Henry Psanec

Jsem teď příliš uondán – doufám, že toliko to – na úvahy o poezii, ale rád bych doplnil svůj dřívejší příspěvek o pár vět. Výše zmíněný básník napsal, že jemu se první verš (podobně jako se to prý stalo Einsteinovi se vzorcem teorie relativity) často zjevuje sice na hranici mezi bděním a spánkem, ale při probuzení. To bych si přál zažít.

Dovolím si podělit se s vámi o básničky, která mne napadly včera kdy už jsem téměř spal (a máte moje slovo, že ta druhá je o knize "Luisa a Lotka"):

Kráčeje jazykem,

spatřil Prométheus květiny.

Jak se usmívá, už neučiněný

            druhý muž prahorka, prachladu,

na ptáky tvořené rybími skvrnami,

kteří létají nad mou hlavou vědouce,

kdy se otevřou hnízda.

Citróny vlasů,

pomeranče hlasu,

palmy pohybu nohou.

Zapomněl jsem přibalit opalovací koření -

(jiné seznamy se ztrácejí samy od sebe:

- skládá se z pusy a úst...

- surrealisté, ženy, ...)

ano, měl jsem vyhodit tvé tričko.

Snad ty palmy vítr neopustil docela.

*

Tak naléhavě vystupující sůl,

ze sýra jež tolik připomíná tloušťku ryb.

Žluť tygřího zadku.

*

A do třetice všeho dobrého, jedno radostné haiku – a rozhodně ne jenom proto, že Shakira vydala nové DVD:

Mramorové střešní tašky,

havran na galéře

Vsvětlechuť

*

linkuj.cz vybrali.sme.sk