Henry Psanec

Druhý z příběhů z Itálie - racconti dall'Italia...

Jednou jsme se s Fede bavili o jakési italské historické osobnosti (možná to byl dóže Dandolo, ten archetyp lstivého staříka). Byl jsem překvapen, když jsem se dozvěděl, že jej v dějepise neprobírali. Proti překvapení, které jsem zažil když jsem slyšel důvod proč ne, to ovšem nic nebylo. Seznamte se s důvodem: signore Roberto.

Změnilo se tvé okolí od roku 1989?

Samozřejmě. Moje milovaná země jde do hajzlu. Co chce dokázat „národ", který nenávidí stromy? Který vyvražďuje aleje stoletých stromů, aby mohl rozšířit silnice, kterými se v luxusních autech prohánějí nabobové, nenávidějící vše živé?

(Humpolecký Magor)

Děkuji Kojotovi za nominaci v této soutěži.

Pokud Henry Psanec patří k Vašim oblíbeným weblogům, učiňte následující dva kroky, které Vás nebudou stát víc než pět minut Vašeho času:

První z příběhů z Itálie – racconti dall'Italia... V Římě, jak možná čtenáři tohoto webu vědí, mám báječnou kamarádku jménem Federica. Už jsem psal o její babičce a taky tady byla Federičina kočka Birba, neboli česky Šprýmařka.

Fede coby kapitánka Pet Shop Ship (ano, odvozeno od Pet Shop Boys, jejichž je náruživou posluchačkou)

Vzbudila mě rána dešťové kapky do parapetu; zdálo se mi, že sovětští vědci mi tím dávají vědět, že chtějí, abych se probudil a oslavoval s nimi, že Petr Hruška se v rozhovoru zastával pro sousloví „bílý sníh" jednoduchého kenningu „Wittgensteinův sníh" místo čehosi delšího, co si už nepamatuju (zřejmě to bylo „lyrické čvaňhání"), a vzájemně na sebe mávali (tedy ti vědci) výtisky Bernhardových Konzumentů levných jídel.