Henry Psanec

„Nemám stání. Nemohu zůstat ani zde, ani tam." Miloslav Topinka ve své úžasné knize Trhlina (která se musí číst a vidět!) po Nervalovi, Rimbaudovi a Chlebnikovovi, a dvou fotkách Rimbauda (1871, Paříž / 1883 Harar): 

píše o Hermannu Buhlovi, který, jak známo, 3. 7. 1953 jako první člověk zdolal Nangá Parbat (jediný prvovýstup na osmitisícovku který byl zároveň prvním sólovým výstupem na ni; lezl bez kyslíku; noc která jej zastihla cestou dolů ve výšce přes 7,800 metrů strávil ve stoje, pravou rukou se drže chytu, v levé lyžarské hůlky. Další detaily jsou snadno k dohledání.) Buhl před výstupem a po něm:

„Dolů se vrátil někdo úplně jiný." (M. T.)

„Mám pocit, jako bych se vznášel nad tím vším, jako by mě se zemí nic nespojovalo."

„A najednou jsem viděl, že nade mnou už není nic." (Hermann Buhl – tehdy mu bylo 29 let.)

27. 6. 1957 „při návratu z Čogolisy vkročil Buhl na sněhovou převěj a zřítil se do propasti. Situace ani nebezpečná, ani nijak složitá. Měl sestupovat po cestě, kterou před ním prošlapával jeho druh. Odbočil z ní a zamířil k převisu." (M. T.)

Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

*** 

V Žabovřeskách, v parku z písmen,

hrají si klučička s holčíčkem,

házejí si zčernalým kasuářím vejcem,

dokud jim neuvízne v opuštěné pavučině.

Pasák hus před sebou

žene stohy sena;

murény vyplouvají z panenek tvých očí.

Jistou bezmoc mladých krotitelů vajec

nesvádějte na pavouky,

ale na mne -

bývali modří a žlutí,

než na ně

vítr falešných snů o tobě navál běl,

jež pod topoly opadala z mé masky veselí.

Jak podzim pole

rozrýváš mne pluhem sedlové střechy.

*

Tuto budovu již postavili koně

jen já vidím,

po tebou náhle změněné barvě listí

se budoucnost zakousla do dětství,

ze svodidel jsou jen svody,

studenou zemí prorůstá krvavý cukr,

jediný kůň je tolik vyhublý!

*

linkuj.cz vybrali.sme.sk