Henry Psanec

Často se pokouším přijít na to, co činí Ringovo bubnování v písni "If I fell" tak magickým. Snažím se to spojit s faktem, že jedno foto Paula Celana mi hrozně připomíná Paula McCartneyho. Samozřejmě, k žádnému výsledku to zatím nevedlo, s jedinou výjimkou jednoho textu v – dá-li Bůh – připravované knížce s názvem "Z".

Každopádně, dnes, povzbuzen touto písní, přeťapkal jsem louže směrem k nákupnímu středisku (šel jsem doslova po špičkách, protože na obou patách svých tenisek mám díry, a přestože souhlasím s tím, že nám "nemusí záležet na tom, zda máme mokré ponožky, dokud si zachováváme suchý humor", stejně dávám přednost tomu, pokud mám suché obojí). Vyzvedl jsem si honorář od České televize (díky, pane Šrute!), poslal pohlednice do Argentiny (ano, přiznám se, že na jednu jsem nakreslil mravenečníka) a potom se poloprázdnou halou loudal k domovu, broukaje si něco jako:

 
Bungalov,

postavený z nenaplněného pískoviště.

Ale tulipánu

            stále vystupují zuby.

případně:

Něžně svalnaté oči které

svým pohledem změkčují

            trolejbusový ostrůvek.

„Změní vejce barvu

            když je ochočíš?"

přemýšlíme s vážnou ptačí zdí.

Usmívám se do slunce.

Modrá barva, oranžová barva.

Ňadra, zlíbaná

v rovnováze mezi pokladníky.

A ty rybky

            které nám pomáhají při žních!

- včera jsem byl přes web v Argentině, kde je právě začátek jara a mají tam 35 stupňů Celsia, takže jsem byl trošičku melancholický a nechtělo se mi do toho sněhu zpívat Shakiru (achjojo) – když tu jsem před prodejnou nářadí zpozoroval půltucet lepenkových krabic v nichž byly vystavené vzorky stavebního kamení. Miluju kameny. Chvíli jsem se v nich přehraboval (jedna krabice byla nazvána "dolomit", není to krása? Škoda že tam nebyla nějaká břidlice či podobně, vždycky doufám, že v ní najdu zkamenělinu – i když těžko očekávat v krabici před železářstvím několik metrů dlouhého ichtyosaura, ale co už jsme beze snů...) a pak se zeptal prodavače v prodejně, jestli se dají kameny zakoupit i jednotlivě (na krabicích stálo "pytlováno po 25 kg"). Na pokladně měli napsáno "Dnes za peníze, zítra zadarmo"; málem jsem se rozplakal při vzpomínce na Neználka. Prodavač mi řekl, že jednotlivě to opravdu nejde, ale že pokud se mi tam nějaký kámen líbí, ať si ho klidně vezmu zadarmo, že mi jej rád věnuje (pak se ukázalo, že je taky terarista). Díky! Nejen panu prodavači, ale i Celku za tenhle hezký okamžik prosvítivší celkové sprosťáctví, které zdá se nás obkličovat.

Dovolíte-li, na závěr dřívější haiku:

V noci mluvím s rýží

A s bílými kamínky,

uvařenými natvrdo

P. S.: omlouvám se P. T. čtenářům za neustálé prostřídávání fontů, ale čtu teď Knihy džunglí španělsky a ty jsou vysázeny právě Verdanou.

linkuj.cz vybrali.sme.sk