Požehnané Velikonoce!
Ne-inženýr
Ne, že by to byla pro mě nějaká novinka, to věru ne, ale loni o prázdninách jsem zjistil, proč nejsem inženýrem. Totiž, fotil jsem si na chodbě křesílko, protože od té doby, co máme nový výtah, který má místo drátěné šachty sádrokartonovou, je u schodů hezké světlo (aspoň nějakou výhodu ta neprůhledná šachta má). Křesílko dám na vršek schodů a sám si sednu ke dveřím. Ostatně tady je to místo vidět.
Králíček
Předpokládám, že jste ho zaznamenali? Já za upozornění děkuji příteli Davidovi, jenž na rozdíl ode mne čte noviny.
Zajíci
Vím o nich už mnoho let! Ale teprve minulý týden jsem zjistil, proč tam jsou.
Totiž, kdo by neznal Madonu kancléře Rolina od Jana van Eycka?
Ovšem víte, že jsou na obraze zajíci?
*
Požehnané Vánoce!
M. a maminka
Prase
Před jakousi dobou narazil jsem díky facebooku, na němž mám řadu anglických zoologů, na odkaz na teorii genetika Eugena McCarthyho, která se od té doby objevila i v českých médiích a podle níž jsou lidé kříženci šimpanze a…
Ucho, tabák. Vítr
Don Ramón Gómez de la Serna: „ Surrealisté jdou cestou osvobozeného obrazu ještě dál. Jako příklad uvedu Péreta: „Nazývám tabákem to, co je ucho.“
Ve světle toho se zdá, že všechny věci mohou mít jakýkoli význam, jenomže ono je tomu tak, že mezi všemi významy, které by mohly mít, pouze jeden platí jako pravý a jeden jako paralelní hříčka.
Snad si někdo pomyslí, že je jedno, když řekneme, že tabák je marmeláda nebo játra nebo bicykl nebo ostatní významy slovníku, ale můžeme ho ujistit, že sem patří jedině ono vzdálené srovnání s „uchem“; ono je tajemstvím nejvyššího toreadorova úskoku, logikou věcí postavených na hlavu.
… Nemá-li věčnost nic společného s časem a dospívá-li se k ní jinou cestou, je tomu nejinak s realitou a nadrealitou.“
Allen Ginsberg a Warcraft 2
Nebudu-li počítat dávné zážitky, jakými byli nezapomenutelní Upíři – pozdravuji olomouckého Landaua, znamenitého maminčina bratrance Jiřího! –, cihličky a nějaké hry na Atari, hrané vesměs, když jsem byl maličký, pak jedinou počítačovou hrou, kterou jsem kdy hrál, je Warcraft 2. Dokonce dvakrát, protože je to (následující dvě slova jsem si musel vyhledat, pro případ, že byste se překvapili nad mou slovní zásobou) realtimová strategie, která má spoustu kol, než dojdete na konec. Podruhé už to nebylo ono, protože jsem si pamatoval, jak v kterém kole hrát, ale poprvé jsem se pěkně pobavil, když jsem potřeboval vypnout mozek. Sirdaru Š. vděčím za informaci, co střílí nahoru a jak odhalit ponorky. Nu, a právě ve Warcraftu 2 jsem se začal pravidelně vídat s juggernautem.
