Henry Psanec

Zdeněk a Miláda

anebo: Dlouho a strašlivě pronásledovaná, často dotíraná, někdy bezmála kleslá, ale konečně přece s bubny a troubami vítězně na světlo vyšlá a hodně triumfující nevinnost,

aneb: Kdybych jen ještě ňáký titul věděl!

Osoby (z kterých ale mnohé na jeviště nepřijdou):

Všudybyl Rykokandromandragorar, čarodějník v nejlepších letech.

Alamelopilofrlina, čarodějnice v květu svého stáří.

Mordar, také jeden čarodějník.

Myškožilina, zas čarodějnice.

Zdeněk, zamilovaný rytíř, někdy zakletý.

Miláda, neví se dobře, kdo ona je.

Vzteklice, zakuklenci, koně a jiné osoby.

Jeden slon. Několik regimentů těžké kavalerie. Rozličných kovadlin. Jedna muzikalní a jedna raubířská banda. 1000 čistě umytých dětí v bílých šatech.

Dějství první.

Scéna první.

Čarodějníci a čarodějnice v palácu křišťálovém z bezové šťávy. Všichni lízají na sloupech a začnou se potit. Zbor s jakýmkoli textem; neboť obecenstvo nerozumí beztoho ani slova ze zborů. Všichni odejdou.

Scéna druhá.

Nic není vidět. Opona spadne. Konec dějství prvního.

Dějství druhé.

Scéna první.

Krajina představuje les, jejžto pro samé stromy ani vidět není. Je slyšeti silné blýskání, a je vidět jak vichr silně duje. Vzadu se objeví Miláda prostovlasá, dva zakuklenci ji pronásledujou; ona skáče s jednoho stromu na druhý, zakuklenci za ní; Miláda slábne; jeden ze zakuklenců ji chopí za vlasy, Miláda chce utect, zakuklenec jí vytrhne všechny vlasy.

První zakuklenec. To je jenom paruka!

Miláda. Ha – proklatě! (omdlí.)

Druhý zakuklenec (dá jí přes hubu). Zde máš!

Miláda. To je víc nežli žádám. (Je slyšeti tichý hlas, který je ale hodně velký.)

První zakuklenec. Co je to?

Druhý zakuklenec. Poslouchejme! (Každý vyleze na strom.)

Scéna druhá.

Předešlí. Zdeněk.

Zdeněk přichází v poutnickém šatě, rozerván a smutný, poněvadž již šest neděl teplou lžíci v žaludku neměl; klekne, modlí se tak dlouho, jak se mu líbí, a pak zase vstane. Miláda leží v prostřed jeviště, ale on ji nesmí vidět.

Zdeněk. Miládo! Miládo! Kde tě najdu?! 53 let jsem tě již neviděl. Mám sobě zoufat?

Jeden zakuklenec spadne ze stromu a zláme vaz. Modrý oheň. Opona spadne.

Dějství třetí.

Scéna první.

Ten samý les. Zdeněk vstoupí prostředními dveřmi. Miláda ještě leží na prvním místě.

Zdeněk. Ha! Tu jsem!

Miláda. Achach! achach!

Zdeněk. Kdo to zde běduje?

Miláda. Já!

Zdeněk. S kým mám tu čest?

Miláda. Nevěrný jinochu! Neznáš mě více?

Zdeněk. Jseš to ty, má 63-letá milenko?

Miláda. Ach, nač mně to pamatuješ? (Přestávka 3 a půl minuty dlouhá.) Pane Zděňku, jak se račte míti?

Zdeněk. Děkuju pěkně! Musí býti dobře; až bude líp. (Oba odejdou.)

Scéna druhá.

Tanec se skupeními, provozován od divé zvěře lesní. Přestávka. Opona spadne.

Dějství čtvrté.

Scéna první.

Pustá krajina. Mrzne; v dálce je vidět, jak několik zbrojnošů zmrzne. Obecenstvo pláče. Zdeněk a Miláda, za ruce se vedouce, vystoupějí.

Zdeněk. Mně není jak se patří na nic – já jsem tak hloupý v hlavě.

Miláda. Ba ano!

Zdeněk. To mě bolí.

Miláda. Co?

Zdeněk. Že říkáš ano. (Zdeněk dostane zimnici.)

Miláda. Bohové! Vy nás přísně zkoušíte?

Scéna druhá.

Předešlí. Vévoda vystoupí s nesčíslným komonstvem.

Vévoda. Ponížený služebník. Nenechte se vytrhovat.

Zdeněk. Vy byste mi také byl pravý k tomu! (On se třese zimou a zmizí.)

Miláda. Já jdu za tebou, Milenče! (Pláče hlasitě a odejde.)

Vévoda. Já půjdu spat. (Několik komorníků ho donese do pokoje dvěma postranními a jedněmi prostředními dveřmi. Vévoda se drobet stydí, položí se do postele a pak po obou stranách odejde. Opona spadne pomalu, ale s citem.)

Dějství páté.

Scéna první.

Les, tma, hrůza. Zdeněk a Miláda sedějí na jednom kmenu, ona kouří tabák, on zívá. Z houští vystoupí starec s vousy a v nankinových spodkách. Zdeněk a Miláda odstoupějí do zadu.

Starec. Strašlivá událost!

Zdeněk (se vyřítí ku předu). Co se sběhlo?

Starec (s velikou důstojností). Co nestálo.

Miláda. Grobiáne!

Starec. Kdo mě volá? Ha! Já jsem poznán! (Zapíchne se.)

Zdeněk. Ha! Nyní je mi dobře! (Umře hladem.)

Čarodějníci a čarodějnice přinášejí vévodu a okazujou mu ty tři mrtvoly. Kterýkoli čarodějník praví: „Vidíš tuto ovoce svých duchaprázdných činů?" Vzteklice roztrhají vévodu; na to následuje potopa, svět pomalu zhyne; opona spadne lhostejně.

(1848)

linkuj.cz vybrali.sme.sk