by se dalo pěstovat obilí. Everest není užitečný. Takže pokud nedokážete pochopit, že v člověku je něco, co odpovídá na výzvu této hory, že náš zápas je zápasem života samotného o povznesení se, teď a provždy, neporozumíte proč tam jdeme. V tomto dobrodružství najdeme čirou radost. Nežijeme proto, abychom jedli nebo vydělávali peníze. Jíme a vyděláváme peníze proto, abychom mohli existovat. Účelem života je však radost."

 

"Jdeme tam geologům pro vzorek kamene, doktorům pro znalost limitů lidské výdrže, ale vždy a především kvůli duchu dobrodružství, abychom udželi při životě lidskou duši."

 

"Člověk musí blahořečit té absolutní prostotě, tomu pocitu že zde existuje čirá krása tvarů, jistý druh konečné harmonie."

George Mallory (od nějž jsou i přecházející citáty) a Andrew Irvine zahynuli na Everestu 8. nebo 9. června 1924. Zda dosáhli vrcholu, zůstáva tajemstvím. Já věřím tomu, že ano.

 

HB03

(Slavná fotka cepínu s tyrolskou vlaječkou zanechaného na vrcholu Nangá Parbatu

Hermannem Buhlem)

 

Zde jsou fotky ze seznamování se Západu s Everestem.

A zde tělo George Malloryho. Tělo jeho druha zůstává nenalezeno.

comments: 10 »

10 Responses to “”

  1. Henry Psanec napsal:

    Zapomněl jsem tam dát titulek, ale to co tam vložilo bloguje.cz tak připomíná sněhové vločky, že to tam ponechám. Zkusím dát dalšímu příspěvku titulky dva.

  2. Lucienne napsal:

    PěknéKojot říká, že píšeš čím dál líp a já s ním souhlasím. Velký básník, velký blogger :)

  3. elfos napsal:

    re Lucienne + Kojot: Ano.

  4. Henry Psanec napsal:

    Děkuju! Jen to neříkejte Danovi Koziarskému, on mě pořád nutí psát prózu…

  5. Jitka Natasha napsal:

    A v jaké nadmořské výšce……leží Tvůj psací stůl? :)

  6. Henry Psanec napsal:

    300 – 350 m. n. m.

  7. hanci napsal:

    Souhlasím – píšeš krásně – a měl bys psát i prózu :o))))

  8. Henry Psanec napsal:

    Děkuju. Třeba se zkusím vrátit ke své už čtyři roky rozepsané dětské knize.

  9. zuzi napsal:

    Jsem s tebou empatická… bylo by fajn kdybys tu prózu dopsal (ten kousek je totiž krásný)… vzpomněla jsem si na citát: Mohli jiní, mohli jiné… pročpak ty ne, Augustine?! sv. A. … psala jsem nedávno o něčem podobném (zdenek seydl co jsem viděl a slyšel v trávě)…

  10. Henry Psanec napsal:

    Díky, zuzi. Já bych se spíš uživil jako autor prvních odstavců. Ale můžu to přesto zkusit; dřív jsem uměl popisy a ne dialogy, teď umím dialogy a přestaly mi jít popisy – tak buď začnu umět oboje, nebo nic.

    Hrozně mě taky láká napsat knihu o Conanovi ve stylu “nového nového románu”.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Comment

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>