Henry Psanec

Měl jsem v posledním týdnu několik příležitostí zamyslet se nad tykáním a vykáním si. Výborný článek na toto téma najdete na blogu Christabel (kterému sluší tentýž epitet jako tomu článku), tady. Vzhledem k tomu, že ve svém posledním zaměstnání před ID jsem byl executive manager of pavement decorations (rozuměj zametal jsem chodníky; to anglické označení jsem používal ve styku s lidmi, kteří si na ně potrpí, chudáci), moje příklady jsou z chození okolo domu, s obrázky. 

 

 

 

 

Italské nakladatelství Mimesis Edizioni (Milano – Undine) vydalo antologii nové české poesie, Rapporti di errore (Sedici voci nuove della poesia ceca contemporanea), uspořádanou Petrem Králem a přeloženou Antoniem Parentem, v níž jsou básně Kateřiny Bolechové, Petra Špangera, Wandy Heinrichové, Ladislava Selepka, Ladislava Puršla, Viktora Špačka, Milana Šedivého, Ladislava Zedníka, Gabriela Plesky, Jakuba Řeháka, Jiřího Kotena, Ondřeje Macury, Evy Košinské, Ondřeje Buddeuse, Jakuba Čermáka, a na str. 35 – 42 i moje (mezi L. S. a L. P.).

 

 

 

 

Pokaždé, když nechtě spadnu do hnoje, nemůžu si to vynachválit. Ne až tak kvůli hnoji samotnému, ale proto, že něco objevím. Poprvé se mi to přihodilo loňského června v Jundrově, když se Úplňkopravec stěhoval a já pak od něj šel pěšky okolo Svratky. Je to jedno z nejkrásnějších míst v Brně (lavičky u mostu, k němuž dojdete, připomínají The Jam, a laťkový plot zase LP Too-Rye-Ay od Dexys Midnight Runners). Loni bylo na rozdíl od letošního roku mnoho motýlů. Jdu si tedy takhle mezi zahrádkami, a bác ho! – babočka admirál! Namlsán zdařilým supermakrem ruměnice a rád, že zase vidím hmyz, postupuji za babočkou. Vtom zapraská suché maliní, na němž stojím, a šup, už jsem o kus níže, v hnoji. A co nevidím? Na rostlinách okolo mne jsou kněžice páskované!

 

 Kněžice

 

 

 

 

Vědecký fotočlánek.

 

 

 

 

 

Sedl jsem si na rozhodcovskou sedačku. A vypadal jsem docela dobře.

 

 

 

 

 

 

cesta za Zuluy,

vypsání dvou večerních procházek.

 

 

 

Autobus noční linky 98

 

 

 

osoby civilní i úřední. Lekci vede stará kovářka z Lážova.

 

 

Věnováno zuzi

 

 

 

Zvířata chovám asi stejně dlouho, jako umím číst – i když jsem na prvním místě amatérský přírodovědec; to znamená asi od tří let. Začali jsme pakobylkami, pokračovali akváriem – jejich počet postupně vzrostl na čtyři, choval jsem i larvy potápníka a potápníky samotné a dodnes mne mrzí, že jsem nikdy nechoval splešťuli blátivou, tu jsme chytili s bratrancem a dali ji do jeho akvária, kde ji vzápětí spolkl kančík červenooký (mně zase rájovec dlouhoploutvý – dobře krmený, podotýkám hned! – sežral naráz pět neónek), postupně se přidávali brouci –

 

Tak Christophe Lemaitre, ten rychlý pán, už je navíc třikrát zlatý (unikum!) z evropského mistrovství v atletice, když vyhrál sprint na 100 i 200 metrů a běžel druhý úsek vítězné francouzské štafety na 4x100m. Ten je ale šikovný. A pořád fešák. Pěkné pozdravení Petisee a Lišce!

 

 

 

© Erik van Leeuwen

 

Báječné pozadí! Teda ne pána, ale stadion za ním.